Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Leošu dík, hned jak dorazím domů z hokny to jdu postahovat. Jinak jsem koukal do vejš doporučovanýho Amára 1/2000, kde Alan Kraus pustil schéma na studiovej VU-metr, má v tom TL084 jako zesilovač a usměrňovač (celovlnnej) a k tomu 5xLM339 a 20 kusů LED ve dvou skupinách, napájený zdrojem proudu 20mA - nepotřebný jsou zkratovaný otevřeným kolektorem aktivního komparátoru ... Dost to uspoří na zdroji, pro 20 LEDek mu stačí 40mA ze zdroje ±15V ať svítí nebo ne ....

sinclair píše:Indikátor AZL082 má 12 diod a z toho jedna je místo indikace úrovně použita pro indikaci zapnutí.

Indikátor AZK220 má 13 diod, tedy všechny úrovně A277D jsou využity a třináctá indikuje zapnutí, je napájena zvlášť.

Také děkuji, vypadá to velmi hezky. Jen asi došlo k pomotání souborů, protože obě schémata, jak pro "82" tak pro "220" vypadají velmi podobně a obě mají celkem 13 LED (12 pro indikace, jedna jako kontrolka zapnutí). Na obou je také stejný název desky a to 3AK 054 159.

Jen teďka nevím, do kterého se pustit, jestli to této klasiky nebo do té verze z ARA. Ale možná to dopadne tak, že do obojího

To zapojení od Alana Krause bude podle mě suverénně nejpřesnější...

Neniu, máš pravdu. Jsou stejné a už i hned vím proč.
Já to totiž pomotal s indikátorem z modernějšího AZK240 /A2400/, kde to je tak, jak jsem to napsal. Tedy 11 diod pro log. indikaci rozsahu 40dB a 12-tá LED přes jeden další OZ indikuje "Overload" - skutečné špičky.
Mám to tedy zeditovat a ještě oskenovat to zapojení z AZK240?

Je to celkem jiné, má to v usměrňovači/logaritmizaci dva OZ /obě půlky TL082/ a jeden další TL081, zapojený jako komparátor kladného napájecího napětí konců a jejich výstupního napětí, dělá tedy opravdickou indikaci limitace podle aktuálního nap. napětí konců a aktuální zátěže.
Celkové zapojení je ještě o něco jednodušší, než jsou postovaná, zato to má ale jednu, společnou desku jako kráva pro oba sloupce a vše ostatní. Je ní úplně všechno, včetně pomocného stabilizátoru 1xKD367B bez chladiče, který tam sráží +72V/+12V pro A277D i kladné napájení OZ celého dvojitého indikátoru.
Pro srážení -72V/-12V je tam jen 1,3W zenerka, neboť ze záporné větve jsou živeny jen ony tři OZ. Vše ostatní je živeno z +12V proti zemi.

Mám to sem nějak ještě dostat? Bylo by to ale až zítra, schéma je A3 a já nemám tak velký skener, musím to jít nechat zmenšit na A4 na kopírku.
Jsem já to ale kokotisko..To je tak, když se něco důležitého dělá o půl třetí v noci...

Jo Ondrášku, to Alanovo zapojení bude při použití přesných odporů určitě dost přesné, navíc si může uživatel volbou odporů v žebříku LED libovolně odstupňovat.
Otázka dosažitelné přesnosti jednotlivých stupňů i rozsahu indikace je zde ale diskutabilní.
Pokud totiž Neniu, jak psal na začátku, nechce přímo přesně měřit, ale jenom indikovat střední úroveň signálu, tedy víceméně VU.

Jo a ještě jednu "maličkost" a proto to dávám zvlášť
Alan je už pověstný tím, že má nikoli v zapojeních, ale zásadně v deskách spoustu chyb. Pokud se tedy Neniu rozhodne pro Alanův indikátor, tak je třeba bedlivě porovnat zapojení s deskou, jinak při té složitosti a dvoustranné desce je to o nervy.
Vím to z vlastních zkušeností, stavěl jsem několik jeho povedených konstrukcí na deskách z Printedu.
Pokud už některý spoj rovnou nechyběl, tak chybělo aspoň pár prokovů.
Já vím, může se při převodu dat stát, ale ono se stalo víckrát po sobě Pak už jsem si dával majzla.

Zde je tedy aspoň informativně společná deska indikátoru vybuzení a limitace z AZK240. Skutečný rozměr je 100x150mm.

Ještě přikládám to zajímavější ze vstupní šavle AZL082, čtyřpásmový korektor se dvěma přeladitelnými středy.

Ondras_Ch píše:To zapojení od Alana Krause bude podle mě suverénně nejpřesnější...

Určitě, protože zesilování signálu se děje lineárně a logaritmická závislost odpovídající citlivosti lidskýho ušiska se vnáší ne nějakým těžko přesně definovatelným způsobem pomocí diody ve zpětný vazbě operáku, ale exaktně spočítaným odstupňováním odporovýho děliče. Průser docela je, že lidský ušiska jsou tak "dokonale citlivej orgán", že naprosto zřetelně dokážou odlišit až rozdíl kolem 2-3dB, což je v nejnepříznivějším případě rozdíl mezi krajníma mezema od 0,707-násobku až do 1,414-násobku proti výchozí úrovni. Proto jsou tolik oblíbený ty indikátory, odstupňovaný po 3dB - protože rozsvícení další LEDky u nich je skutečně odpovídající příslušnýmu sluchovýmu vjemu - obzvlášť u nevycvičenýho slechu. Ten Krausův VU-metr je vysloveně uvedenej jako STUDIOVEJ - neboli jednak má odstupňování s různě velkým krokem (hrubší na okrajích, mnohem jemnější kolem nuly).

Byl na to speciální IO, dalo se nastavit log/lin 11 ledek myslím, mám na zesiku a fakt to souhlasí. Ale nevím typ z hlavy a už je dlouho..A ještě je dobrý indikátor limitace dle p. Dudka, ze začátku jsem se divil jak často blikne při větším výkonu a jak ta špička proleze na konec.

Zdárec,
tady je: Studiový VU-metr AR01/2000

Tento. Funguje OK http://www.experimentalistsanonymous.co ... LM3915.pdf

Honzo, přečti si to od začátku - původní dotaz ani tak nezněl na indikační část, jako ona "to předtím" = zesilovač a usměrňovač s filtrační kapacitou, která musí mít pro indikaci určitou časovou konstantu. Indikovat napětí na tom kondíku jde 888 různýma způsobama, ale hlavně jde o to, jak rychlej má bejt nárůst i pokles napětí = odezva na kolmej impuls ... Samozřejmě ta LM3915 patří do tématu, ale už ji tady někdo radil hned na první stránce.

Tak sorry, já jen že už to má ten dělič po 3dB.

Tak teď se vrátím zase od profi měřáků k ukazovátkům.
U VP v Litoměřicích mě zaujaly indikátory DPB55 za velmi přijatelnou cenu (no nekupte to, vzal jsem rovnou čtyři kousky), poněkud rozměrnější, než Teslácké, prostě do B4 ani B73 by se bez značné dávky tvůrčí invence a šikovnosti nevešly - jsou o 15 mm širší, než známé MP40.
Zatím jsem si s nimi trochu pohrál, abych viděl, jak moc jsou přesné, s jakým souběhem lze počítat, a některé výsledky mě docela překvapily.

Citlivost pro výchylku 0 dB je jednotná: co kus, to 270 µA.
Vnitřní odpor systému má také malý rozptyl: od 774 Ω do 785 Ω, to je lepší, než ±1%. Ale čtyři kousky jsou malý vzorek, nelze tedy vyloučit větší rozptyl hodnot, dáne 2%.
Rychlost reakce ručky v obvodu konstantního proudu je pro indikátor magnetofonu zjevně dostatečná, ale má sklon k překmitům, takže je lepší živit měřidlo ze zdroje s nějakou konečnou hodnotou vnitřního odporu, ať to zatlumí.
Čili jako indikátor záznamové úrovně jsou tato měřidla zcela srovnatelná s tím, co je třeba v B100 nebo B73. Jiné úrovně si ukazuje víceméně po svém, což třeba zrovna u záznamových zařízení nemusí nijak vadit.
Jestli navíc indikátory budou natolik zpožděné, že budou ukazovat VU (s příslušně zvýšenou citlivostí) a budou doplněné indikací špiček +2 dB, jsou-li delší, než 100 ms, nebo jsou kratší, ale mají úroveň nad +3 dB, pak zcela vyhoví i tyto indikátory a nějaká kalibrace a souhlas se stupnicí obvykle nebudou rušit vůbec.

Spojil jsem ty čtyři indikátory do série a otestoval je stejnosměrným proudem (vybrané hodnoty vizte na fotkách). Tady se ukázalo, že, mají-li se chovat, jako skutečné VU-metry, vyžadují normální parametrický usměrňovač s Ge diodamií. Tedy žádný převodník na absolutní hodnotu, žádné zapojení ve smyčce zpětné vazby, ale jen usměrňovač, přiměřený kondík a rovnou s tím na měřáky. Trimr může být před usměrňovačem. Přiznávám, zatím jsem si nenašel čas laborovat s variantami zapojení usměrňovače, abych našel ke stupnici příhodnější kombinaci hodnot okolních součástek.
Průběh výchylky ručky při měření stejnosměrným proudem totiž zdaleka není lineární - podle toho by indikátor měl ukazovat proud 382 µA jako +3 dB, ale on na tuto výchylku potřebuje proud 510±5 µA, což odpovídá úrovni +5,5 dB !
Naopak při proudu 27 µA, který odpovídá úrovni -20 dB, ukazují ručky někam mezi -12 a -15 dB.

EDIT: opraveny překlepy a dokončena myšlenka.

je moc pěkný a dobrá cena...
no a pro proletáře bazmek kuchnutý z vraku cívkáče M 2404S, M 2405S (nebo kazeťáku M 531S) tento dvojměřák, průsvitný žárovkou 6-12-24V
(ale bacha: blízkost tepelného zdroje taví plast pouzdra)

Na to jsem zapomněl: ten indikátor DPB55 nemá průsvitnou stupnici, nemá tedy smysl pokoušet se svítit skrz. Ovšem osvětlení shora či ze stran možné je, nakonec lze i stupnici vyměnit, ale z diapozitivu na kinofilmu vyjde malá (tak akorát a s odřenýma ušima do MP40), Diák na svitkovém filmu už stačí, jen se na něj trefit rozměrem....