Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

doporučuji stáhnout, na svou dobu to byl i perfektně zpracovaný film.
http://www.uloz.to/xu5woCT/jzdblatnice-mpg

tomasjedno píše: ...jenom drobné upřesnění - tahle PC se nepřidělovala, ale kupovala...

V dobách, kdy už se skutečně počítače kupovaly (za přidělené peníze), se zpravidla splichtil nějaký prográmek v dBase IV. nebo později FoxBase 2. S nějakými licencemi si nikdo problém nedělal. Občas se to legalizovalo alespoň tak, že vlastní program se tvořil na domácí nelegální kopii a podnik, který ho pak používal, si někde koupil instalační sadu.
V časech dřevnějších, tedy ještě v dobách, kdy se počítače opravdu přidělovaly, se většinou jednalo o nějaké osmibitové potvory z VEB Robotron a na nich bývaly velmi jednoúčelové programy pro účetnictví, skladové hospodářství a tak. Zajímavostí byly terminály pro samostatné pořizování dat pro tyto programy.

jape píše:Jo v cukrovarech nám byly k 8-bitům z TNS Slušovice povinně zakoupené aplikace typu "Dojivost krav", "Výnosy ječmene" a podobné skutečně mooooooc platné.

V tomto se doba moc nezměnila, jen se nepotřebný software s novým počítačem povinně nekupuje ze Slušovic ale z Redmondu.

radioelectrum píše:doporučuji stáhnout, na svou dobu to byl i perfektně zpracovaný film.
http://www.uloz.to/xu5woCT/jzdblatnice-mpg

dik, skvele video nieco take som aj hladal. Len to je este o strojoch SEMP. Keby sa naslo nieco podobne o zavadzani ATciek a XTciek

To by chtělo udělat průzkum knihoven - časopis Elektronika (aspoň myslím, že se tak jmenoval) a pak různé metodické materiály a příručky, třeba i z ČSVTS atd., jenže těžko hledat, kde se to vůbec zachovalo.

kajsmentke píše:... o strojoch SEMP...

Hezká přesmyčka - třeba takové Wagnerovo kladívko je úžasný stroj na SEMP

Já jsem v roce 97 dostal slušovický počítač,teď si nevzpomenu na jeho název, ale byl to stroj se dvěmi disketovými mechanikami 5" Jedna byla pro systémovou disketu, kde byl operační systém PPDos. Druhá byla na ukládání dat. Základní deska byla dosti veliká, se spínaným zdrojem doby 80tých let. Zdálo se to takové humpolácké
Bohužel jsem desky rozebral na součástky, jelikož jsem s tím neuměl za boha pracovat i když k tomu byl manuál. Monitory se zeleným písmem jsem bohužel dal do sběrného dvora, protože to nechtěli u nás v krámku na počítače. Je to škoda, že jsem to vyhodil, dneska bych je asi udal v pohodě. Manuály jsou také pryč.
Jo, to jsou ty chyby, které člověk udělá z nerozvážnosti

To bola asi SMEP PP06. Hrozny kram, ale dnes by sa to predalo.

Byl prima na předvádění Yankee Doodle, fakt nehrozilo zavirování hard disku

Niektore novsie boli aj s HDD. Videl som tusim s 10MB alebo 20MB. A namiesto toho zeleneho kramu ciernobiely monitor Philips s krasnym obrazom.

kajsmentke píše:Predpokladam ze sucastna architektura klient-server aplikacii vtedy u nas neexistovala

Vypusť ze svého předpokladu slovo "súčasná" a pamětníci ti se budou moci vyjádřit, jestli se mýlíš.
Pokud vím, tak architektura terminálů + centrálního počítače se na západě používala běžně a v Mladém vínu ji taky ukazovali.

Kdesi v ST nebo Elektronice byl (snad koncem sedmdesátých let minulého století) rozsáhlý článek o tom, že architektura klient - server má být budoucností výpočetní techniky v RVHP. Tedy, že do domácností se dostanou terminály a vše poběží na několika velkých počítačích formou sdílení strojového času, tak se tomu dlouho říkalo. Pochopitelně s rozsáhlou kontrolou ideologické nezávadnosti všeho, co se pro koho zpracovává... prostě tehdejší vládní garnitury potřebovaly mít přehled o všem, nejen o tom, co by se dalo odposlechnout.
Toto prohlášení ale ve výsledku nic neřešilo - nadšenci pro techniku sice chtěli držet krok se světem, nicméně nadšenci pro režim se vytrvale starali, aby ten krok nepřešel v běh. Spíše, ať je to krok vpřed a dva zpět...
Pro dokreslení - v Německu toho sdílení strojového času na pronajatém vzdáleném serveru (včetně satelitního spojení) hojně využívaly firmy ještě před 10 až 15 lety. Komické bylo, když se psal text, a na obrazovce se objevoval se 4-5 sekundovým zpožděním.

Dnes to je uz len sekunda-dve pri praci v Linuxe cez GPRS

Habesan píše:

kajsmentke píše:Predpokladam ze sucastna architektura klient-server aplikacii vtedy u nas neexistovala

Vypusť ze svého předpokladu slovo "súčasná" a pamětníci ti se budou moci vyjádřit, jestli se mýlíš.
Pokud vím, tak architektura terminálů + centrálního počítače se na západě používala běžně a v Mladém vínu ji taky ukazovali.

Ono to bylo trochu složitější a přicházelo to postupně. Vše bylo závislé na komunikačních možnostech. Do začátku 80. let nebyly v tehdejších OS implementovány běžně komunikační protokoly, tak jako jsme dnes zvyklí, že každý OS má v sobě TCP/IP. Byly to většinou proprietární protokoly a zaměřovaly se komunikaci počítač - terminál on-line nebo na dávkový přenos dat a poté jejich zpracování off-line. Jednou z prvních vlaštovek obecného přenosového systému, který jsem poznal, byl DECNet na minipočítačích PDP11/45 firmy Digital Equipment Corporation. Systém měl ale řadu nedostatků v architektuře, především v protokolovém vrstvení a nebylo moc jasné, kde končí síťová část a kde začíná aplikace. V 80. letech proto byl zatlačen do pozadí 7 vrstvou architekturou OSI, která je ideovým východiskem dnešního TCP/IP.

Vzhledem k nedostatkům DECnet se proto i nadále používalo propojení centrálního počítače s terminálem, což nebylo v pravém slova smyslu spojení klient-server, nýbrž jen vzdálené připojení terminálu. Buď proudovými smyčkami, přes modem nebo proprietárními kartami, které extrapolovaly datovou sběrnici počítače ke vzdáleným terminálům - řešení například u počítačů IBM. Nevýhody jsou zřejmé, kromě omezeného dosahu jde zejména o nedostatek inteligence na straně terminálu. Proto, například operátor sedící u terminálu spojeného s databázovým front-endem odesílal přímo klávesové příkazy a dostával napět celé formátované obrazovky. To znamenalo velkou nadbytečnost v objemu přenášených dat. Pravý přístup klient-server byl umožněn až s nasazením mikroprocesorů na straně terminálu, a tak se začaly posílat namísto signálu z klávesnice zformátované příkazy SQL a odebírat databázové odpovědi. Front-end, sestavení SQL příkazů a formátování obrazovek, popřípadě i tisk výsledků, obstarával mikropočítač na straně terminálu.

K dokonalosti už chyběly jen lepší komunikační možnosti, protože to všechno se stále dělo přes přímé spojení modem-modem, proudové smyčky a tak dále. Konečné řešení v komunikaci přinesla vrstevnatá architektura OSI a pak zejména protokol TCP/IP, který je ovšem jednodušší a lépe implementovatelný. Ani to nebylo z počátku běžně součástí OS. Pamětníci si budou pamatovat produkt PC/TCP, což byl instalovatelný přídavek pro DOS/Win na komunikaci pro TCP/IP. Windows měly TCP/IP integrálně až, tuším, od verze 3.11 for Workgroups. Na špici byly v tomto různé verze Unix a také první implementace Berkeley socketů byla na Unixu od roku 1983.

Ruku v ruce s přechodem od spojení terminál - počítač na komunikaci klient-server a s vývojem komunikačních protokolů museli reagovat i producenti aplikací. Ještě počátkem 80. let nebyla výjimkou situace, že sloužící verze Oracle neměla žádné komunikační spojení kromě terminálu. A tak se takové aplikace začaly doplňovat komunikačními listenery, které sloužily jako brána do světa komunikací. V dalších verzích už byla komunikace organickou součástí spolupráce OS a aplikací tak, jak to známe dnes.

Ve WfW 3.11 byl integrálně IPX/SPX, TCP/IP se musel doinstalovat.