Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

No přesně! Fungovalo to tehdy nejen na deskách, ale i na výměně pásků a kámoši-bastlíři ze SM kraje, z OV-KA toho měli mraky. A díky přičinlivým polským pašerákům měli nejen rádia s dekodéry, ale hlavně i jedny z prvních steromagnetofonů - možná ještě dřív, než začali FM stereo vůbec vysílat. Hromada toho byla nahrávaná stereo, na Philipsech a hlavně na Grundigu. Mám podezření, že se v Polsku Grundig snad i oficiálně prodával, ale jistě to nevím.
V každém případě Poláci už v 70. letech začali valit licenční kopie mnoha typů ještě elektronkových, pak i tranzistorových a stereo Grundigů TK a to jistě nebyla náhoda.
A taky vím, jak byly ceněné všecky knížky od M. Českého se spoustou návodů na FM antény - i přes jistou cenzuru režimu se vždycky do tabulek rozměrů prvků dostaly i rozměry pro FM-CCIR.

Není polský ZK246, ZK248 a pozdější M2405-M2408 náhodou licence Grundig?

Není, tyhle typy jsou "jejich". Řekl bych ale, že se inspirovali u Uheru. Alespoň uspořádání mechaniky je podobné.

Dal se sehnat radiomagnetofon i s CCIR, můj první Transylvánia, zvuk i nahrávání by šlo(až na tu "supermechaniku"kazeťáku). Bohužel signál byl velmi slabý i přes monstrum anténu, záleželo na počasí. Víc jsem toho slyšel od souseda, který měl natažený 30m koaxiál od bratra, pár metrů a signál byl dostačující i na stereo....

A Grundigy TK120, 140, TK246 jsou co? Uher vole?

TK = ZK 120, 140 jsou Grundigy, ale ZK 246, M2405 apod. Grundigy nejsou ani omylem.

sinclair píše:Není polský ZK246, ZK248 a pozdější M2405-M2408 náhodou licence Grundig?

Bozděch II. uvádí že prej zetka byla lic. Thomson
uživatele tuzexovejch radií v blízkosti Rakous a Dojču (i DDR) zas měli výhodu pásma CCIR až na vzácné výjimky tunerů (JVC T-GX3, TX-200L) oboupásmové, to už byl luxus na druhou
no, my měli Tesla ST-100 stereo, vč. plného mezipásma

https://www.youtube.com/watch?v=iLeT8MbxESI
Když se podíváš na tu páku, klávesové ovládání...Uher ani omylem.
Vnitřně to mechanicky u ZK246 vychází z mechaniky Grundig, jen je to uspořádané na horním panelu trochu jinak.
Jestli je něco opravdu "jejich", tak je to ta ohavná zprzněnina M1417S, se kterou ani přeloučští "mistři" nechtěli mít nic moc společného, přestože je to oficiálně kooperace Unitra-Tesla.
Totéž M2405S a další. Všechno to mechanicky i elektricky vychází z Grundigů, včetně pozdějších kazetových MK232, MK235. Za masivního využití licenčních polských polovodičů, pochopitelně.

Jediná licence Thomson, o které bezpečně vím, byl původní MK125 s diskrétním koncem, MK125IC už s polským švábem UL1498 na konci a pak poslední varianta označená B302.
A všecky poslední tři jmenované stály za psí hovno - ani to ne. Byla to pro servisy pohroma.

"Uher pro chudý" se říkalo Uranu a Plutu - designově vzdáleně opravdu Uhery Portable připomínaly. Ale jen z dálky a zčásti vzhledem

sinclair píše:Já si fakt nepamatuju, že by to někdo tady nahrával - už snad i proto, že by to po nějakém větším zesílení /i při dobrém rádiu a atm. podmínkách/ bylo prostě nepoužitelné - oni to někteří opravdu zkoušeli... ...Doma totiž bylo poměrně slušné rádio 625A Hymnus, co už mělo vzadu tříkolík, ucházející FM díl a dalo se z něj na tehdejší Sonet B3 slušně nahrávat. Provozoval jsem to celkem dlouho, později s B444LS.
Další část republiky měla možnost přijímat německá rádia, dokonce i Poláci vysílali mnohem víc "bigbítu" a novějšího popu, než naše rádia.
Dotyčný Hymnus i s památečním konvertorem mám dodnes. Ani nevím, jakým řízením osudu se našim nepovedlo to vyhodit, i když nějaký čas stál odstavený. Snad proto, že je ten Hymnus musel stát spoustu peněz a možná i proto, že na něm šly v kritických časech výborně VOA i RFE.

Zůstaly na jeho stupnici ještě viditelné značky pro snadnější opakované naladění? Ty jsem měl totiž na skle stupnice rádia Kriváň natečkované různobarevnými modelářskými Unicolkami a časem jsem zjistil, že si je dělali i další pravidelní posluchači...

Ale, kdo se tu divíte, že někdo nahrával z dálkového příjmu AM, věřte, že se to dělalo. Obvykle na Sonety s rukou na knoflíku, aby se přibližně dorovnal únik. A pak se z toho luštila melodie, aranžmá, taky text, kterému sice sotva kdo rozuměl, ale houfně vznikající bigbítové kapely se snažily co nejpřesněji napodobit hudbu a často buď právě ten text, nebo kapely ten původní text nahrazovaly souznějícím českým textem, i když byl většinou o něčem úplně jiném. Ono tomu svahlisky napodobovanému originálu by totiž asi nerozuměl ani rodilý Angličan. Ale ty písničky byly na odpoledních čajích, zábavách i plesech velmi žádané...
V sedmdesátých letech jsme už se lovili na VKV-CCIR i v oblastech od Rakouska i Bavor značně odlehlých (typicky 230 - 270 km, to je na aspoň trochu stabilní příjem dost daleko, ale tehdy v tom CCIR pásmu nestrašily naše vysílače a ani těch jejich tam nebylo přecpáno), nahrávky mám z té doby jen mono, i když B43 a B46 už byly k dispozici, ba dokonce poněkud zastaralé, jenomže, navzdory obrovské pečlivosti věnované anténám i předzesilovačům (s dodatečnými díky Ing. Českému za jeho publikace), stereo už bylo nepříjemně zašuměné.
A pak stačilo, aby kolem projel neodrušený Wartburg nebo embéčko a nahrávka byla v... na přemazání.

Rozumím, dostali jsme se poněkud dál od původního tématu, ale zase ne tak docela: vzpomínáme tu na tu už dřívě zmíněnou "cestu na vrchol", kterou jsme se s dopomocí zkušenějších a spoluprací se stejně neznalými, ale stejně praštěnými, drápali za lepší technickou kvalitou zvuku, co analogový záznam a přenos, hlavně obsah prasátka, ale nejčastěji hlavně dostupné materály dovolily. Stále víc jsme si rozmazlovali a rozmlsávali uši, honili se za vším, co by do toho nějak rušivě vstupovalo, a koukali se toho zbavit... někdo u toho zůstal a pokračoval i profesionálně, někomu to zbylo jako koníček a třeba skončil u rozumného kompromisu mezí pojmy "chtít" a "moci", třeba to dotáhl na maximum tehdy dostupného a možná po letech zase něco vylepšil, protože technika i materiály se staly dostupnými, odpory v zásobách už správně vystárly do stability, zato řemínky a obložení v magneťáku už těžko zachraňovat, jen ty roky začaly nějak rychleji utíkat a stále hůře se na to hledá čas.
Asi se shodneme na tom, že vedle jistých nepopíratelných výhod digitálu mají ty jedničky a nuly svou odvrácenou tvář, které kdekdo podlehne, protože je to přece TAK jednoduché.

No ano, dneska zase jedeme dolů z kopce a držíme si klobouky - reprodukce mnoha přenosných přístrojů začíná šířkou nf pásma a reprodukcí nápadně připomínat ty střední vlny. I to zkreslení, jen to rušení tam už není /ale ne vždycky/.

Hille, značky tam pochopitelně byly , žádný ani přibližný "přepočet" nebyl možný. Ale při restaurování toho Hymnusu do plně provozuschopného stavu jsem je už umyl acetonem.

něco sice od Grunďasa pajcli ale takové ty mono cívky ZK120, ZK140, 125, 145, 120T, 140T, první ještě elektronkáče

Grundig TK246
Unitra ZK246
Uher
Minimálně uspořádání převodů Uheru a Unitry je dost podobné. Typy ZK146, ZK147 a M1417S byly "jejich", ale pořád na mechanice Grundigů s jedním otočným ovladačem funkcí. Stejně tak MK232, 235 a přehršel radiomagnetofonů bylo založeno na kazetové mechanice od Grundigu se šoupátkem ovládanými rychloposuvy. Na mechanice od Thomsonu zas byly založeny typy MK125, B302, po úpravách i M531S, Safír, Diamant... Z mechanik od Grundigu vycházely i přístroje M551S Finejza a novější radiomagnetofony v druhé půlce 80. let. Na nějakém polském fóru psali, že ZK246 pod označením Thomson byly vyváženy do Francie, už se to řešilo i zde na bastlírně. Kromě polovodičů se licenčně vyráběly i ty dvojité indikátory, potenciometry, přepínače, reproduktory a další díly. Ať to dál nerozmazávám, polský ZK246 nebyl licenční Grundig, ale spíš slepenina nápadů konstruktérů světových značek.

Díky za tip na Ashampoo Burning Studio,které jsem už úspěšně použil.

A všecko, co Poláci obšlehli /indikátory, poťáky, přepínače, řemínky, kladky, ba i hlavy/ pasovalo při opravách originálů TK, ke kterým v té době nebylo v opravnách dostupné skoro nic - protože se tyto Grundigy oficiálně nedovážely ani přes PZO do Tuzexu. To až později a ty lepší.

v lepších společnostech se tu vzácně vyskytovaly supermašiny Grundig TS945 a TS1000 jestli ovšem původ Tuzex nebo soukromý dovoz to nevím
Uher royal de luxe byl dostupný za Kčs v dobách Tesla B5 ale cena musela bejt
"přiměřená"
pak se krátily devizy na dovoz hraček pro obyvatelstvo (výrobní investice byly přednější) a po zn.Basf, Agfa, Scotch se slehla zem