Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

To máš sice pravdu jenže baterka, která je v takovém stavu už to má spočítaný.

Dámy a pánové, když už jste tady u všelijakých nabíječek pro olověné aku:
Máte někdo opravdu dlouhodobě vyzkoušenou, přiměřeně jednoduchou, spolehlivou a trojitě zcela blbuvzdornou nabíječku?
1. tvrdý zkrat výstupu
2. přepólování akumulátoru
3. přepnuto na 12V, ale připojen aku 6V.
Pro 6/12V, nikoli 24V a s plynulou regulací proudu od asi 0,5 do cca 5,5A.
Tedy pro poměrně velké rozmezí kapacit akumulátorů obou hlavních účelů - nabití či dobití olova 4,5Ah - 55Ah, od několika různě velkých motorek se 6/12V instalací až po auto s menším dýzlem.
Tedy nabíječka s čistou I charakteristikou, v podstatě plynule regulovaný, přiměřeně stabilní zdroj proudu, nemusí být od nuly, ale plynule a tedy nutně s ampérmetrem.
Není tedy ani nutné, aby nabíječka uměla sloužit třeba i jako nějaký provizorní zdroj k napájení čehokoli - čistě jen k nabíjení akumulátorů od té malé motorky po 1,6TDi
I charakteristika mi přijde pro běžné použití nejjednodušší, neboť se tak dá poměrně jednoduše určit náboj, dodaný do akumulátoru. Nastavený proud x čas. I charakteristika mi tak přijde jednoznačnější, co se dodaného náboje týče. Tak jednoznačné to nejspíše není v případech "inteligentního" vícestupňového nabíjení, příp. různých pozvolných poklesů a opětných nárůstů apod.

Zajímají mě dlouhodobě /5 let a více/ vyzkoušené amatérské koncepce, případně i zapojení, pokud se chcete pochlubit vlastním návrhem - možno bez zbytečných jednočipů, prostě jednoduchost a dlouhodobě spolehlivá služba svému účelu.
Nechci nic stavět - jen mě opravdu hodně zajímá, co se komu osvědčilo. Je známo, že každému může vyhovovat něco úplně jiného, sto lidí - sto názorů, řešení...
Chtěl bych to porovnat s tím, co se dlouhodobě osvědčilo mně a několika přátelům z blízkého okolí.
Další stovky kusů, vyrobené pro přivýdělek k práci za bolševika a na vojně se nepočítají
Valte to sem

Denis15:
Nikdy jsem aku nevyndával z auta při dobíjení v zimě například. Jen tehdy, pokud nebylo 230V v bezpečném dosahu.
Nabíjel jsem vždy přes zásuvku zapalovače Není-li moc zaneřáděná, tak 4,5 - 5A úplně v pohodě a bez ohřevu snáší i těch 12-13h. Koneckonců je na to určená - vložka zapalovače bere sice chvíli, ale nejmíň 20A. V mém voze je na zásuvku/zapalovač od výroby pojistka 15A a ze stejné je napájeno i rádio.
Nabíječka je na podlaze před PP sedákem, kablík prodlužky přivřen do tlusté gumy těsnění dveří a auto před barákem zamknuté.
Není to úplně dobře, ale kdo by se s tím pořád demontoval a montoval.

Já nabíjím 12V baterky nabíjákem s klasickým trafem na jádru EI tuším 64 x 64 a s graetzem z diod KY719 na hnilíkovým žebru - trafo je schopný dodat do 12V baterky ze začátku až 10A, jak leze napětí baterky nahoru, proud klesá až na cca 4A při maximu plynování (na baterce asi 16,8V). Sice se to celý dost hřeje, ale drží. Bohužel nedovoluje nabíjet 6V baterky a ani nevydrží tvrdej zkrat - to odlítnou diody do křemíkovýho nebe, trafo to tu chvilku vydrží a následně vyletí primární pojistka na 2,5A. Leč výrobně je to jednoduchý, relativně blbuvzdorný a hlavně i když jsem od tý doby postavil několik dalších nabíječek, tak tahle se mi vždycky vrátila, což se třeba o (poslední zatím postavený) modifikaci Malinova tyristorovýho zapojení na ČKD tabletkovej tyristor 100A říct nedá. Tu má jeden maník "půjčenou" už skoro 2 roky a nějak se nemá k vracení.

Tam je původně ovládací a osvětlovací trafo z nějaký průmyslový mašiny 230V/24V s štítkovým proudem 25A a v primáru je 5A pojistka - do tvrdýho zkratu svorek dvěma metrama Cu lana 16mm² se mi ji nepovedlo vyrazit. Řízení tyristoru je fázový podle Maliny "Poznáváme elektroniku", jen všecko patřičně tlustoproudový. Fázově řízenej tyristor se dá považovat za rozumnej ekvivalent zdroje proudu, ale na malý baterky pod 20Ah takovej "macíček" taky moc vhodnej není - na 6V taky ne, musel by se přepínat primár (přidávat závity), přepínat to na sekundáru by byla práce pro další kilo a půl vážící stykač ...

No a na desulfataci používám paralelně spojitelnou dvojici traf z nějaký TV TESLA co měly nf konec s MBA810 - Dukla a pozdější, tráfko má asi 50VA a podle verze má buď jen 2 sekundáry (17 a 27V po 0,7A), nebo má i výstup na 160V pro obvody obrazovky. Sehnal jsem si dvě úplně stejný a na obvyklou autobaterii (do cca 60Ah) používám jen 1 kus. Na velký baterky (80Ah a víc) už je jedno tráfko málo, jsou potřeba 2 paralelně - každý má svoji přímou i zpětnou diodu, ale proud omezující žárovku mají společnou.

Nabíjím tímhle a nebo zde tolik pranýřovanou kondenzátorovou nabíječkou starou asi 30 let. Za tu dobu odešel jeden páčkovej spínač a jeden krabicák se nafouk jak žaba. Trafo drží i bez všelijakejch omezovačů. No a ještě tu mám jednu z ATX zdroje, ale ta leží zastrčená v almaře a serou do ní pavouci...

Tahle tyristorovka je opravdu obvodově i konstrukčně velice jednoduchá, při použití kvalitního materiálu /KY715-719, KT705-708, T25-600, drátový poťák, ostatní polovodiče s rezervami, modré axiály TF, robustní elektromechanika/ bude dle mých zkušeností i velmi spolehlivá. Sice tyristorovek jsem zas tolik nepostavil, ale několik desítek to bude.
Splňuje perfektně požadavek na charakteristiku, regulaci, stabilitu proudu i měření. Proti jiným, mnohem složitějším tyristorovkám je zkratuvzdorná. Přepínání 6V/12V na sekundáru a zároveň i "dorazového" trimru u poťáku nejspíš ani nebude potřeba. Ochranu proti přepólování by šlo řešit např. diodou KYS30/40, nebo nějakým jiným schottky klackem /schottky kvůli úbytku/ v sérii s výstupem. Měření jednotlivých článků lze při dnešním provedení akumulátorů zcela vypustit.
Skoro dokonalé!

Škoda jen, že se autor nikde nezmiňuje o tom, že ampérmetr při tomto výstupním průběhu napětí z tyristorové regulace i s pomocí tlumivky bude ukazovat ±blbosti, vždy ukazuje o dost víc a bude potřeba jej ocejchovat "empiricky". Tehdy, tj. v 80´s tepelné ampérmetry stejně jako dnes vůbec nebyly běžné, true-rms měřáky nebyly vůbec. Jednoduše by to šlo udělat například porovnáním svitu dvou zcela shodných žárovek, jedna rozsvícená z regulovaného a vyhlazeného ss zdroje, např. na údaj proudu 2A, druhá rozsvícena z nabíječe na stejnou svítivost a měřák na nabíječi nastavit na shodnou hodnotu. Ta možnost dostavení údaje měřidla v ní chybí. Upravovat bočník moc pohodlné není - asi by stačilo doplnit místo na provizorní trimr a po ocejchování pevný odpůrek v sérii se systémem.
Magnetoelektrické soustavy u tyristorových nabíječů většinou měří nesprávně a odchylka bývá značná, nepamatuju se už kolik, jen si pamatuju, že to bylo u mé první tyristorovky na velké divení.
Tlumivka sice špičky hodně shodí, ale 8mH je málo. Dělával jsem tlumivky na jádra převinutých, větších EI tlumivek, nebo výstupáků z větších elektronkových aparátů, jádra obvykle EI25x32, mezera okolo 0,4-0,5mm a mívalo to drátem 1,32 i přes 20mH. A i s těmito tlumivkami údaje ampérmetrů s bočníky, spočítanými klasickým způsobem, bez úprav VELMI neseděly.
Milane, Ty to zkontrolovaný máš, kolik měříš?

Popravdě, s přesnym měřením proudu jsem si hlavu moc nelámal. Vestavěnej ampérmetr jsem nacejchoval podle starého balkelitového ampérmetru smířen s tím, že to při tomhle průběhu stejně ukazuje ± autobus.

Ten nabíječ,co poslal Milan_F se dá postavit i na 15-20A.Kondenzátorový moc neznám,spínaný taky ne.Jenom vim,že spínaná procesorová z lidlu byla někdy šmejd,co vyhořel.Místo ní jsem složil tu od Budinskýho z AR A9/92 v 10A provedení s DVM(kvůli 6V AKU do přenosnýho světla) a funguje super.Elektroniku ve Felicii V.2 1.3MPI ani ve V.1 1.9D a dokonce ani ve Fabii V.1 1.4 nepoškodila,ikdyž trafo má naprázdno 19V AC.Pak jsem složil o něco slabší verzi do 6A,u který trochu řve trafo a ruší rádio pověšený do stejný fáze(nemá filtr).S novejma 1458 mívá problémy(Umax=36V),teslácký MA1458 fungujou (minimálně ty s nápisem X08).Jdou ale bez problémů nahradit LM1558 nebo xyz4558 (LM4558,NJM4558,GL4558,KIA4558...),pokud nejsou teslácký po ruce.Pokud použijete na indikaci nabíjení jakoukoliv novou žlutou LED místo starý LQ1432 (ta LED v gejtu Ty1),bude slabě prosvítat i při vyplym tyristoru Ty1(zdvojení paralelně typu "jedna na desce,jedna na panelu" prakticky nepomáhá).Do série s antiparalelníma LED indikace polarity je dobrý dát ke každý LED sériově skleněnou 4148 a jim přilehlej odpor zvednout z 1k5 na 2k2,když se použijou nový LED (např.L-53SGC+L-53SRC+L-53SYC).

Hele, v podstatě máš skoro ve všem pravdu.
Ale když já operáky v nabíječce prostě nerad...Fakt.
Co ještě tak snesu, jsou 3-4 trandy plus 1-2 výkonový, nebo srovnatelně 2 tyristory jako výkonový prvky, ale nic víc.
Jak do takovéhle věci, co má snášet hrubý zacházení a být blbuvzdorná začneš cpát operáky a všecko nutný okolo nich, je to v prdeli.
Potenciální i skutečná poruchovost takhle namáhaných aparátů, laicky obsluhovaných, s vyšším počtem aktivních prvků roste hodně nelineárně, řek bych až skoro exponenciálně
Jednu jedinou takovou jsem kdysi zkoušel, tehdy ještě nebyly ani 1458 ani 741, byly fakticky dostupný jen 709, tedy MAA501-504, i když v katalogu byly 741/748 už druhým rokem. Byly v té nabíječce jen dvě, MAA502, teda ty nejlepší, okolo samozřejmě hafo nutných věcí, řízení proudu dvěma 3055 paralelně. Z modrého amára, jak jinak..
Nevím čoveče, jestli jsem tu konstrukci zaklel tím, že jsem jí už od počátku nějak nevěřil, nebo jestli to bylo mojí blbou karmou , to fakt nevím.
Ale jisté je, že i přes stabilizované napájení celé řídící části, včetně asym. napájení těch OZ, celé řízení navíc ze samostatného vinutí, tak s tím furt něco bylo. Většinou odešly ony operáky a na jejich odchod navazující závady /pár probitých tranzistorů, pár připálených odporů, vyvrhnutý malý elyt/.
A protože-přestože jsem už od počátku věděl, co a na jaký účel stavím, tak fakt bylo použité jen to nejkvalitnější, co se dalo koupit či už bylo doma. 3055 Motorola, zbytek nové, změřené KFY18/KFY46/KC507/BC177B/MAA502, terylenové svitky, ruský MOX odpory, do kompenzací OZ teryleny taky a k tomu 250V hradecká keramika, poťák proudu TP195 za nechutný prachy tehdy, festovní 250VA trafák, vinutý jen s 2,5A/mm2 a 1T, na primáru odrušovací filtr i varistory, místo řady xNZ70 byly 10W KZ703-710 a tak dál - prostě všecko festovní a kvalitní, jak by mělo do aparátu, co se pohodí někde v garáži do kouta, správně být.
Někdo tehdy neměl ani v HiFi zesíku tak kvalitní matroš, jako já v téhle nabíječce
hovno to pomohlo - znáš to přísloví "čím blbější sedlák - tím větší brambory"?
No tak přesně takhle jsem dopad já s precizně postavenou nabíječkou se dvěma OZ, šesti či osmi tranzistory, třemi zenerkami, dvěma výkoňáky a hafem pasivů okolo. Čím víc se s tím sereš a chceš to mít dokonalejší, tak si nevšimneš, že těch potenciálně porouchatelných součástek je tam na jednu obyčejnou, řízenou nabíječku olova jen na 12V, až moc.
Nakonec jsem celé střívka překopal na jakoby běžný, mírně teplotně kompenzovaný lineární regulovaný zdroj proudu, když už tam byly dvě vybrané 3055 paralelně, na připasovaném pěkném chladiči.
Z výkonového vinutí 1,8 drátem jsem pár závitů ubral, aby při průměrných tehdy ještě 220V drželo max. 4V na výkoňácích, pomocné vinutí jakžtakž vyhovovalo - a ten jednoduchý krám slouží u jednoho garážového mechanika doteďka.
Dobitá je zvenku, jako kdyby se kutálela po kostkovici z kopce, ale furt funguje. Kdoví, co všecko s tím dělá a ani to vlastně nechci vědět - výrobek má sloužit co nejdýl a ne se starat o to, co všecko s ním kdo dělá.
Dokonce i měřák, nějaký upravený výprodejní MP80, ač naprasklé průčelí, tak funguje. Uštíplého kus plastu z knoflíku poťáku TP195 jak dostal asi něčím ránu - nic té TP195 není. Kdyby tam byla TP280 či dokonce TP160, je rozsypaná na sračku. Kovová, ještě tenkrát mosazná páčka síťového vypínače s kovovým krčkem je ohlá bokem - majiteli jsem ale poradil, ať se ji nepokouší narovnat, že uletí jak skrojek od řepy Kontrolky - žárovky zapnutí i osvětlení MP80 - prý původní, nedělal s tím přes 15 let vůbec nic - ani to neumí, ozval by se.
Tohle je pro mě spolehlivá věc - 15 roků prakticky denního používání /no, v létě asi tolik ne, ale dobíjí s tím délestojící auta na dvoře/ a furt to funguje stejně, jak jsem to postavil a nastavil. Dokonce tak na 5% sedí i zkratový proud, co jsem před tolika lety nastavil odporem místo trimru natvrdo na 10A.
Dověděl jsem se, že tím mj. zkouší relátka, žárovky, motorky, serva, čerpadla...kdeco, co je v takovém garage-servise potřeba, jiný zdroj tam ani nemá. Při takovém zkoušení kdečeho není o zkraty nouze, ta zkratuvzdornost je tam nesmírně důležitá, důležitější, než třeba na fous přesné měření proudu.
Tak to je moje - možná zbytečně rozvleklé - vysvětlení téměř alergie na OZ v nabíječce do garáže, no...

P.S. : Taky nejradši Kingbright? Já taky, už léta letoucí. Pašoval jsem je už za bolševika od Conrada, tak jako i ty 2N3055 kdysi v pradávnu...

Ta od Budinskýho zkratuvzdorná je,pokud je zaplá v síti.Stejně tak s ochranou proti přepólování.Proto jsem předimenzoval výkonovou část na 20A (Můstek 25A,Ty1 taky,Ro ze 4ks MOX "pružin") a vřadil jistič LSF U10A.Ten DVM je klasika s C520,má samostatný napájení (9V trafo,KY940+950,elyt a 7805) a vstupní dělič 99/1 (Rin=10M).
U verze 2 (6A bez DVM,napájení OZ samostatnym vinutim,výkonová část odlišná(CT vinutí a dvoudioda) a R0 páskovej v DPS) se mi zkrat krokodýlů před zapnutím stal a jenom se trochu vypekl R0,ostatní výkonový komponenty se ani moc neohřály.Trafo teda řvalo děsivě,ale vydrželo bez úhony.Zatěžkávacím testem to timpádem prošlo,k opravě se mi přístroj vrátil jednou a jediný,co mu bylo,že se spálila pojistka v primáru.Po její výměně funguje k plný spokojenosti dodnes,ikdyž se prej vesele půjčuje.
fotky první verze
BTW.Mám tak jednu chybu v barvě drátu,schválně kdo ji první najde.

weed_smoker píše:od Budinskýho z AR A9/92

Zrovna tahle nabíječka hoří soplivcom jak papírovej čert.

Fialovej drát by měl bejt modrej? Je to pokračování zápornýho pólu od aku, přes tyristor k usm. můstku.

Taky záleží z čeho se to skládá a kdo to skládá.Chodilo to pokaždý na první zapojení,jen byl opruz to seřídit (trimry TESLA v TO-39 s otočkou 270° ),hlavně Uvyp - 1mm vpravo,pak0.5mm vlevo,pak zas 0.75mm doprava...
Jediný,z čeho se kouřilo,byl snímač proudu R0(taková "pásková spona do sešívačky s číslem" 10mm vysoká,15 dlouhá) u verze 2 při zkratu před zapnutím,ale přežil to.
Je opravdu důležitý výkonovej obvod(Tr1,D1-4,R0,Ty1,vedení a krokodýly) jistit na Imax a dimenzovat na aspoň 2Imax nejen kvůli zminovaný otočený polaritě před zapnutím 230V.A do výkonovýho obvodu patřej značkový součástky,hlavně D1-4 a TY1 (D jsou v SEMIKRON můstku 25A/200V a tyristor je u v.1 ČKD T25/100 a u v2 nějakej SILEC na 16A s neznámym Ur a dost tupym gejtem (naplno 30mA),OZ jsou všude MA1458,jejich napájení (pin#4 - pin#8 )bylo u v.1 trochu nad 38V a u v.2 kolem 36V.)

Milan_F píše:

weed_smoker píše:od Budinskýho z AR A9/92

Zrovna tahle nabíječka hoří soplivcom jak papírovej čert.

Fialovej drát by měl bejt modrej? Je to pokračování zápornýho pólu od aku, přes tyristor k usm. můstku.

Jak výstižné!

Fialovej drát by nevadil.Rozlišenej mínus trafa a AKU bejt může.Spíš zkoukni země,jedna má fakt divnou barvu

sinclair píše:...Škoda jen, že se autor nikde nezmiňuje o tom, že ampérmetr při tomto výstupním průběhu napětí z tyristorové regulace i s pomocí tlumivky bude ukazovat ±blbosti, vždy ukazuje o dost víc a bude potřeba jej ocejchovat "empiricky". Tehdy, tj. v 80´s tepelné ampérmetry stejně jako dnes vůbec nebyly běžné, true-rms měřáky nebyly vůbec. Jednoduše by to šlo udělat například porovnáním svitu dvou zcela shodných žárovek, jedna rozsvícená z regulovaného a vyhlazeného ss zdroje, např. na údaj proudu 2A, druhá rozsvícena z nabíječe na stejnou svítivost a měřák na nabíječi nastavit na shodnou hodnotu. Ta možnost dostavení údaje měřidla v ní chybí. Upravovat bočník moc pohodlné není - asi by stačilo doplnit místo na provizorní trimr a po ocejchování pevný odpůrek v sérii se systémem.
Magnetoelektrické soustavy u tyristorových nabíječů většinou měří nesprávně a odchylka bývá značná, nepamatuju se už kolik, jen si pamatuju, že to bylo u mé první tyristorovky na velké divení.
Tlumivka sice špičky hodně shodí, ale 8mH je málo. ..

Popisuješ, jak zjistit efektivní hodnotu proudu, když není k dispozici měřák, co by ji uměl měřit. Jenže u nabíjení by většinu lidí měla zajímat střední hodnota proudu, což je údaj, ze kterého se dá zjistit dodaný el. náboj (Ah). Z efektivní hodnoty proudu náboj nezjistíš. Takže obyčejný ručkový magnetoelektrický měřák nejenže stačí, ale je to jedno ze správných a přesných řešení.

Tady bylo původně téma osvědčených, spolehlivých a jednoduchých konstrukcí pro nabíjení Pb auto-aku.
Co staří akumulátoroví mazáci říkají na tohle?

https://uloz.to/!XyN8awGcX5Pr/tyristoro ... atikou-zip

Je to zřejmě v mnoha kusech postavený - a v roce 1988, v obálce A5 na základě inzerátu nevím kde, hromadně kopírovaný a rozesílaný stavební návod nějakého ing. Augusty z Letňan. Text je z jehličkovky a schémata vypadají z Xeroxu.
Několik věcí se mi tam moc nelíbí - třeba přímé buzení celkem velkého KT702 tranzistorem KC147 bez jakéhokoli omezení či ochrany /trafem třeba/ a hystereze automatiky 60mV - to bude po dosažení nějakého konečného napětí velm í často a rychle cyklovat..
Jinak se tomu moc vytknout nedá.
Zkratuvzdorné je to už tím, že je to zdroj I s omezením a jediné, co tam snad schází, je jakékoli jištění výstupu proti přepólování aku, snad by postačila KY715 či alternátorovka v kombinaci s autopojistkou 10A.

Znáte tu konstrukci, nebo stavěl ji někdo přímo tuhle?

Zatím v účinnosti pořád vede nabíječka z AR10/1981, s jednoduchým sekundárem 22V a tyristory v kombinaci s diodami, celovlnně řízený můstek.
Díky za Váš čas a názory.