Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

V nejakej knihe bol návod na stavbu ozvučnice s labyrintom z 5mm sololitu pre ARZ689. Niekde mám naskenované príslušné strany. Malo to hrať od 30 Hz.

tenkrát chyběla obchodně-technická osvěta a nabídka mizivá, průměrný zákazník kupoval bedny podle velikosti, barvy skříně, počtu repráků no a stavu cash-flow v rozpočtu, kromě monopolní značky Tesla Val Mez nebo Supraphon leda maďary Videoton (že prej lic.Akai ? no nevím) jo a kontrabandy Tonsil/Unitra z Polska...maximálně se tak sledovala impedance a to byl kámen úrazu neboť tuzexové kousky (o cenách taktně pomlčím, tak příkladem Technics řady SB-X s plochým basákem a korekcemi vejšky-středy, no vzhled jedna paráda) byly standartně osmiohmy kdežto zesilovače a recívry u nás zpravidla 4Ω ale zesil byl tak chráněn proti přetížení kdo poslouchal rock a hodně nahlas
stručný rozbor situace na stránkách dobového AR proveden byl, až sešit dohledám oznámím co a kde - možná někoho zaujme
Samec: ano pamatuji se, středobas obstaral vysavač ARZ689, neobvyklé a nad očekávání dobré řešení, nebo to náhodou bylo jednopásmo ? jeden už ví

EKKAR píše:Tohle už léta používají výrobci levnějších mini-a mikro-věží. Aby nemuseli používat drahý reproduktory, radši použijou levnější kombinaci typů s horší = víc zvlněnou chárou a samotnou akustickou charakteristiku "na výstupu" doladí poměrně dobře navrženýma a odladěnýma pevně nastavenýma korekcema v signálový cestě.

Zase jsem chytřejší U hifi věže Aiwa (nebyla ani malá, ani levná) byly 6ohm bedny. Jako celek to hrálo opravdu velmi dobře. pak jsem tu věž vyměnil za něco jiného, a bedny jsem si nechal "protože to dobře hrálo"
Nakonec jsem z nich byl zklamaný a přenechal je do sestavy s T814 kde majitel prohlásil "6Ω je víc než 4Ω" asi nebyl úplně mimo. Jinak to používá do dnes, a to je má už asi 10 let.

Každopádně, než laborovat "s něčím od něčeho", tak bude v tomto konkrétním případě lepší teď, na jaro a po "jarních úklidech" projít burzy a blešáky.
Něco, velmi podobné třeba těm RK10, nebo přímo ony samy se tam mohou objevit, popř. se tam budou dát za rozumné ceny koupit citlivé teslácké reproduktory, co jsem o nich psal. Tedy ARO/ARE667, ARV081, ARV167 a jim co nejpodobnější.
Je možné i za pakatel koupit nějaké samodomo bedny, které potřebné reproduktory obsahují, jsou v pořádku a majitel je prodává jen proto, že už je na nic nepotřebuje, už se mu nelíbí apod.
Vždy je ale dobré si do kapsy vzít plochou baterii, či nějaký zdroj ss napětí 1,5-4,5V s dvěma naletovanými drátky, aby bylo možné přímo na místě reproduktory i v bedně vyzkoušet aspoň takto. Zkusíte tak i výškový reproduktor, třebaže je zapojen přes kondenzátory a výhybky - to zapraskání /"ostřejší" či "dunivější" - dle velikosti měniče/ je zvlášť u zkoušení 4,5V baterií markantní. V nouzi i přes tkaninu, kdy reproduktory vůbec nejsou vidět.
Malinká dírečka od propíchnutí špendlíkem nevadí. Ale od reproduktorů s větším poškozením, vč. odlepené středové síťky raději dejte ruce pryč - třebaže se Vám oprávněně zdá, že "by to šlo zalepit". Určitě ano, záleží ale, jakým způsobem a u jakého typu to je. U takového ARO567 z rádia, nebo 2AN633.70 /ARO711/ to půjde skoro vždycky a nebude to ani zvukově znát.
Každopádně už to ale není originální stav, membrána je u menších průměrů těžší o kupu lepidla a dalších "pomocníků" a daný kus už se bude slyšitelně lišit od nepoškozeného kusu.

Zrovna tohle mám vyzkoušený u středového ARO664. Získal jsem jeden velmi pěkný, co ale měl u poslední vlnky /směrem ke středu/ asi 6cm soustřednou trhlinu. Říkám si - to půjde zalepit celkem snadno a ARO664, taková vzácnost, ten za to stojí.
Oprava se povedla, skoro ani nebyla vidět, jak se to pěkně povedlo "spasovat" k sobě. Ale z vnitřní strany bylo opravdu nezanedbatelné množství lepidla a dalších věcí. Výsledek: Při přímém porovnání s nepoškozeným kusem ze zhruba stejné doby /podle razítka/ byl ten opravený na vyšších středech slyšitelně "tupější" - a už tedy nepoužitelný do páru s jakýmkoli jiným..Kupa práce a výsledek problematický.

Reproduktory od Tesly a s poškozenými cívkami /zvláště výškové/ jsou Vám dneska k úplnému hovnu, protože už Vám je nikdo neopraví.
Ne, že by to lidi neuměli - znám pět takových - ale nejsou originální ND. A s vinutím nové cívečky do výškáče, kde cívečka má průměr okolo 10mm a je z drátu 0,0prd, se dnes nikdo babrat nechce - prostě proto, že to nikdo není ochoten zaplatit.
Zaplatili byste třeba pětikilo za opravu spáleného ARV160 do studiového monitoru ARS641 či ARS651, nebo reprobeden ARS944-948, ze kterých ARS651 vycházejí? Já starý blázen určitě, ale už těžko někdo další...
Jsou to totiž reproduktory z doby, kdy výkony koncových stupňů nebyly moc velké /jako nejsou i v tomto případě/ a bylo tedy nutno vyrábět a používat citlivější reproduktory.
Dneska se všecko, tedy citlivost měničů, dohání výkonem, který je dneska mnohem snadněji a levněji dosažitelný, než před 30 lety.

Když dnes někde finálnímu výrobci sestavy chybí 3dB na citlivosti reproduktorů, je pro něj mnohem snadnější i levnější použít zesilovač o dvojnásobném výkonu - než si někde na zakázku nechávat dělat citlivé reproduktory.
S výrobou citlivých reproduktorů byla piplačka a muselo se to umět, musely tam být letité zkušenosti.
Dnes jsou k tomu zapotřebí hlavně přesné technologie, speciální lepidla, co se nesmršťují, menší tolerance všeho apod. Vše je tím pádem dražší.
Přitom nabídka výkonných integrovaných konců ve třídě D, nebo i AB je nepřeberná. Výrobce kompletu s necitlivými měniči samozřejmě vždy zvolí tu jednodušší cestu - zvýšení elektrického výkonu sestavy i za cenu, že se získaný dvojnásobný výkon protopí v necitlivých reproduktorech. Zvýšit výkon spínaného zdroje je dneska snadné, samotný D-konec ani nemusí být o moc větší a nevyžaduje na dvojnásobný výkon o moc větší chlazení, které je i tak minimální.

Aha, takže jsem to tu psal zbytečně. Není problém získat citlivost na středních a vyšších kmitočtech, ale na basech. O zkreslení nemluvě. Jo, ARO667 dokáže udělat slušný kravál, o tom žádná, ale basy nikde a zkreslení od dejme tomu 2KHz je - no prostě k HiFi to má hodně daleko. To už bych raději sáhl po ARE667 které méně zkreslují (respektive jinak a méně nasíravě) a nebo ARO689, které také zkreslují výrazně méně, jen mají takový měkčí projev. Zdvojovat repráky sice vede k ještě větší citlivosti, ale lokalizace je pak díky dvěma úhlově posunutým zdrojům signálu v rozumné vzdálenosti mizerná, to také není moc HiFi. Výškáč přes kondík už bych dnes také poslouchat nechtěl, jen jako čirou nouzovku. Nicméně pokud by na tomto řešení někdo opravdu trval pak je tu celkem funkční projekt Tesmax 8Z1 http://www.audioweb.cz/viewtopic.php?id=22296 Opravdu to totiž v té ozvučnici zní lépe než bassreflex nebo uzavřenka.

Já psal původně o téměř plnohodnotném řešení, které není spatlanina, v celém pásmu hraje slušně a trochu i zabasuje (kvůli citlivosti by se nemohl kompenzovat bafflestep). ARO835 si totiž díky velmi lehkému kmitacímu systému zachovává i při malých výkonech zesilovače a třeba i jeho větší vnitřní impedanci docela příjemný zvuk, což je podle mě důležitější než větší citlivost jeho 15" novějších bratrů. Tuhle vlastnost měly z 15" jedině ty úplně nejstarší kiňáky ARO931/941 a tam je zase problém s impedancí a stejně to není úplně ono tak bych to nekomplikoval. Já mám tedy za sebe úplně jasno co k takovému slabému zesilovači. Ale pochopím když se to někomu zdá jako příliš kravské (velké) řešení. Jen menší neumím poradit, fyzika je svině. Chce to buď výkon a nebo objem.

Ondro,
autor dotazu tu přece sám psal, že samotný zesilovač není "moc HiFi" a vymýšlíme tedy co nejcitlivější soustavy. To je tu primární požadavek.
Zatraceně citlivé bedny ostatně potřeboval a potřebuje i ten teslácký vynález zkázy, AZS021.
Dělat stereozesilovač s výkonem sotva 2x3W, továrně a velkosériově, to je fakt na přesdržku.. K němu nešly žádné vhodné bedny koupit už vůbec - kór v době, kdy se vyráběl.
Nešly k němu koupit ani ty DIN dvoukolíky pro bedny, nešly sehnat DIN pětikolíky na vlastnoruční připojení třeba starších šasi. Nebylo NIC.
Autora AZS021 vyznamenat za pionýrský počin /první sériový stereozesilovač/ a pak raději odstřelit , aby ho nenapadlo v něčem takovém pokračovat.
Ve stejné době, nebo spíš o nějaký ten rok dříve, Švýcarsko, zatím ne moc známý, nějaký pan Willi Studer:
I ten úplně nejlevnější, nejslabší a nejmenší Revox Model 40, měl aspoň ty 2+2 ECL86, 10W na kanál a úúplně jiný parametry, dal by se v pohodě poslouchat i dnes...

Ano, lze souhlasit s tím, že ARE667 či ARO689 s AlNi magnetem hrají příjemněji, ale my tu fakt honíme tu citlivost - proto klidně i ty dva ARE5808 paralelně, které ostatně hrají také docela příjemně.
Mně osobně se nezdá, že by ARO667/669 měly nějaký extra "nasírací" zvuk, ale jsem ochoten připustit, že někdo ho tak může vnímat.
Přitom Frez a Qts mají všecky zmíněné typy velmi podobný /60-90Hz, jak kdy se zadařilo/ a taky se slušným rozprachem, jak bylo ostatně ve slaboproudém průmyslu ČSSR dobrým zvykem

Jestli on ten "nasírací" zvuk není způsobený tím, že všechny tyhle univerzální reproduktory mají i v poměrně velkých a netlumených ozvučnicích tendenci k jistému druhu "bučení" - což je podle mě jen prostý hrb okolo 100-120Hz, způsobený pořád ještě nedostatečným objemem s ohledem na Qts.
Pak by to ale musely dělat všecky zmíněné typy, v malých bedýnkách přijímačů tím víc - ale tam se nic takového přeci neděje.

Stížnosti na "nasírací" zvuk jsou jen u citlivých ARO667/669.
Na druhou stranu je zas fakt, že do žádných přijímačů se přímo reproduktory 203mm "nové řady", jako ARO667/669, nedávaly.
Jen do oddělených bedýnek, jako třeba u gramorádií 1012A a 1112A.
No - a právě kvůli jejich citlivosti je dávali skoro zásadně do všeho stovoltu. Do interních i externích sloupů, stěn a jiných podobných směrových kreací, kde prvořadý požadavek byla max.citlivost - akustický tlak. To tady potřebujeme taky.

Ostatní produkce měla buď starší řadu 200mm repráků a novější přijímače s kruháčem měly vždy typ o číslo menší. Skoro vždy to byl ARO567, anebo "pětkové" elipťáky. "Šestkový" elipťák byl s ohledem na dostupný výkon nevyužitý luxus.

Ostatně, kdybychom se přidrželi starých dobrých, ale už dávno nikým nedodržovaných norem, pak byl u sterea DIN normou požadován min. výstupní výkon 6W/kanál při zkreslení myslím do půl procenta, či jednoho? Už si to ani já moc nepamatuju.
Hrát přes to má pak hlavně rádio, zřejmě nějaký kompaktní FM modul.
Tady prostě ohledně hospodárného využití výkonu 2x2,5W toho moc nevymyslíš..
Tohle ale muselo hrát "jako z praku"

Jestliže si autor dotazu bastlí nějaký ne moc HiFi zesilovač, tak předpokládám (možná mylně) že to dělá proto aby si osahal problematiku. Začíná s jednoduchými věcmi aby se propracoval dál, tedy že bude stavět další zesilovače, měřit a to nejpodstatnější - poslouchat. Když chce poslouchat mělo by se to dít na něčem, co je schopno rozeznat jednotlivé nuance projevu různých typů zesilovačů a to nejen ty výkonové. Měl by tedy k tomu mít nějaký adekvání nástroj stejně jako na měření je třeba alespoň trochu rozumný osciloskop. Bedny, které jsou citlivé, ale za cenu toho že je tam všechno ostatní blbě nejsou vhodným nástrojem protože neposkytnou vhodnou zpětnou vazbu. Leda že by to mělo být nějaké kravítko na podkres do dílny co je hozené někde v koutě a vůbec tam nejde o to jak to hraje, ale jen že to hraje. Někomu to tak stačí, mě rozhodně ne.

Pokud se s KE150 s jiným výškáčem dá při ještě přijatelných kompromisech (rezignace na rozumnější srovnání do roviny na basech) dá dosáhnout citlivosti 92-93dB, pak to považuji za velice slušný výsledek a klidně tomu těch pád dB na citlivosti obětuju. Třeba i v rámci poučení se že výkon zesilovače je nedostatečný. Ono jednodušší a a někdy i levnější pak je postavit zesilovač jiný než řešit bedny, které blbě hrají a neposkytují dobrou zpětnou vazbu s jakýmkoliv zesilovačem. Nicméně pokud bych nechtěl dělat kravál tak bych se poslechu s 2,5W lampáčem na takových bednách zase až tolik nebál. Mám vyzkoušené že se to přes určité nedokonalosti dá a opravdu je důležitější aby to zabasovalo samo od sebe než ta citlivost. Za mnohem větší průser považuju že se u slabých zesilovačů nedá rozumně (pokud vůbec) použít fyziologická regulace hlasitosti. Vůbec nechápu jak takovou zásadní věc může někdo považovat hloupě za přežitek. Teprve kvůli tomu rostou nároky na výkon zesilovače pro běžný domácí poslech velmi rychle (ostatně jako kvůli jakýmkoliv korekcím).

Ještě k těm ARO667

Nemáš pravdu že Qts mají podobný. ARO689 ho mají výrazně větší právě kvůli slabšímu pohonu, proto hrají vyrovnaněji protože na nízkých kmitočtech udělají hrb, ale zase zní méně úderně a mají menší citlivost a menší zkreslení na středech. Vždy je něco za něco.

Ten nasírací zvuk ARO667 není na basech, tam jsou naopak dobré (bavíme se samozřejmě o frekvencích kolem těch 100-120Hz), ten zvuk se projevuje na středech a je daný typem papíroviny, geometrií a tlouškou membrány, to celé pak v závislosti na síle pohonu. Ty feriťáky mají takovou sílu, že ta membrána to při vyšších frekvencích nezvládá a projevuje se tam to zkreslení od středních kmitočtů výše. Pokud mi nevěříš teptej se třeba TLU, Mirula nebo Antonia - všichni naměřili totéž. ARO689 se slabším pohonem a menší citlivostí má to zkreslení také, ale menší a nastupuje asi o 1KHz výše, takže se u vícepásmových soustav mnohem lépe navazuje na výškáč, u širokopásmového řešení to méně sere. U typu ARE to částečně potlačuje tvar membrány, ovšem stylem něco za něco. Za mě méně průserově.

Když se ještě vrátím k té papírovině a geometrii tak u ARO667 lze vysledovat 4 různé typy s různým zvukovým projevem.
První náběhové série (šedé od roku63 až nevím přesně do kdy) měly měkčí uložení, měly vlastní rezonanci kolem 70Hz takže zahrály i nějaké ty basy. Při pohledu na membránu proti světlu bylo patrné, že směrem od středu k okraji se postupně ztenčuje. Tyto typy měly asi nejpřirozenější projev a nejmenší zkreslení při tichém poslechu, ale se zvětšujícím se výkonem který do nich šel zkreslení rychle rostlo. Také mají minimálně o 1,5dB větší citlivost než třeba ty pozdější černé. Těchto reproduktorů už moc není.

Druhý typ byl také šedý, jen se ta membrána směrem ke kraji už neztenčovala a měly vyšší rezonanci (kolem 90Hz). Výsledek bylo méně basů a větší základní zkreslení, které ale nerostlo tak rychle.

Pak byla černé typy, které mělay ještě o něco tužší uložení a membránu zn jiné papíroviny. Mají o něco vyšší základní zkreslení než první šedá verze,a si tak někde mezi první a druhou generací šedivých, ale zato si nechají dost nakouřit a zkreslení roste jen pomalu. Působí trochu tupějším dojmem, ale zase tolik nesere to zkreslení, působí kultivovaněji. Nedávno byla na bazoši úplně poslední vyráběná varianta co má místo síťky tvrdý papírový vrchlík díky kterému hraje lépe výšky.

No a někde mezi tím jsou modráky, které nemám rád protože pobraly ty horší vlastnosti z výše zmíněných typů. Holt jiná papírovina. Vyšší základní zkreslení ale trochu jiníého druhu než u druhých šediváků, roste o něco pomaleji ale zato to zkreslení je 🤐 i při poměrně nízkých hlasitostech.

Odvozené typy ARZ6604/6608 mají pak ještě nižší citlivost, vyšší zkreslení a jsou tupější. Na vině je předpokládám vyšší hmotnost kmitacího systému.

Všem těmto typům prospěje mírné zatlumení na středech jinak zní příliš afresivně.

Oproti tomu ARE667 v libovolné variantě se dají poslouchat i bez ekvalizace

Další společná vlastnost je, že nejvíc basů se dá získat nejlépe v TL ozvučnici (už jsem dával odkaz výše) a nebo v bassreflexu. Obojí ale ovlivňuje projev na středech, který je nejlepší jednoznačně v otevřené ozvučnici. Jenže tam zase nejou žádné basy

---------

Pokud se tu někomu nebude zdát že tu probíráme širokáče Tesla/TVM, tak za mě levnými zahraničními širokáči si člověk nepomůže, ony ty Tesly (ne všechny, jen některé) fakt v rámci toho co to stojí nehrají zle a tam kde by se dalo mluvit o něčem co hraje výrazně lépe tak to už zase stojí balík. A to mi prošlo rukama leccos a byl jsem i na akcích zaměřené čistě jen na širokopásmové reproduktory.


Jinak z Tesla/TVM širokáčů je jednoznačně úplně nejlepší (nesrovnatelně lepší než cokoliv jiného) 2AN64371. Není sice vhodný pro účel o kterém se bavíme kvůli menší citlivosti takže info jen tak bokem, ale nedalo mi se o něm nezmínit. Je to málo známý 6,5" který vyráběli asi už v TVM jako náhrado za ARO567 (který byl zvukově mizerný), osazovali ho do těch menších vnitřních plastových budek místního rozhlasu. Vyžaduje sice dost ekvalizaci (spíš elektronickou než pasivním filtrem), ale potom hraje fakt skvěle! Nechá si naložit, velmi nízké základní zkreslení roste jen zvolna, výborné podání i vyšších frekvencí, čistota projevu a perfektní stereolokalizace. Přestože jsem už dost zmlsaný tak tyhle fakt můžu.

Pokiaľ sa týka citlivých reproduktorových sústav, hodne skúseností má náš priateľ Kudlibabka zo susedného fóra. Bol som u neho v
posluchovke a používa zostavu s vlastným D/A prevodníkom a
elektrónkovým zosilňovačom s jednočinným koncovým stupňom. Jeho
výkon je možné odhadnúť iba v určitom intervale hodnôt, mal tam
použité novalové pentódy (tetródy) ruskej výroby. Na reprodukciu mal postavené veľké doskové ozvučnice. Na celé pásmo boli osadené
nejakým elipťákom (asi Phillips) veľkosti ARE 667 a na basy mal
použité ARO 835 v spodnej časti doskovej ozvučnice. To je koncepcia
blízka KE150, o ktorých hovoril Ondrej. Tieto sústavy je vhodné
používať na tzv. blízky posluch.
Ak by sme vzali do úvahy obsiahle skúsenosti tohto skúseného
praktika, vyplýva z toho, že ak chceme basy, musí byť aj u takejto
koncepcie použitý basový reproduktor. V prípade dobrého širokopásma
(a blízkeho posluchu) môžeme skôr vynechať výškový reproduktor. Ako
to má delené neviem, až taký všetečný som nemohol byť.
Ak by sme hodnotili otázku výstupného výkonu zosilňovača s
jednočinným koncovým stupňom s elektrónkou ECL86 (2,8W pri 2%
skreslení), EL84 (4W pri 2% skreslení), tak za určitých podmienok je
tento výkon dostatočný. Pri týchto vysoko citlivých sústavách je možné
vychádzať z výkonu 50mW (pri stereu 2x50mW) ako výkonu pre
štandardnú izbovú hlasitosť. Tých 50mW (zimmerlautstärke) bola v
minulosti významná vzťažná hodnota pre určenie rôznych pomerov v
elektroakustike.
Urobil som experiment a pre dve trojpásma s citlivosťou asi 92 dB/W/m som odmeral hladinu akustického tlaku (v dBA) pre rôzne príkony reproduktorových sústav, pri vzdialenosti 2m:

........................................... 50mW........1W........ 2W
Pioneer CS722A.................... 67,7..........82,0........86,4
UV3120HE (Repromania)..........67,7..........82,0........86,3
(chce to čítať čísla pod sebou)

Tých cca 68dB pri subjektívnom posúdení je už pomerne slušná hlasitosť, napr. keď chcete telefonovať, už to vyrušuje. Sú pritom veľmi dobre čitateľné všetky nástroje, je možné počítať s dynamickými špičkami asi 18dB, čo je výborná hodnota, ak uvážime, že súčasná hudba má dynamický rozsah asi 10dB.
Hlasitosť, ktorá sa blíži 90dB už je relatívne vysoká, aspoň vtedy, ak človek sústredene počúva a chce to vydržať aspoň po dobu hrania dvoch CD.

Čierne ARZ6608 sme ako stredoškoláci kupovali z výpredaja za nejakú symbolickú cenu. Mal som odniekiaľ aj jeden zničený veľký sivý oválny asi ARE667. Kontakty aj s pletenými prívodmi chýbali, cievka drhla o magnet a po obvode bol potrhaný záves. Bol to prvý reproduktor, čo som v živote rozobral. A to dosť drastickým spôsobom, keďže som netušil ako na to. Po previnutí za pomoci chemprénu a podlepení potrhanej membrány najtenším papierom, čo som doma našiel, som ho testoval (porovnával) na stole (len tak bez ozvučnice) s novým ARZ6608. Rozdiel bol obrovský. Oválny hral jasne, okrúhly zahuhlane. V basoch som nepočul nejaký rozdiel, ani s uchom tesne pri membráne. Osobne sa mi viac páčil zvuk oválneho. Len som nevedel, či sú vyššie frekvencie oválneho reproduktora dané jeho širokopásmovejšou charakteristikou, alebo väčším skreslením. Každopádne som ten výrazný rozdiel pripisoval tvaru reproduktorov. Neskôr som si však kúpil dva oválne ARE668 v čiernej farbe a oni hrajú škaredo zahuhlane, ako tie čierne ARZ6608 z výpredaja. Takže už viem, že rozdiel nie je v tvare, ale vo farbe.

Inač to, ako dobre môže hrať jeden oválny reproduktor, som si všimol, keď som čakal pred kinom na asi Horúce strely. Z balkónu hrala hudba. Na to, že šlo o otvorené priestranstvo, to hralo dosť nahlas, čisto a s prekvapivo znejúcimi basmi. Keď som pozrel na balkón, že z čoho ide ten zvuk, bol tam jeden veľký oválny reproduktor v akejsi prehistoricky vyzerajúcej drevenej skrini s výrazne zaoblenými bočnými hranami. Rozmer asi 80cm výška, 60 cm šírka a hĺbka tiež dosť. Možno to bolo to, čo je v strede na balkóne na tejto historickej fotografií, len už sa to kino nevolalo Capitol, ale Družba.
https://aukro.cz/michalovce-kino-capitol-reprodukcia-6941858810

Xeon, v zásadě máš pravdu, ale s tím dynamickým rozsahem současných modulací /ať už CD či rádio/ těch 10dB, to jsi přehnal.
Já se tím nějakou dobu zabýval - rádia 2-3dB max. a to ještě ta lepší, "nově masteringovaná" CD se vejdou do 5dB, když nepočítám nájezdy a odjezdy ze skladeb.
Teoreticky by ty výkony i podle výpočtů mohly stačit, ale nestačí, opravdu ne.
Pokud si budu chtít nějakou nahrávku fakt vychutnat, tak na dvou wattech ne zrovna špičkového áčkového zesilovače už bude takové zkreslení /znásobené zkreslením širokopásem/, že to opravdu není k poslechu.
Zde si dovolím malé OT:
Kniha, ze které následující ukázky pocházejí, je pro elektronkáře a vůbec lidi, zájmově i profesionálně pracující s nf technikou, hotovým pokladem.
Jsou tam věci, které pořád platí a budou platit ještě za 20 let.
Obojí, nač sem dávám odkazy, "hraje jak sviňa" a mám to vyzkoušeno, k oběma zapojením jsou tam i přesné příklady výpočtu kvalitních výstupáků, rozbor stability zapojení se zavedenou nfb, vlivy jednotlivých součástek a mnoho dalších podrobností.
https://uloz.to/!PM2ZJEHXMFSA/zes-ef86-el84-nfb-pdf
https://uloz.to/!UZCRB0Ty2nsE/konec-a-i ... 2-el84-pdf
Ze které knížky to pochází, asi nemusím vypisovat.
Snad jen to, že ji sepisovaly ty největší kapacity z Tesly Elektroakustika Bratislava a mnoho zapojení, tam uvedených, se běžně používalo ve studiové praxi - tak skvělé měly parametry...

Dělal jsem onehdy kompletní, opravdu poctivou GO a nějaké úpravy /které vedly právě ke zvýšení max. výkonu o více, než třetinu a snížení zkreslení/ u AZS021. Pán /spíše ale jeho paní, designérka/ trval na historické původnosti pouze zvenčí. Vevnitř jsem měl víceméně volné ruce a i tak by těžko nepoučený laik poznal, že jsou tam součástky, co tam už svým vzhledem vyloženě nepatří a jsou podstatně "mladší". Pokud si tedy nevšimne toho, že nežhaví EZ81

Měl jsem k tomu připojené dělané, 3p bedny, které mám změřené a o kterých bezpečně vím, že mají průměrnou char. citlivost 93dB/W/m. Neměřili to žádní amatéři problematickými metodami a nekalibrovanými mikrofony, ale měřili to za flašku slivovice a ze staré známosti v TVM, na jejich sestavě a v komoře, kde se měřilo všecko už od začátku 70.let.

V bednách jsou použité hodně staré, ale velmi citlivé, měkkoučké 20W/30cm "papírové" basáky původní německé firmy HECO, snad ještě ze začátku 70.let, dále jedna upravená ARO667 a koaxiálně s ARO je feritový ARV160 /jako to mají třeba R12, R16 a některé větší ARS/.

Byly jen dvě cesty, jak přes tuhle sestavu i s citlivými bednami rozumně poslouchat a nenechat se nasírat chrochtáním v momentu, když to má zabasovat :

Úplně vyřadit a nahradit děličem původní korekce, které mají už vzhledem k zapojení problematický střed potenciometrů, kdy korekce nemají působit a jako takové mají korekce vzhledem k původnímu výkonu zesilovače nezdůvodnitelně velký rozsah.
Dále - původní, celkem dobrý, tříodbočkový lineární potenciometr hlasitosti opatřit místo logaritmizačních odporů tzv. "velmi lehkým" loudnessem - takovým, co nesmí mít v žádném místě polohy potenciometru větší zdůraznění, než 2-3dB, směrem ke třetí odbočce směrem k horkému konci pouze ty 2dB i méně. To obnáší zhruba 2 hodinky práce s generátorem, milivoltmetrem a hromadou bordelu /odporů a kondíků/ na stole
Pak se tahle sestava dala poslouchat i při relativně vysokých akustických hladinách, neboť koncové EL84 po úpravě pracovaly sice na mezi svých možností, dodávaly 4,5W při zkreslení jen asi 1,5%, což je ještě únosné. Výstupní trafa AZS021 jsou výborná a zapojení si nechá líbit i silnější nfb. Žádný z katalogových parametrů EL84 ještě ale nebyl překročen - jasně jsem napsal, že pracovaly na mezi svých možností /byly to nepoužité výrobky RFT se 100% emisí/.
V celém zapojení AZS021 je několik součástek s hodnotami, co by teoreticky měly vlastnosti zesilovače zlepšovat - ve skutečnosti je však "přepísklými" hodnotami měřitelně zhoršují.

Druhá cesta, jak tohle poslouchat, je upravit původní korekce na mnohem menší zdvih i potlačení /max. ±6dB/, stejným způsobem jako prve upravit koncové stupně, zdroj i nfb zesilovače a použít jeden velmi citlivý /okolo 100dB/ a co největší dosažitelný širokopásmový reproduktor v kombinaci s citlivým výškáčem.
Taková kombinace je třeba známý 12" reproduktor RFT L3402 s výškovým difuzérem, který se svou citlivostí těm 100dB velmi blíží.
Toto je důvod, proč výrobky Regent-Vermona i při malých výkonech okolo 10-25W z elektronek umí hrát tak nahlas.
L3402 umístit do zhruba 100L bedny a k němu co nejblíže kvalitní, mírně zatlumený titanový 1" tweeter, nebo 1"driver ala B&C DE10 na CD zvukovodu.
To je sestava, co spolehlivě umí svých 100dB i se zatlumeným výškáčem a stačí jí výkon 0,5-1W k takovému kraválu, že si to nikdo nedovede ani představit. Další výkon upraveného zesilovače AZS021 /až do těch cca 4,5W/ pak může případně sloužit jako rezerva pro "dynamické špičky", kterých se v současné modulaci, sešrotované kompresory a Optimody vyskytuje pramálo.

Obojí jsem vyzkoušel /bedny s L3402 a DE10 jsem stavěl kamarádovi, co mi je pro toto zkoušení půjčil. Poslouchá je doma s 2x8W kompletně elektronkovou sestavou Hafler z konce 60.let/.
Měl přesně ten problém, co má autor vlákna - sehnat k sestavě s omezeným výkonem příslušně citlivé bedny, aby se i taková sestava vyrovnala dnešním parostrojům s 2x50W a bednami 86dB/W/m.
Povedlo se to náramně, hlavně díky tomu, že jsem měl štěstí a narazil jsem na zcela originální RFT L3402 z jinak zdevastovaného Regentu 30H.
A hlavně, že ještě žil Hubert Mašín a poradil, co a jak k nim.

Jako třetí variantu, tedy spíš ze srandy, než vážně, jsem připojil naprosto sériové ARS825, běžně dodávané k různým typům NZC4xx a zesilovačům AZS215-220.
Hrálo to samozřejmě také, ale bylo až směšný, jak těch 4,5W nedokázalo membránou ARN665 fakticky ani hnout
Rezerva na cokoli naprosto nulová, sebemenší pokus o větší hlasitost poslechu vedl pouze ke "kolotočovému" zkreslení.

Osobně bych se přikláněl k té verzi s 12" reproduktory RFT, ovšem je potřeba je sehnat v 6 ohm verzi /vyráběly se jen v 6 a 12R, cokoli jiného je už někým upravované/, zásadně neupravované, nepřevíjené, nepoškozené, s původním difuzérem a hlavně nerozstředěné. Mají kvůli vysoké citlivosti velmi úzkou mezeru a vlivem střídání extrémních teplot i plechového koše se snadno rozstředí.

Ať už to dopadne jak chce, tak cesta k reprosoustavám pro takto málo výkonné zesilovače nevede přes nic moderního, ale přes velmi citlivé /a proto mnohdy hodně staré/ reproduktory.

Barva koše reproduktoru souvisí jen velmi volně a hodně nepřímo s obdobím, ve kterém byly ty či ony typy vyráběny.
Mám ve čtyřech takových úchyláckých bednách osazeno po 18ks černých ARO689 z výprodejních bílých 100V reproskříněk /asi ARS275?/ a hrají velmi příjemně. A v takových počtech i opravdu hodně nahlas.
Barva koše tam tedy asi nebude hrát roli..
Stejně tak úplně normálně hrají šedé, modré i černé ARE667/ARE689.
Ty modré ARE689 mají membránu černou jak uhel oproti šedomodrým membránám u ostatních - a přesto to hraje úplně stejně.
Žádné černé ARO667 nemám, pouze tmavomodré ARO669 s lepeným magnetem. Ani na nich se mi nic špatného nezdá.
Černé mám jen ty ARO689 a pak ARO6604 a ani o nich nemůžu /krom nižší citlivosti/ říct nic špatného.
Stejně tak ty podivný měniče z modulů ARS5215, které jsou také černé, mají koš ARO6604 i stejný magnet.

Na doplnenie témy k ARO 667 a ARO 687 pripájam výsledky merania elektromechanických vlastností. Jedná sa o modré (azúrové) reproduktory v bezchybnom stave, ale roky nepoužívané. Vyplýva z toho, že na spodky už v takomto zatuhlom stave nie sú moc vhodné.
Inak tieto Tesly ARO 6xx nás po celé generácie sprevádzajú životom. Keď som začínal s bigbítom používali sme hlavne ARO 689 (4R, AlNiCo), ktoré sme lohli zo závesných skriniek 100V rozvodov. V škole to nešlo, ale v maminej robote sme niečo lopli a korunu všetkému nasadil gitaristov otec, primár gynekologicko-pôrodníckej kliniky, keď kradol v špitáli reprák.
Doma sa posťažoval, že sa s tým trápil asi štvrť hodiny, pretože mu magnet neustále vytrhával z ruky kombinačky(!), ktorými uvoľňoval matice. Nakoniec priniesol nejaký gestapácky reprák priemeru 20cm s 3 ušami po obvode.
K celkom nečakanému zisteniu som prišiel, keď som chcel do starých sústav namontovať odladenú výhybku. Jedná sa o dvojpásmo s ARN 567 a ARV081, na obr. v strede. Tieto debny som robil niekedy okolo roku 1972, keď prišiel na trh ARN 567, ale ARV161 ešte nebol k dostaniu. Mal som tam iba kondenzátor 2+1uF. Celkove som mal doma 7ks modrých ARN 567, tak som išiel vyberať, ktorý by hral najlepšie ako celopásmový. Pri jednom kuse sa ozval veľmi príjemný zvuk, približne ako z ARE ale s basmi. Normálne som stratil dar reči. Čím je to dané? - ťažko povedať, ale tie dva majú Qt 0,45 a ostatné 0,6-0,65. Tieto dobre hrajúce repárky som zapojil s ARV 081 iba cez kond 2uF. Výhybku pre ARN 567 a ARV161 (Godz), ktorú som mal pripravenú, som nakoniec nepoužil kvôli zachovaniu citlivosti. Tieto repárky majú prirodzený plynulý pokles frekvenčnej charakteristiky od cca 1 kHz k basom, takže nie je ťažké nastaviť komplementárny zdvih zosilnenia bežným korektorom basov. Možno by chcelo aj ARO 667 takto triediť z väčšieho počtu kusov a potom použiť v tej 80 lit. ozvučnici.
Skúšal som aj aké sú citlivé debny so širokopásmovým reproduktorom. Na obr. vľavo je skrinka Superscope S-16 z prijímača R-330. Táto súprava (so stereo kazeťákom) sa predávala pri otváraní obchodných domov Prior za 13 600 Kčs. Je tam širokopásmový reprák priem. 165 mm s difúzorom. Dole v rohu je teraz znovu BR otvor originálneho priemeru, ktorý v minulosti zväčšil nejaký hňup a dal tam ARV268 cez 4uF kond. Hrajú veľmi dobre, ale basy sú slabé, ešte sa celkom dá počúvať jazová hudba kontrabasom (drevená basa) v rytmike. Citlivosť je výborná, okolo 90 dB/W/m. Skrinka s labyrintom a ARZ 662, s citlivosťou 87 dB/W/m je v knihe Kroupa, Láb, Šimeček - Zesilovače T74/78.

>Sinclair
Barva koše má co společného se zvukovými vlastnostmi ne kvůli barvě samotné, ale kvůli období výroby a tedy tím že tomu období odpovídala papírovina ze které byla membrány vylisována a to roli hraje velice výraznou. Měl jsem v tomto ohledu v rukách vše od Tesly z tohoto sortimentu, vše v několika kusech, vše naposlouchané a něco i změřené. Nikomu své závěry nevnucuju, pouze nabízím to na co jsem přišel. proto taské upozorňuju na různé vlastnosti. Jiný zvuk bude preferovat rocker, kterému nevadí zkreslení a černé verze bude považovat za tupé a příznivce jiných žánrů raději oželí jiné vlastnosti a bude preferovat kultivovanost pohledu. Pokud někomu všechny verze hrají stejně tak si může gratulovat - špatně slyší a ušetří díky tomu slušné množství peněz. Co bych za to dal, bohužel ty rozdíly slyším.
Mimochodem proč asi Antonio když dle měření ladil filtr na ARO667 tak navrhl odlišnou verzi na černou verzi a na modrou? A to počítal jen s charakteristikou, nikoliv typem zkreslení, který je zásadnější než drobné odchylky na cháře.


Velké množství ARO689 hraje relativně slušně (díky malé výchylce bude malé zkreslení) a se slušnou citlivostí, jen je to pak hrozně směrové a má to mizernou lokalizaci ve stereu jelikož to má hodně daleko k bodovému zdroji.

4,5W je na rozumné rozhýbání ARN665 opravdu málo, tam bude limitace raz dva, navíc ARS825 jsou mizerné bedny.

Různě plácat dohromady reproduktory jde, jde dosáhnout i citlivosti, ale HiFi to fakt nebude pokud to nebudou reproduktory, které se k sobě hodí a na které nebude odladěná výhybka. Tyto dva faktory veškeré rozumné snahy hatí. Třeba dávat 1" kalotu i k jinak velmi slušnému 12" RFT je čiré šílenství. Jo tak 1" driver umístěný v opravdu velkém OSWG zvukovodu ala MaBatovy výtvory funguje dobře i když to není úplně můj šálek kávy. To už ale není řešení za pár korun a 92dB to pod 100Hz mít stejně nebude. Přesto tyhle snahy chápu, já to dříve dělal taky a dokud si to člověk neosahá sám a nezjistí co pro něj je podstatné, co ne a co ho sere tak se neposune a jen tápe. Netvrdím že rozumím všemu, jsou mnohem znalejší lidé než já, ale už vím jakou cestou jít nechci protože je to pro mě ztráta času. Proto už bych nestavěl takové věci jako jsou bedny s osazením 2x ARO835 v otevřené ozvučnici, nad tím vysoce citlivý a kvalitní 8" Fostex FE206 a nad tím páskový výškáč Fountek NeoCD 3.0 Dojelo to na čem? Krom jiných věcí na výhybce. Bez výhybky i přes určitý cit něco dát od ucha alespoň jakš-takš dohromady to nebude nikdy ono. A citlivost a basy i přes takové osazení nejdou dohromady.

>Xeon_sk
Ano, je tam často velký rozptyl parametrů. ARN567 je-li v dobrém stavu je celkem povedený reprák, ale jen s výhybkou přes kond bych ho poslouchat nechtěl a ekvalizér to fakt nezachrání. Výhybka neváže ty repráky jen frekvenčně a citlivostí, ale ovlivňuje též zkreslení a směrovou charakteristiku reprobeden a to ekvalizérem nedoženeš.
Značně zjednodušeně řečeno čím silnější pohon reproduktor má, tím má obvykle nižší Qts a tím technologicky vyšší typem ozvučnice potřebuje aby dobře zabasoval. Kusy s Qts 0,65 se budou velmi pravděpodobně hodit optimálně do uzavřené ozvučnice, ale kusy s Qts 0,45 už by potřebovaly spíše bassreflex. Když je dáš do uzavřenky tak bude basů málo.

ARV081 jsou k nim nepříliš vhodné až nevhodné. Chybí malý střeďák mezi tím (viz T365 na Reprománii). Absolutní minimum je ten ARV161, ale mnohem lepší je nějaký pořádný moderní výškáč protože jakýkoliv ARV je s tímto reprákem kvalitativní limitace. Příklad takovéhoto řešení je TM265 na Reprománii.

Pořád ty citlivosti počítáte někde na středech a ne na basech, kde přirozeně klesá a to jsem vynechal bafflestep. To je silně zavádějící a to se to pak počítá bez kompenzace toho poklesu.