Napsal: 26 led 2019, 19:09
Vašku je, ale to jsou bohužel jenom kousky, náhledy, první má 12 stran z 350-stránkové publikace a druhý je podobný - je to myšlený asi jako výcucy-ukázky.
Já hledám AN484A celou, tak jak vyšla, s hlavičkou a logem Motoroly /třeba jak vypadá na titulce běžně dostupná AN485/ a mělo to být v nějakém sborníku, který se jmenuje přesně: "Application Note Catalog Motorola 1974-1975".
Knížka v hnědé plátěné vazbě a se zlatým knihařským tiskem.
Ten sborník má obsahovat všechny AN od Motoroly od úplně prvních až po AN, začínající pětkou.
Doufal jsem, že ten sborník máš buď Ty Václave, nebo někdo jiný.
Že snad budou AN součástí nějakého staršího, tištěného katalogu Motoroly, případně už bude ten balík AN někde dostupný elektronicky, v rámci nějaké vědecké knihovny.
Ale bohužel, zrovna tyto dvě AN, co hledám, jakoby se do země propadly. Nic o nich neví ani Datasheetarchive, který ASI umí fulltextovým hledáním nějaké součástky odkázat na skoro kdeco.
Ta knížka té paní a toho Poláka se dokonce už nedá ani koupit..Mohla by být zajímavá, protože jsou tam zapracovaný i aplikace a notes od jiných firem, hlavně od RCA a Texasu.
Kdyby mi s tím sehnáním někdo pomoh, byl bych mu opravdu velmi vděčen.
To skenování starých dokumentů okolo elektronek - dělám to asi proto, že si velice vážím lidí, co se ve volném čase hrabou v těch svítících, chrastících a topících bedýnkách dotud, dokud se rozumně nerozehrají a nejsou v perfektním stavu, některé doslova jsko nové. Někdy úplně čumím, jak jsou někteří z nás šikovní, vážně.
Jsou schopni a ochotni podrobně nafotit a poté úplně celé rádio rozebrat doslova do šroubku, odvrtat nýty...nechat znova nakadmiovat šasi a další díly, jednu součástku po druhé zrepasovat. V některých případech to jde až tak daleko, že se kvůli membráně, pavouku či zarezavělé mezeře magnetu rozebere úplně celý, velký reproduktor. Vyčistí se, membrána či kmitačka se někdy musí uzpůsobit z něčeho jiného. Reproduktor, aby měl původní citlivost či lepší, je potom potřeba jako celek "někde nechat" odborně znovu namagnetovat. No musí to být strašná práce, opravdu si těchto lidí hluboce vážím.
Ne, že bych sám někdy podobný věci nedělal, ale čistokrevné nf aparáty jsou přece něco jiného. Po mém soudu mnohem jednoduššího, byť vypadají velké a složité.
Nemají stupnice, ladičáky, souběhy, vstupní díly, nespolehlivé přepínače a potenciometry, mezifrekvence, cívečky z drátu 0,00 hovno, buzené reproduktory...a koneckonců nf aparáty nemají až na výjimky ani ty dřevěné, červotočem napadené, posléze lihovo-šelakovo-klavírovou politurou udělané bedýnky. Někdy ještě se stínováním tmavší barvou, či opalováním plamenem.
Prostě klobouk dolů před těmito lidmi, co takový věci dokáží zachránit.
Co zachránit - dokáží ty původně úplný shnilotiny plně rozehrát!
Původně úplně shnilý, zrezivělý vrak, co v něm kupa věcí často chybí a co by takový aparát doslova každý, možná i já a bez výčitek, šlehnul do kontiše.
Já sám mám taky rádií několik /skoro desítek/, ale jsem doslova úchylnej na všecky ty velikánské, složité a propracované mašiny ala Beethoven, všechy Stradivari, obě Filharmonie, BigBen, ale i ten Hymnus a Festival mezi dobře vypracovaný stroje patří - i nějaké to Largo by se našlo
Už jsem bohužel ale nesehnal v rozumném stavu třeba takovou Operu v kterékoli její podobě, která má velikánský reproduktor jako Filharmonie a má nepochybně velmi dobrý nf zesilovač
Proto v mojí mini-sbírce nechybí vedle těch velkých krav ani pardubická 632A, ani ST100, /na kterou běžně denně poslouchám/, prostě jsou to jen modernější "velké stroje" třídy HiFi až po 816A i 820A. Ačkoli u té 820A mám obrovské výhrady k tomu, zda vůbec do HiFi kategorie patří..
Tyhle velké mašiny byly už tehdy hodně drahé. Jsou podle mého soudu vyrobené z řádově kvalitnějších materiálů /včetně magnetických např. pro mf filtry/, bývaly skoro všecky provozované i v lepším prostředí /většinou jsem je dostal či koupil tzv. v "obývákovém stavu", málem ještě s dečkou a květináčem../, nejsou věkem, ani elektricky zdaleka tak sešlé a tudíž nevyžadují tolik náročných zásahů, nebo úplně kompletní GO, jako všecky ty "menší bedýnky", třebas i ty levné bakelitové.
V těch krávách stačilo vyměnit támhle kondík, támhle usměrňovačku či placky, támhle přismahlý odpor, pár žárovek /někdy překvapivě hodně/, skoro vždycky magivoko, semtam nějaký reproduktor. Ujetý tyhle stroje skoro nikdy nebyly /právě díky těm kvalitním součástkám, Beethoven je doslova plný polystyrenových a jinak kvalitních svitků/. Pak už jen naleštit a skoro vždyky běžely jako zamlada.
Já sám nemám k elektronkám /krom velkých výkonových/ až tak těsný vztah jako oni, všichni ti bezejmenní, ale pravověrní "bedýnkáři".
To ale není důvod, abych si jich opravdu nevážil. Odpracují si na nějakém malém, třeba "Národném prijímači" řádově víc a náročnějších hodin, než já na nějaké krávě, jako byl třeba ten Beethoven - třebaže je manipulace s takovou krávou, i vyskříňovanou, už dost náročná na místo a často i fyzičku. Myslím, že jen síťové trafo v Beethovenu /podle papírů má příkon 185W/ má tak 7kg, k tomu dva nemalé výstupáky, dvě tlumivky, šasi jak hovado z 1,35 mm Fe zinkovaného plechu a za pár hodin je člověk nadřený, jak po šichtě z Kolbenky
Utrpěl jsem vlastnictví většího množství, často už hodně vzácné, nebo profesionální literatury. Ještě to není ani všechno roztříděné, byly toho čtyři ty vyšší zeleninové bedny. Postupně to třídím a před vysypáním do modré popelnice jsem se tedy rozhodl napřed všecko co nejlíp oskenovat. Osobně si myslím, že kompletní katalogové listy německých a amerických vysílacích elektronek s Pa>50W, nebo komplet katalogové listy československých i enderáckých digitronů, už mnohde k nalezení asi nebudou. Stejně tak třeba kompletní katalogový list i s popisem konstrukce časového relé TU60, motorku SMZ375 a SMZ375R a štosy dalších dokumentů, které nemusí, ale mohou mít pro někoho cenu větší, než je těch pár minut času na oskenování.
Ta modrá popelnice přijde na řadu až tehdy, kdy přestane být místo na všecky ty pultovky, stojanovky, výkonový rámy a spousty dalšího okolo nf.
Každý máme to svoje a mezi těmi štosy papírů jsou zajímavosti, o kterých jsem ani nevěděl.
Třeba tu zajímavost, že běžně mezi "bedýnkáři" známý sešit č. 10, původně soukromého podniku ELEKTRA Praha pana Fuska, později "Obchod s potřebami pro domácnost Praha, národní podnik", dokument běžně zvaný "Náhradní elektronky", existuje ve třech dosti odlišných verzích, z nichž bohudíky se všecky našly u mne - včetně jejich prvního předchůdce, pravděpodobně z roku 1947, protože obsahuje ještě spoustu reklam, které po r. 1948 už ani nebyly možné, s ohledem na to, že už šlo o znárodněný podnik.
O tom předchůdci bohužel ani nevím, jak se vlastně jmenoval, protože jsem bohužel zatím nedohledal jeho obálkové listy.
Oskenoval jsem tedy zatím aspoň jejich zajímavé vnitřky s důrazem na ty odlišnosti, které se týkají hlavně německých a amerických elektronek. Ty dva listy obálky s vysvětlivkami snad někde jako samostatné listy časem najdu, ale on je ten obsah srozumitelný i bez nich.
Stejně tak existuje ve dvou verzích příručka ve žlutobílé obálce, s elektronkou UCH21 na přední straně obálky.
Je nazvaná "Příručka pro nahrazování elektronek".
Ta nejméně o dva roky starší verze, trochu jinak psaná i uspořádaná, je nazvaná ještě "Příručka pro nahraŽování elektronek". Ta novější, z mého pohledu verze méně hodnotná a věnující se mladším elektronkám, už ten háček nad písmenem "z" ve slově "nahrazování" nemá.
Je to napohled nepodstatný detail, ale až po pročtení lze zjistit rozdíly.
V roce 1946-1947 se to ještě ani v amatérské literatuře nehemžilo výrazy o záškodnických imperialistech, co nám na území ČSR nechali plné sklady beden prvotřídních, amerických elektronek /obchodoval s nimi především E. Fusek../, prý aby zpozdili "vývoj" našich vlastních elektronek a tím i budování socialismu. Že naše armáda ještě pěkných pár let používala techniku Wehrmachtu a taková RV12P2000 se vyráběla až do konce 50. let, o tom samozřejmě ani muk
Zajímavé jsou také 3. a 4. strany obálek sešitů č. 10. Ač žádný nedatován, tak dvě verze pravděpodobně pochází z roku 1952 či začátku roku 1953 - elektronka EL12 tam stojí Kčs 268,- a taková EL51 tam vůbec není, kdežto v nejnovějším vydání "Stavební návod a popis č.10" už EL12 stojí pouze 54,-Kčs a je tam i EL51, která stojí 330,-Kčs.
Dávám to do souvislosti s měnou v r. 1953 a hlavně s tím, že výroba EL51 se rozběhla těsně předtím, než byla začátkem r. 1952 v Tesle Pardubice rozběhnuta velkovýroba rámových-stojanových rozhl. ústředen řady RU, pro které byly EL51 exkluzivně zapotřebí. Původně, pro vývoj a náběhové série se EL50, EL51 i 4654 dovážely ze sovětské zóny NDR, zajímavě značené výrobcem "WSH", pár takových 4654 mám ještě v ústředně DU304, kde jako jediné /vedle Tesel/ chodí bez problémů, bez nestability a bez vnitřních přeskoků...
Budu postupně tyto dokumenty, vždy v poměrně velkoobjemovém formátu .pdf, umísťovat do samostatné sekce na svém účtu na uložto. Nejsem příznivcem "plýtvání daty", resp. vadí mi obrovské objemy některých marginálních věcí, které by stačilo dávat na internet v kvalitě o stupeň nižší a s třetinovým objemem. Tady to dělám proto, aby prostě byla zachována max. kvalita, protože jde o historické záležitosti, ne nějakou 🤐 vyhlášku na úřední desce.
Odkazy na jednotlivé, raději samostatně označené soubory /uložto to někdy pěkně zdeformuje/ budu dávat nejprve do zdejší sekce "Opravy a restaurování starých elektropřístrojů".
Nechám na laskavém uvážení Vás všech a moderátorstva, zda by nebylo lepší odkazy raději uložit/přemístit do příslušné sekce "Návody, schémata, manuály, literatura, katalogové listy", přestože jde o historické záležitosti.
Bude to pouze pro registrované a přihlášené lidi na EB a zároveň nevysavače internetu. Vysavači sice nemají problém se registrovat třeba v Rusku ale co už s tím. U vysavačů mi vadí něco docela jiného. Totiž to, že bez dovolení zkopírují část článku či textu a umístí na svůj web jako svůj text či článek, bez uvedení zdroje.
Ještě existují slušní lidé, kteří slušně požádají /a vždy povolení dostanou/, ale je jich málo, zoufale málo..
U toho odkazu na "Vše o keramických kondenzátorech" jsem to původně nasazené heslo zrušil.
Vše v mém účtu uložto je dostupné přes odkaz. Přístupnost typu "Pro veřejnost" ale nebudu používat, nikdy.
Snažím se, seč mohu, vydolovat z toho hnědého materiálu co nejvíc to jde.
Současná barva většiny vnitřních listů, patrně vytištěných na tehdy nejlevnějším, neběleném novinovém papíru /až na některé křídové katalogové listy+křídové obálky/, tedy jejich současná barva je po 65-70 letech barvou asi tak kafe s mlékem, ale z většiny je to spíš blíže barvě mléčné čokolády.
Občas oslí uši, založené rožky, rezavé sešívací sponky, oprskání kalafunou, ohmatání špinavýma rukama od práce a někde poznámky inkoustovou tužkou, to už považuju už za běžné. Protože ty dokumenty o elektronkách a zvlášť stránky se zapojením patic byly evidentně hodně používané při reálné práci.
Nepochybně by to všechno někdo dokázal zpracovat lépe, než já. Rozhodně se nebráním odeslání zazipovaných, původních velkoobjemových .jpg ze skeneru někomu, kdo má hodně času navíc a speciální programy pro grafickou úpravu dokumentů. Já je nemám.
Sám jsem dlouhým, ryze praktickým zkoušením přes subjektivní výsledek zjistil, že před převodem na finální .pdf formát se ukázaly formáty .bmp, .tiff i .png jako nevhodné, nevím ale proč.
Bylo to různě flekaté, zubaté, semtam vytrhané okraje písma, prostě napohled nepěkné i při převodu na maximální kvalitu .pdf dokumentu.
Proto jako výchozí formát pro další zpracovávání /jako je občasné použití starší verze Photoshopu k vyčištění těch největších zrůdností/, tedy jako výstup ze skeneru pro uložení do PC používám již technicky upravené /nastavením parametrů skeneru/ .jpg typu B&W Photo a v maximální datové velikosti, kterou skener v tomto nastavení dovoluje. Zřejmě tedy s minimální kompresí, protože jedno takové b-w photo v .jpg má běžně až 900kB /jsem v tomto BBFU a naprostý laik, takže je to možná všechno jinak/. Přistupuju k tomu prostě dosti intuitivně, protože BFU a jde mi o maximálně nejlepší subjektivní výsledek v porovnání s originálem, konečná datová velikost mne u historických dokumentů až tolik nesere.
Myslím si totiž /to je taky hodně subjektivní/, že až příliš dokonalé čištění od všech flíčků, fleků a např. chybějících částí čar tabulek, by tomu všemu vzaly tu historickou patinu, která podle mě k těm 65-70 let starým dokumentům prostě patří.
Co člověk, to názor - skenuju ale já, jsou to desítky hodin mého času, takže?...
Zdá se mi tedy, že naprosto precizně vyčištěný dokument, podložený ještě třeba OCR i jinými vychytávkami, které s .pdf jdou dělat - v kombinaci se staročeštinou, celkovou stylistikou i stylem psaní začátku 50.let, k sobě prostě nějak nejdou.
Je to jen můj dojem, nikomu ho nevnucuju a současně připouštím, že zvláště mladší a hlavně zběhlejší kolegové mohou mít jiný názor.
Stejně tak mohou být různé názory na to, že jsem všechny možné příručky, sešitky a katalogy z formátu jakoby A5 /ona to často A5 rozměry ani nebyla/ nazvětšoval téměř na klasickou stranu A4.
Je to na A4 a příslušně upravené mnohem lépe čitelnější, přičemž se mi ani nezdá, že by původní chyby zvětšením na 140% nějak vystoupily.
Už při skenování jsem nucen fakt hodně čarovat s celkovým exposure adjustment, B-W threshold, kontrastem, úrovní šedé apod.
Při tom všem jsem se snažil text na dané straně maximálně "analogově" vyrovnat - často se nebylo pořádně čeho chytit, neboť i celostránkové tabulky byly "hozené z vinklu", jeden odstavec textu byl "vodorovnější", než jiný. Prostě, jak píšu - nebylo se často čeho chytit, takž jsem vzal takový "průměr" např. mezi svislou čarou tabulky a textem v ní, u samotného textu pak také takový "průměr" mezi vodorovností prvních pár řádků v prvním a posledním odstavci. Jak se to povedlo, nechť posoudí jiní.
Tehdy, koncem 40. a začátkem 50. let se s tím prostě moc nesrali. Sázení, kreslení, všechny přechodové technologie i tisk zřejmě probíhaly na tom, co bylo zrovna k mání.
Nelze to mít nikomu za zlé, bylo pár let po zatím největší válce.
Nikomu to tehdy jistě nevadilo, neboť pro tehdejší amatéry byla přednější obrovská informační hodnota a ta byla plně zachována.
Papír-nepapír, horizont-nehorizont a třeba ostřižení obálky i vnitřních listů - pokud to vyloženě nezasáhlo do textu-obrázku-tabulky, všecko dobrý a všichni to tak brali.
My jsme dnes nechutně zmlsaní naprosto prvotřídním technickým zpracováním obsahu časopisů i knížek /pomíjím ten neprvotřídní obsah../
Holt tehdy to prostě bylo jinak, informační hodnota byla primárně v tom obsahu, co a jak zapojit, co kde sehnat, čím nahradit, z čeho vyrobit a ty formy či formáty byly úplně vedlejší.
Ostatně náklad 200.000 !! výtisků, například toho sešitku č. 10 - to tedy hovoří samo za sebe.
I jiné sešitky z této řady vycházely v mnoha deseti-, často i statisícových nákladech. K tomu sešitky stejného formátu pro pionýry /Mladý konstruktér/, extra sešitky pro členy radioklubů Svazarmu a pro jejich instruktory, statisícové náklady Amatérského Radia i Radiového konstruktéra - myslím, že mnohé tehdejší tiskárny, i ty malé, se měly co otáčet. Jedna, ta starší ze skenovaných příruček je z evidentně ještě soukromého "Krušnotisku" Děčín. Novější už má na 4. straně obálky uvedeno "Krušnohorské tiskárny, národní podnik, Děčín"..
Vše bude podle možností zdokumentováno a oskenováno.
Je možné /spíš jisté/, že až se proberu těmi hromadami papírů a dokumentů, narazím na něco ještě zajímavějšího.
Pokud zdraví, PC a skener dovolí, vše zachovám, dokud to drží po těch letech pohromadě.
Také slíbený, do jedné kopice seskenovaný, veškerý mně dosažitelný materiál, který všude možně publikoval pan Jiří Janda, bude také.
Už se na něj někteří lidi zajímavým způsobem ptali.
Nejprv ale musím "vyskenovat" všecko, co uveřejnil v HaZ - a že toho bylo za pět let teda hodně..
EDIT:
V haldách dokumentů byl objeven štůček karet, přesněji zatím 30ks a někde možná budou další. Je to evidentně příslušenství k nějakému zahraničnímu/německému měřiči-zkoušeči všeho možného, neboť štůček obsahuje i karty k elektronkám, či spíše hybridům firmy Loewe, k různým variátorům, urdoxům i americkým elektronkám.
Netuším, k jakému měřiči karty patří, žádný takový nemám.
Rád ty karty věnuju někomu, komu se SNAD mohou hodit. Karty pocházejí z toho dědictví po pánovi, od kterého možná někdo ten měřák koupil a teď mu tyhle karty chybí.
Dále byla nalezena zákaznická dokumentace nějakých spojařských měřáků XN a k dispozici je i ke stovce různě silných knížek, nejen takových, jako je tato od docenta Vackáře. Týkají se především ale KV-VKV techniky, spojařiny, měřicí techniky, teorie, zčásti silnoproudařiny a různých dalších oborů, s tím spojených.
Je tam třeba velice zajímavé čtení, "Elektrotechnická příručka ESČ", vydal Elektrotechnický svaz československý", autoři jsou tři inženýři a rok vydání 1949.
Byl bych snad schopen to všechno sepsat. Posílat nikam a nikomu nic nebudu, úplně nejradši bych byl, kdyby si pro to někdo s cigárama přijel - do jedné vyšší banánové krabice by to snad vešlo.
Já hledám AN484A celou, tak jak vyšla, s hlavičkou a logem Motoroly /třeba jak vypadá na titulce běžně dostupná AN485/ a mělo to být v nějakém sborníku, který se jmenuje přesně: "Application Note Catalog Motorola 1974-1975".
Knížka v hnědé plátěné vazbě a se zlatým knihařským tiskem.
Ten sborník má obsahovat všechny AN od Motoroly od úplně prvních až po AN, začínající pětkou.
Doufal jsem, že ten sborník máš buď Ty Václave, nebo někdo jiný.
Že snad budou AN součástí nějakého staršího, tištěného katalogu Motoroly, případně už bude ten balík AN někde dostupný elektronicky, v rámci nějaké vědecké knihovny.
Ale bohužel, zrovna tyto dvě AN, co hledám, jakoby se do země propadly. Nic o nich neví ani Datasheetarchive, který ASI umí fulltextovým hledáním nějaké součástky odkázat na skoro kdeco.
Ta knížka té paní a toho Poláka se dokonce už nedá ani koupit..Mohla by být zajímavá, protože jsou tam zapracovaný i aplikace a notes od jiných firem, hlavně od RCA a Texasu.
Kdyby mi s tím sehnáním někdo pomoh, byl bych mu opravdu velmi vděčen.
To skenování starých dokumentů okolo elektronek - dělám to asi proto, že si velice vážím lidí, co se ve volném čase hrabou v těch svítících, chrastících a topících bedýnkách dotud, dokud se rozumně nerozehrají a nejsou v perfektním stavu, některé doslova jsko nové. Někdy úplně čumím, jak jsou někteří z nás šikovní, vážně.
Jsou schopni a ochotni podrobně nafotit a poté úplně celé rádio rozebrat doslova do šroubku, odvrtat nýty...nechat znova nakadmiovat šasi a další díly, jednu součástku po druhé zrepasovat. V některých případech to jde až tak daleko, že se kvůli membráně, pavouku či zarezavělé mezeře magnetu rozebere úplně celý, velký reproduktor. Vyčistí se, membrána či kmitačka se někdy musí uzpůsobit z něčeho jiného. Reproduktor, aby měl původní citlivost či lepší, je potom potřeba jako celek "někde nechat" odborně znovu namagnetovat. No musí to být strašná práce, opravdu si těchto lidí hluboce vážím.
Ne, že bych sám někdy podobný věci nedělal, ale čistokrevné nf aparáty jsou přece něco jiného. Po mém soudu mnohem jednoduššího, byť vypadají velké a složité.
Nemají stupnice, ladičáky, souběhy, vstupní díly, nespolehlivé přepínače a potenciometry, mezifrekvence, cívečky z drátu 0,00 hovno, buzené reproduktory...a koneckonců nf aparáty nemají až na výjimky ani ty dřevěné, červotočem napadené, posléze lihovo-šelakovo-klavírovou politurou udělané bedýnky. Někdy ještě se stínováním tmavší barvou, či opalováním plamenem.
Prostě klobouk dolů před těmito lidmi, co takový věci dokáží zachránit.
Co zachránit - dokáží ty původně úplný shnilotiny plně rozehrát!
Původně úplně shnilý, zrezivělý vrak, co v něm kupa věcí často chybí a co by takový aparát doslova každý, možná i já a bez výčitek, šlehnul do kontiše.
Já sám mám taky rádií několik /skoro desítek/, ale jsem doslova úchylnej na všecky ty velikánské, složité a propracované mašiny ala Beethoven, všechy Stradivari, obě Filharmonie, BigBen, ale i ten Hymnus a Festival mezi dobře vypracovaný stroje patří - i nějaké to Largo by se našlo
Už jsem bohužel ale nesehnal v rozumném stavu třeba takovou Operu v kterékoli její podobě, která má velikánský reproduktor jako Filharmonie a má nepochybně velmi dobrý nf zesilovač
Proto v mojí mini-sbírce nechybí vedle těch velkých krav ani pardubická 632A, ani ST100, /na kterou běžně denně poslouchám/, prostě jsou to jen modernější "velké stroje" třídy HiFi až po 816A i 820A. Ačkoli u té 820A mám obrovské výhrady k tomu, zda vůbec do HiFi kategorie patří..
Tyhle velké mašiny byly už tehdy hodně drahé. Jsou podle mého soudu vyrobené z řádově kvalitnějších materiálů /včetně magnetických např. pro mf filtry/, bývaly skoro všecky provozované i v lepším prostředí /většinou jsem je dostal či koupil tzv. v "obývákovém stavu", málem ještě s dečkou a květináčem..
/, nejsou věkem, ani elektricky zdaleka tak sešlé a tudíž nevyžadují tolik náročných zásahů, nebo úplně kompletní GO, jako všecky ty "menší bedýnky", třebas i ty levné bakelitové.
V těch krávách stačilo vyměnit támhle kondík, támhle usměrňovačku či placky, támhle přismahlý odpor, pár žárovek /někdy překvapivě hodně/, skoro vždycky magivoko, semtam nějaký reproduktor. Ujetý tyhle stroje skoro nikdy nebyly /právě díky těm kvalitním součástkám, Beethoven je doslova plný polystyrenových a jinak kvalitních svitků/. Pak už jen naleštit a skoro vždyky běžely jako zamlada.
Já sám nemám k elektronkám /krom velkých výkonových/ až tak těsný vztah jako oni, všichni ti bezejmenní, ale pravověrní "bedýnkáři".
To ale není důvod, abych si jich opravdu nevážil. Odpracují si na nějakém malém, třeba "Národném prijímači" řádově víc a náročnějších hodin, než já na nějaké krávě, jako byl třeba ten Beethoven - třebaže je manipulace s takovou krávou, i vyskříňovanou, už dost náročná na místo a často i fyzičku
. Myslím, že jen síťové trafo v Beethovenu /podle papírů má příkon 185W/ má tak 7kg, k tomu dva nemalé výstupáky, dvě tlumivky, šasi jak hovado z 1,35 mm Fe zinkovaného plechu a za pár hodin je člověk nadřený, jak po šichtě z Kolbenky
Utrpěl jsem vlastnictví většího množství, často už hodně vzácné, nebo profesionální literatury. Ještě to není ani všechno roztříděné, byly toho čtyři ty vyšší zeleninové bedny. Postupně to třídím a před vysypáním do modré popelnice jsem se tedy rozhodl napřed všecko co nejlíp oskenovat. Osobně si myslím, že kompletní katalogové listy německých a amerických vysílacích elektronek s Pa>50W, nebo komplet katalogové listy československých i enderáckých digitronů, už mnohde k nalezení asi nebudou. Stejně tak třeba kompletní katalogový list i s popisem konstrukce časového relé TU60, motorku SMZ375 a SMZ375R a štosy dalších dokumentů, které nemusí, ale mohou mít pro někoho cenu větší, než je těch pár minut času na oskenování.
Ta modrá popelnice přijde na řadu až tehdy, kdy přestane být místo na všecky ty pultovky, stojanovky, výkonový rámy a spousty dalšího okolo nf.
Každý máme to svoje a mezi těmi štosy papírů jsou zajímavosti, o kterých jsem ani nevěděl.
Třeba tu zajímavost, že běžně mezi "bedýnkáři" známý sešit č. 10, původně soukromého podniku ELEKTRA Praha pana Fuska, později "Obchod s potřebami pro domácnost Praha, národní podnik", dokument běžně zvaný "Náhradní elektronky", existuje ve třech dosti odlišných verzích, z nichž bohudíky se všecky našly u mne - včetně jejich prvního předchůdce, pravděpodobně z roku 1947, protože obsahuje ještě spoustu reklam, které po r. 1948 už ani nebyly možné, s ohledem na to, že už šlo o znárodněný podnik.
O tom předchůdci bohužel ani nevím, jak se vlastně jmenoval, protože jsem bohužel zatím nedohledal jeho obálkové listy.
Oskenoval jsem tedy zatím aspoň jejich zajímavé vnitřky s důrazem na ty odlišnosti, které se týkají hlavně německých a amerických elektronek. Ty dva listy obálky s vysvětlivkami snad někde jako samostatné listy časem najdu, ale on je ten obsah srozumitelný i bez nich.
Stejně tak existuje ve dvou verzích příručka ve žlutobílé obálce, s elektronkou UCH21 na přední straně obálky.
Je nazvaná "Příručka pro nahrazování elektronek".
Ta nejméně o dva roky starší verze, trochu jinak psaná i uspořádaná, je nazvaná ještě "Příručka pro nahraŽování elektronek". Ta novější, z mého pohledu verze méně hodnotná a věnující se mladším elektronkám, už ten háček nad písmenem "z" ve slově "nahrazování" nemá.
Je to napohled nepodstatný detail, ale až po pročtení lze zjistit rozdíly.
V roce 1946-1947 se to ještě ani v amatérské literatuře nehemžilo výrazy o záškodnických imperialistech, co nám na území ČSR nechali plné sklady beden prvotřídních, amerických elektronek /obchodoval s nimi především E. Fusek../, prý aby zpozdili "vývoj" našich vlastních elektronek a tím i budování socialismu. Že naše armáda ještě pěkných pár let používala techniku Wehrmachtu a taková RV12P2000 se vyráběla až do konce 50. let, o tom samozřejmě ani muk
Zajímavé jsou také 3. a 4. strany obálek sešitů č. 10. Ač žádný nedatován, tak dvě verze pravděpodobně pochází z roku 1952 či začátku roku 1953 - elektronka EL12 tam stojí Kčs 268,- a taková EL51 tam vůbec není, kdežto v nejnovějším vydání "Stavební návod a popis č.10" už EL12 stojí pouze 54,-Kčs a je tam i EL51, která stojí 330,-Kčs.
Dávám to do souvislosti s měnou v r. 1953 a hlavně s tím, že výroba EL51 se rozběhla těsně předtím, než byla začátkem r. 1952 v Tesle Pardubice rozběhnuta velkovýroba rámových-stojanových rozhl. ústředen řady RU, pro které byly EL51 exkluzivně zapotřebí. Původně, pro vývoj a náběhové série se EL50, EL51 i 4654 dovážely ze sovětské zóny NDR, zajímavě značené výrobcem "WSH", pár takových 4654 mám ještě v ústředně DU304, kde jako jediné /vedle Tesel/ chodí bez problémů, bez nestability a bez vnitřních přeskoků...
Budu postupně tyto dokumenty, vždy v poměrně velkoobjemovém formátu .pdf, umísťovat do samostatné sekce na svém účtu na uložto. Nejsem příznivcem "plýtvání daty", resp. vadí mi obrovské objemy některých marginálních věcí, které by stačilo dávat na internet v kvalitě o stupeň nižší a s třetinovým objemem. Tady to dělám proto, aby prostě byla zachována max. kvalita, protože jde o historické záležitosti, ne nějakou 🤐 vyhlášku na úřední desce.
Odkazy na jednotlivé, raději samostatně označené soubory /uložto to někdy pěkně zdeformuje/ budu dávat nejprve do zdejší sekce "Opravy a restaurování starých elektropřístrojů".
Nechám na laskavém uvážení Vás všech a moderátorstva, zda by nebylo lepší odkazy raději uložit/přemístit do příslušné sekce "Návody, schémata, manuály, literatura, katalogové listy", přestože jde o historické záležitosti.
Bude to pouze pro registrované a přihlášené lidi na EB a zároveň nevysavače internetu. Vysavači sice nemají problém se registrovat třeba v Rusku ale co už s tím. U vysavačů mi vadí něco docela jiného. Totiž to, že bez dovolení zkopírují část článku či textu a umístí na svůj web jako svůj text či článek, bez uvedení zdroje.
Ještě existují slušní lidé, kteří slušně požádají /a vždy povolení dostanou/, ale je jich málo, zoufale málo..
U toho odkazu na "Vše o keramických kondenzátorech" jsem to původně nasazené heslo zrušil.
Vše v mém účtu uložto je dostupné přes odkaz. Přístupnost typu "Pro veřejnost" ale nebudu používat, nikdy.
Snažím se, seč mohu, vydolovat z toho hnědého materiálu co nejvíc to jde.
Současná barva většiny vnitřních listů, patrně vytištěných na tehdy nejlevnějším, neběleném novinovém papíru /až na některé křídové katalogové listy+křídové obálky/, tedy jejich současná barva je po 65-70 letech barvou asi tak kafe s mlékem, ale z většiny je to spíš blíže barvě mléčné čokolády.
Občas oslí uši, založené rožky, rezavé sešívací sponky, oprskání kalafunou, ohmatání špinavýma rukama od práce a někde poznámky inkoustovou tužkou, to už považuju už za běžné. Protože ty dokumenty o elektronkách a zvlášť stránky se zapojením patic byly evidentně hodně používané při reálné práci.
Nepochybně by to všechno někdo dokázal zpracovat lépe, než já. Rozhodně se nebráním odeslání zazipovaných, původních velkoobjemových .jpg ze skeneru někomu, kdo má hodně času navíc a speciální programy pro grafickou úpravu dokumentů. Já je nemám.
Sám jsem dlouhým, ryze praktickým zkoušením přes subjektivní výsledek zjistil, že před převodem na finální .pdf formát se ukázaly formáty .bmp, .tiff i .png jako nevhodné, nevím ale proč.
Bylo to různě flekaté, zubaté, semtam vytrhané okraje písma, prostě napohled nepěkné i při převodu na maximální kvalitu .pdf dokumentu.
Proto jako výchozí formát pro další zpracovávání /jako je občasné použití starší verze Photoshopu k vyčištění těch největších zrůdností/, tedy jako výstup ze skeneru pro uložení do PC používám již technicky upravené /nastavením parametrů skeneru/ .jpg typu B&W Photo a v maximální datové velikosti, kterou skener v tomto nastavení dovoluje. Zřejmě tedy s minimální kompresí, protože jedno takové b-w photo v .jpg má běžně až 900kB /jsem v tomto BBFU a naprostý laik, takže je to možná všechno jinak/. Přistupuju k tomu prostě dosti intuitivně, protože BFU a jde mi o maximálně nejlepší subjektivní výsledek v porovnání s originálem, konečná datová velikost mne u historických dokumentů až tolik nesere.
Myslím si totiž /to je taky hodně subjektivní/, že až příliš dokonalé čištění od všech flíčků, fleků a např. chybějících částí čar tabulek, by tomu všemu vzaly tu historickou patinu, která podle mě k těm 65-70 let starým dokumentům prostě patří.
Co člověk, to názor - skenuju ale já, jsou to desítky hodin mého času, takže?...
Zdá se mi tedy, že naprosto precizně vyčištěný dokument, podložený ještě třeba OCR i jinými vychytávkami, které s .pdf jdou dělat - v kombinaci se staročeštinou, celkovou stylistikou i stylem psaní začátku 50.let, k sobě prostě nějak nejdou.
Je to jen můj dojem, nikomu ho nevnucuju a současně připouštím, že zvláště mladší a hlavně zběhlejší kolegové mohou mít jiný názor.
Stejně tak mohou být různé názory na to, že jsem všechny možné příručky, sešitky a katalogy z formátu jakoby A5 /ona to často A5 rozměry ani nebyla/ nazvětšoval téměř na klasickou stranu A4.
Je to na A4 a příslušně upravené mnohem lépe čitelnější, přičemž se mi ani nezdá, že by původní chyby zvětšením na 140% nějak vystoupily.
Už při skenování jsem nucen fakt hodně čarovat s celkovým exposure adjustment, B-W threshold, kontrastem, úrovní šedé apod.
Při tom všem jsem se snažil text na dané straně maximálně "analogově" vyrovnat - často se nebylo pořádně čeho chytit, neboť i celostránkové tabulky byly "hozené z vinklu", jeden odstavec textu byl "vodorovnější", než jiný. Prostě, jak píšu - nebylo se často čeho chytit, takž jsem vzal takový "průměr" např. mezi svislou čarou tabulky a textem v ní, u samotného textu pak také takový "průměr" mezi vodorovností prvních pár řádků v prvním a posledním odstavci. Jak se to povedlo, nechť posoudí jiní.
Tehdy, koncem 40. a začátkem 50. let se s tím prostě moc nesrali. Sázení, kreslení, všechny přechodové technologie i tisk zřejmě probíhaly na tom, co bylo zrovna k mání.
Nelze to mít nikomu za zlé, bylo pár let po zatím největší válce.
Nikomu to tehdy jistě nevadilo, neboť pro tehdejší amatéry byla přednější obrovská informační hodnota a ta byla plně zachována.
Papír-nepapír, horizont-nehorizont a třeba ostřižení obálky i vnitřních listů - pokud to vyloženě nezasáhlo do textu-obrázku-tabulky, všecko dobrý a všichni to tak brali.
My jsme dnes nechutně zmlsaní naprosto prvotřídním technickým zpracováním obsahu časopisů i knížek /pomíjím ten neprvotřídní obsah../
Holt tehdy to prostě bylo jinak, informační hodnota byla primárně v tom obsahu, co a jak zapojit, co kde sehnat, čím nahradit, z čeho vyrobit a ty formy či formáty byly úplně vedlejší.
Ostatně náklad 200.000 !! výtisků, například toho sešitku č. 10 - to tedy hovoří samo za sebe.
I jiné sešitky z této řady vycházely v mnoha deseti-, často i statisícových nákladech. K tomu sešitky stejného formátu pro pionýry /Mladý konstruktér/, extra sešitky pro členy radioklubů Svazarmu a pro jejich instruktory, statisícové náklady Amatérského Radia i Radiového konstruktéra - myslím, že mnohé tehdejší tiskárny, i ty malé, se měly co otáčet. Jedna, ta starší ze skenovaných příruček je z evidentně ještě soukromého "Krušnotisku" Děčín. Novější už má na 4. straně obálky uvedeno "Krušnohorské tiskárny, národní podnik, Děčín"..
Vše bude podle možností zdokumentováno a oskenováno.
Je možné /spíš jisté/, že až se proberu těmi hromadami papírů a dokumentů, narazím na něco ještě zajímavějšího.
Pokud zdraví, PC a skener dovolí, vše zachovám, dokud to drží po těch letech pohromadě.
Také slíbený, do jedné kopice seskenovaný, veškerý mně dosažitelný materiál, který všude možně publikoval pan Jiří Janda, bude také.
Už se na něj někteří lidi zajímavým způsobem ptali.
Nejprv ale musím "vyskenovat" všecko, co uveřejnil v HaZ - a že toho bylo za pět let teda hodně..
EDIT:
V haldách dokumentů byl objeven štůček karet, přesněji zatím 30ks a někde možná budou další. Je to evidentně příslušenství k nějakému zahraničnímu/německému měřiči-zkoušeči všeho možného, neboť štůček obsahuje i karty k elektronkám, či spíše hybridům firmy Loewe, k různým variátorům, urdoxům i americkým elektronkám.
Netuším, k jakému měřiči karty patří, žádný takový nemám.
Rád ty karty věnuju někomu, komu se SNAD mohou hodit. Karty pocházejí z toho dědictví po pánovi, od kterého možná někdo ten měřák koupil a teď mu tyhle karty chybí.
Dále byla nalezena zákaznická dokumentace nějakých spojařských měřáků XN a k dispozici je i ke stovce různě silných knížek, nejen takových, jako je tato od docenta Vackáře. Týkají se především ale KV-VKV techniky, spojařiny, měřicí techniky, teorie, zčásti silnoproudařiny a různých dalších oborů, s tím spojených.
Je tam třeba velice zajímavé čtení, "Elektrotechnická příručka ESČ", vydal Elektrotechnický svaz československý", autoři jsou tři inženýři a rok vydání 1949.
Byl bych snad schopen to všechno sepsat. Posílat nikam a nikomu nic nebudu, úplně nejradši bych byl, kdyby si pro to někdo s cigárama přijel - do jedné vyšší banánové krabice by to snad vešlo.
