Na tř. Vítězství /od nádraží na Svoboďák napravo/ byli spíš orientovaní na finální výrobky a součástky byly jen jako doplňkový prodej, zásobovaný občas a jen část sortimentu - třeba odpory tam skoro nebyly, protože při 4-5 wattážích a třeba pěti řádech by to bylo sakra náročný na prostor - a toho tam moc nebylo.
Na součástky byli orientovaní právě v uličce Františkánská a zřejmě tam byl hodně šikovnej vedoucí, protože tam byl ke koupi matroš, co nebyl ani v Brodě a to už je co říct. Byla to v Brně jediná prodejna, kde se při trošce trpělivosti /co týden chodit čmuchat a somrovat/ dal během 6-8 týdnů postupně koupit veškerej matroš třeba na kompletního Texana - včetně koncových párů KD606/616, který pan vedoucí údajně vyhandloval za něco jiného s Jandou z Elektroniky, aspoň tak nám to tehdá řekl. MAA741 a 748 netuším, kde bral, později měl i levnější céčka a 748 i v DIP8. Texan tehdy hrozně frčel, takže v zájmu obratu dokonce pan vedoucí /myslím Richter se jmenoval, nebo tak nějak/ někde splašil jakoby "strojní" trafa 50VA a 100VA, který ale dávaly 2x20V, prostě tak akorát. Možná jedno to 100VA ještě někde i mám. Vypadaly skoro jako ty strojní, vyrobený byly v Elektrokovu Znojmo, s primární pojistkou a vůbec nebyly drahý. K Texanu tam byly i otočný přepínače a isostaty, dokonce i tantaláky, sice drahý jako svoboda, ale byly. Desky na Texana nechal pan vedoucí nadělat z vlastní iniciativy a šla jedna za druhou. S káefky a kácéčky taky většinou nebyl problém - hlavní problém byl ten, že tam nikdy nešlo koupit všecko naráz, ale muselo se tam co týden, ve čtvrtek běhat, ve středu dostávali zboží. Dokonce měli i dva druhy, resp. dvě velikosti chladicích profilů na TO3! Takové ty klasické tažené s L-patkou. V té době tohle totiž vůbec nebylo běžné, chladiče se různě frézovaly z bloků ve fabrikách, anebo se kradly tam, kde s nimi dělali, kde se vyráběly nějaké přístroje s chladiči - odepisovali to jako "nepovedený elox" a "deformované" a tak podobně...
Teď si uvědomuju, že tyhle tažené chladicí profily vlastně nikdy v ofiko prodeji nebyly - ani v Tesle, ani v Řempu, ani ve Feroně - ve Feroně je sice mívali, ale jen za VOC, takže jen pro organizace a tak nám je vždycky museli za těch pár šušňů /fakt byly levné/ objednat a koupit kluci ze Svazarmu, co jinak provozovali autoservis...
Docela dobrý věci bývaly i v Bazaru Klenoty, byla to taková odbočka vlevo před cestou na Svoboďák a vedle byl bar SanMarco, jestli to někdo pamatuje. Tam jsem kupoval za dvacku kus fakt výborné 7NU74, nebyla to žádná "dvojka", ale spíš nějaký zbytek po ukončení výroby něčeho. Měli v tom bazaru za tři kačky kus i dost všelijakých potenciometrů, už s upravenými či provrtanými hřídelkami, vypadalo to taky jakoby někde z fabriky, kde s nimi dřív dělali - možná i přímo z Tesly Brno, co já vím. K tomu ještě spousty netelevizních, zato nízkofrekvenčních elektronek, třeba ECC81 RFT byla za pětikorunu, v origo fialovozlatých krabičkách, nějakých deset druhů a velikostí transformátorů /tehdy bylo těžké nějak rychle zjistit, k čemu jsou/, které většina brala na převinutí, na plechy..
Tam v tom bazaru se dalo nakoupit opravdu za pár šušňů a byl to prvotřídní, i když třeba zastaralejší materiál. Já jsem si tam, u toho SanMarca tenkrát koupil na první pohled ohavné bedny RK60, měli čtyři a měly "závadu", že byly zezadu šeredně potlučené a doškrábané, ale držely vcelku. Jedna bedna byla za dvě stovky!! Lidi to nekupovali asi proto, že napohled fakt nevypadaly nijak dobře s tím dřevěným mřížovím - kdyby ti blbci věděli, co je uvnitř!
Šance koupit relativně výkonný 340mm basák za dvě kila! Zabukoval jsem si u paní všecky čtyři, odnesly se dozadu, nechal poslední peníze jako zálohu-pojistku a o týden později, s bezúročným úvěrem od našich
jsme pro ně se strejdou jeli.
Zvukově naprosto skvělé bedny a doslova za babku - no nekupte 2xARO835,2xARE667 a 2xARV261 celkem za čtyři stovky!
Dyť jenom samotná ARO835 stála v Tesle ke čtyřem stovkám samotná a to ještě byla ke koupi výjimečně, podobně jako ART481.
To byl taky hlavní argument "vyjednávání" doma o úvěru
Splatil jsem ho za dvě sobotní dopoledne, svozem kartónů a jiného papíru ze dvou obchodů. To mi ostatně vydělávalo i na spoustu dalších součástek - posměch neposměch od spolužáků, co se bavili, zatímco já tahal jeden dvoukolák za druhým.
Naši asi chtěli, abych si uvědomil hodnotu peněz a to, že jim se v peněženkách taky nekotí, ale musejí je vydělat prací. Ty pošklebky spolužáků a spolužaček sice nebyly příjemný a občas si někdo rýpl i ve škole...Ale já si to tak trochu kompenzoval tím, že celý druhý stupeň ZŠ /vlastně i v pětce, s TW3G/ pravidelně vyhrával školní a občas i okresní kola STTM. A tam nebyly jen přihlouplý diplomy a fotky před nastartovanou vétřieskou, hodinky, Merkur a tak
, ale později i prachy. Nejprv poukázky a v osmičce a devítce i hotovost - v devítce jsem i přes dvojku z chování vyhrál s takovým "stavebnicovým" zesilovačem a tam byla poukázka na nákup v Tesle za 500,-Kčs a celý litr v hotovosti, což všecko pro školu vydupával skvělý fyzikář, současně vedoucí kroužku. Tenkrát to byly naprosto nepředstavitelný peníze - moje máti tehdy jako dělnice v přidružené výrobě JZD vydělávala okolo 900,-Kčs..
