Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Přenášený výkon je omezen oteplením trafa a to závisí především na proudové hustotě ve vinutí. Pokud má jádro efektivní plochu pro měď vinutí Sv a průměry drátů jsou voleny tak, aby proudová hustota v primáru i sekundáru byla stejná, ta potom vychází

pro transformátor: δ = (N1*I1 + N2*I2)/Sv

pro autotransormátor: δ = ((N1-N2)*I1 + N2*(I2-I1))/Sv

Když se do toho zamontuje transformační poměr p= N1/N2 = I2/I1, tak vyjde, že proudová hustota v autotransformátoru je snížená koeficientem (1-1/p). Pro dosáhnutí limitu oteplení je potom možné příkon stejným koeficientem zvýšit (podělit).

Když potřebujeme p= 230/120 = 1,92, tak (1-1/p) = 0,48. Místo jádra transformátoru pro 1000 VA by tedy měla stačit dimenze pro 480 VA. Pokud jsem se někde nesplet.

U autotransformátoru se definují dva výkony:

- Průchozí výkon - celkový přenesený výkon (jmenovitý štítkový výkon)
- Typový výkon - výkon přenesený magnetickým polem

Magnetický obvod tedy stačí dimenzovat pouze na typový výkon protože část celkového (průchozího) výkonu je přenášená galvanicky přes vinutí. Jádro proto vychází menší než u klasického transformátoru.

Úspora mědi a prostoru pro vinutí je nejvýhodnější při malém rozdílu napětí U₁-U₂.

V podstatě souhlas s Bernradem a procesorem. Nakonec jsem to odhadnul správně. Trafo bude železně 500W, vinutí o něco méně. Takže výše uvedené trafo na obrázku je čínské PMPO?

Nejásej předčasně.

Sice jsem ty vzorečky nenašel, protože je k ničemu (bohužel) nepotřebuju, ale zeptal jsem se jistého výrobce. A když autotrafo stojí výrazně méně, než klasické trafo, tak to asi nebude charita.

Pokud odpoví, nebo ne, to už neovlivním, ale snad to udělá.

http://www.sved.cz/produkty/transformatory/ajnatn.html

Nevím, co řešíte, vždyť je to jednoduché i pro prostou úvahu :
Představte si autotrafo jako trafo, jehož sekundár zapojíte mezi síť a výstup, a fázování je dle toho, jestli potřebujeme napětí sítě snížit či zvýšit. Jádro a "primár" se dimenzuje na přenášený výkon - tedy požadovaný proud x rozdíl napětí mezi výstupem a vstupem. Velmi markantní rozdíl mezi trafem a autotrafem bude tam, kde potřebujeme napětí snížit či zvýšit jenom o malou část, třeba o 10%.

Chlapi, vy by jste potřebovali bedýnku Tajima, co mi před časem přenechal Hill. Je to předřadník 230V k japonskýmu zařízení 110V/60Hz.
Když jsem do toho koukal, tak je v tom motorem řízený autotrafo, poctivých 20 kg železa. Zajímavá mašinka, poťákem se nastaví výstupní napětí od 80 do 140V. Po zapnutí převodníku autotrafo sjede na asi 75% požadovanýho napětí a sepne výstupní stykač a autotrafo pomalu najede na požadovaný napětí, takovej soft-start. Během provozu trafo "courá" po vinutí a snaží se udržet nastavený výstupní napětí nezávisle na odběru proudu. Moc pěkně udělaný. Nedám.

Elektromechanicky řízenej stabilizátor napětí je řešenej v teoretický rovině v knížce Arendáš - Ručka, Amatérská elektronika v domácnosti a při rekreaci 1. Tam to je popisovaný taky jako trafo řízený servosmyčkou podle výchozího zadanýho parametru - samozřejmě rychlost regulace je mizerná, nesrovnatelná s polovodičema ... Ale na některý účely to naopak je výhodnější.

Probůh, už je tu zas objevila ta pověra, že je přenášený výkon omezen velikostí jádra trafa, sycením, atd. Maximální přenesený výkon je omezen ochlazovacími možnostmi vinutí, s čímž velikost jádra souvisí jen nepřímo.

To je námitka téměř na samostatný vlákno - jak je to teda u malých traf typu 12V/2VA, který hřejou i bez zátěže? Prý kvůli ekonomice výroby a sycení jádra...

Co bys taky mohl čekat. Plocha pro vinutí je malá a závitů mnoho, odpor primáru trafo vyhřívá už jenom magnetizačním proudem.

Nejsem autorem těchto myšlenek, ale primárně ono oteplení údajně vzniká vlivem hysterezních ztrát v jádru, nikoliv samotného vinutí.

Dál tady padla myšlenka, že jádro je v trafu vlastně zbytečné.

Snažím se v tom najít onen vzorec, co mně vypadl z hlavy a který šel snad na desetinu průřezu jádra trafo/autotrafo.

Je samozřejmně možný, že se pletu...

Transformátorová ocel má pro sycení 1 T ztráty okolo 1,5 W/kg. A pro 2 VA trafíčko je toho železa snad 5 dag, takže z toho plynoucí výkonová ztráta pod 0,1 W.

Průchozí výkon - odpovídá výkonu běžného transformátoru se stejnými parametry:

Sp = U1*I1= U2*I2 [VA; V, A; V, A]

Typový výkon - rozhodující pro dimenzování jádra:

St = (U1 - U2)*I1 [VA; V, V, A]

St = Sp*(1 - U2/U1)

Magnetické vlastnosti jádra ( průřez, materiál) ve výsledku udávají jen počet Z/V tak, aby indukčnost primáru byla dostatečně veliká a naprázdno tekl jen minimální magnetizační proud. Samozřejmě, u malého trafa bude počet závitů velký, tím pádem se vejde jen tenčí drát , ztráty se zvýší a tím klesá možnost přeneseného výkonu. Ale ten výkon přes jádro neprochází.

Nejsem autorem těchto myšlenek, ale primárně ono oteplení údajně vzniká vlivem hysterezních ztrát v jádru, nikoliv samotného vinutí.

To by to muselo být namotáno supravodičem, pak by to byla pravda.

// mě to nedalo a změřil jsem odpor primáru u 700 VA trafa

1,3Ω což při plném výkonu představuje 12W ztráty v primáru, na sekundáru to bude podobný