Habesan píše:Když čtu jak důležité bylo (je) nastavení předmagnetizačního proudu na charakteristice pásku a další související jevy...
Nastavení předmagnetizačního proudu je docela věda.
Než se výrobci naučili udělat tak jemnou strukturu magnetických částic v aktivní vrstvě pásku, aby se šum "odstěhoval" co nejvýše nad přenášené pásmo, používala se stejnosměrná předmagnetizace jen v nejlevnějších přístrojích, zejména napájených z baterií, protože v nich byl k mazání použit i obyčejný magnet. Neměl žádnou spotřebu, baterky vydržely déle i při záznamu, což byl pro zákazníka dost dobrý důvod k tomu, aby oželel nějaký ten šum a koupil si to.
S vylepšením vlastností pásků a poklesem nároků zákazníků se zase mazání magnetem a stejnosměrná předmagnetizace velmi rozšířily, levných přístrojů bylo najednou všude plno (DC ERASE/ DC BIAS).
Ale i ve strojích s permanentním magnetem místo mazací hlavy se často najde oscilátor dodávající předmagnetizační proud do hlavy při záznamu (DC ERASE / AC BIAS, někdy se uvádělo HF BIAS). Nežral tolik a střídavé pole někdy lépe, někdy hůře, odmagnetovalo pásek z oblasti nasycení pokud možno do oblasti středu rovné části charakteristiky. Šumově to bylo lepší řešení, ale muselo se nastavovat na jeden konkrétní typ pásku jednoho konkrétního výrobce, na záměnu jiným typem pásku bylo nahrávání daleko citlivější, než čistě střídavé mazání a předmagnetizace (HF nebo AC ERASE + BIAS).
Při střídavém mazání opouští pásek prostor před mazací hlavou (přesněji odběžnou hranou pólových nástavců) s téměř nulovou zbytkovou magnetizací, takže je nutné posunout pracovní bod co nejblíže aritmetickému středu oblastí, kde je průběh magnetické remanence
- co nejstrmější
- co nejlineárnější,
- ale nedochází ještě k nadměrným demagnetizačním ztrátám, které se projeví opětným odmazáním výšek rozptylovým magnetickým polem.
Co je ale hlavní: odmagnetované částice v pásku nemůžou způsobit při snímání šum, ty zmagnetované modulací samozřejmě ano, ale tento šum roste úměrně s okamžitou hodnotou nf signálu, a je tím signálem dobře maskovaný, takže neruší, jen je zvuk poněkud "chlupatý".
Předností střídavé předmagnetizace je především to, že záznam využívá obě polarity magnetizace místo jediné stejnosměrně zmagnetované, takže výsledný magnetický tok je až o 6 dB silnější a navíc se zakřivení charakteristiky v 1. a 3. kvadrantu navzájem částečně kompenzují, takže se zmenší i tvarové zkreslení signálu a lze zvýšit záznamový proud.
Zkusím to co nejúsporněji vysvětlit na nejrozšířenějším typu pásku IEC-I (Ferro, γ-Fe₂O₃ a jak všelijak se tento materiál označuje) a dopustím se přitom nějakého toho zjednodušení, tak znalce prosím o shovívavost:
Správná velikost předmagnetizačního proudu se stanoví tak, že se na pásek zaznamenává frekvence ze středu uvažovaného pásma (například 333 Hz, 800 Hz nebo 1 kHz - podle použité rychlosti posuvu pásku) s konstantním záznamovým proudem, mění se předmagnetizační proud a při snímání se zjišťuje, při jakém předmagnetizačním proudu sejme snímací hlava z pásku největší napětí. Při tomto předmagnetizačním proudu se pak přepínají dvě frekvence záznamového proudu a nahrává se na střídačku například frekvence 333 Hz a 6,3 kHz nebo 8 kHz (když už se bavíme o kazetách a rychlosti posuvu pásku 4,75 cm/s), ovšem s tak malým záznamovým proudem, aby spolehlivě nedošlo k omezení amplitudy zakřivením charakteristiky. Podle výstupního napětí se jemně doladí takový předmagnetizační proud, aby při snímací korekci zohledňující normalizovaný zkratový průběh magnetického toku záznamu na pásku měly nízký i vysoký kmitočet stejnou úroveň. Zkrátka oba tyto kmitočty musí mít na výstupu magnetofonu stajné napětí. Obvykle je kvůli tomu třeba snížit velikost předmagnetizačního proudu proti proudu potřebnému pro maximální napětí z pásku o 1,5 až 2,5 dB.
Při příliš velkém předmagnetizačním proudu chybí na výstupu výšky a roste nelineární zkreslení, při příliš malém je výšek dost, ale roste šum a slyšitelnost "děr", tedy drop-outů v záznamu, a opět nelineární zkreslení při plné záznamové úrovni. Tedy při špatně nastavené předmagnetizaci také pásek zkresluje více a je třeba nahrávat s menším záznamovým proudem.
Jenže to zase znamená, že napětí užitečného signálu z pásku bude nižší a tím se zhorší odstup signál/šum, protože hladina šumu se nemění.
Ale, jak jsem už podotkl, správné nastavení platí jen pro jediný pásek jednoho výrobce, jedné výrobní šarže a je nutné ho opakovat na různých hracích časech kazety, ony ty parametry nejsou totiž dokonale stabilní ani v průběhu celé délky pásku, ať už na cívce nebo v kazetě. Citlivost ve výškách se může měnit i na jednom metru u kvalitních pásků o 2,5 dB nahoru i dolů proti citlivosti na 333 Hz, u pásků LN se ještě muselo počítat s chybou až 3,5 dB v obou směrech. Tak se pásek proměřil na pěti šesti místech a předmagnetizace i záznamový proud se nastavily "někam mezi", aby se kolísání citlivosti ve výškách od začátku do konce pásku příliš neprojevilo. S jiným páskem, byť stejného typu, ale z jiné výrobní série či od jiného výrobce, by se muselo pro maximální využití jeho vlastností nastavování opakovat. Naštěstí nikdo nemá v uchu měřidla a jen málokdo má dar bez možnosti bezprostředního srovnání nějaký rozdíl mezi pásky jednoznačně rozlišit.
Zkrátil jsem to opravdu hodně, je to koncentrát z nějakých více, než dvou stovek knižních stran textu a vysvětlujících grafů. Na toto téma vyšlo více odborných publikací, v češtině a slovenčině velmi dobrých a dobře napsaných, protože vyšly v době, kdy autoři neměli zapotřebí stranit řešení jedné firmy, jen si museli dávat pozor na to, aby příliš nechválili patenty západních a zámořských firem před firmami ze zemí vlády jedné strany, ale popsat je směli.