Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

A teď pro příznivce povrchového napětí.
Povrchové napětí vody je 72,75 N/mm.

U trubky o průměru 390/365 mm je při jejím ponořování schopno udržet nad hladinou mezikruží o hmotnosti 17,6 g tj. vysoké 1,19 mm.

U špalku o průměru 260 mm je při jeho ponořování schopno udržet nad hladinou koláč o hmotnosti 6,06 g tj. vysoký 0,114 mm.

U bloku o půdorysu 400x400 mm je při jeho ponořování schopno udržet nad hladinou plát o hmotnosti 11,9 g tj. vysoký 0,074 mm.

(Uvedené údaje je třeba ještě redukovat o pokles hladiny v okolí ponořeného předmětu.)

Vzhledem k tomu, že Celeronovi čouhal špalek 1 mm nad hladinu, tak pokud nepodváděl, muselo to být způsobeno něčím jiným. A včil sa ukážte.

P.S. Já jednu teorii mám, ale řeknu ji až na závěr. Vyplývá z ní to, co jsem už napsal na začátku:

tomasjedno píše:Čekal bych, že koule bude mít největší snahu plavat

tomasjedno píše:Čekal bych, že koule bude mít největší snahu plavat

No to je jasné, to znám taky. Jednou v bazénu jsem potkal dámu, postava cca 1,5 m v průměru, a zdálo se mi, že nemusí mávat křídly, aby plavala. A podle mě to povrchovým napětím nebylo - byla pěkně namazaná. No, ještě mě napadá nehomogenita materiálu. Kdyby si dáma prdla, tak by se možná potopila.

Nicméně, jestli je to jen experiment, který se někdo pokusil teoreticky vysvětlit, tak to může být poněkud jinak. Plasty, krásný je v tom PA6 (silon, nylon), mají krásnou vlastnost bobtnat. Pokud vyrobíte trubku a ze stejného materiálu válec, tak trubka nabobtná rychleji - naváže do sebe rychleji vzdušnou vlhkost. Takže pokud má materiál nižší hustotu (byť infinetizemálně) než voda, trubka se k hustotě vody přiblíží daleko rychleji než válec. Rozdíl bude jistě pozorovatelný už po několika desítkách minut. Po pár dnech je toto měřitelné šuplérou.

Zajímalo by mě, jestli to nabobtnání je ekvivalentní objemu nasáklé vody. Aby to mělo vliv na schopnost předmětu udržet se při hladině, muselo by se lišit.

Myslím, že vždy musí stoupnout hustota aby vzniklo bobtnání....

Zní to pravděpodobně, ale protože to nebude čistě mechanický proces a bude v tom mít nějaké slovo i chemie, tak nevím...
Kromě toho Celeron tvrdí, že trubka šla ke dnu hned.

To jo, ale první to vyrobil. Trubka stihla zvětšit hustotu daleko víc než válec než udělal experiment. K nabobtnání stačí vzdušná vlhkost a "chvilka" působení... Tohle mám opravdu ověřeno, ale dynamiku jsem nezkoumal, nevím přesně jaký čas a jaká vlhkost.

např PMMA, což beru za etalon stability nejdříve vypékám pokud chci zajistit izolační vlastnosti dle tabulek... prostě plasty cucají vzdušnou vlhkost
PA6 extrémě, HDPE nevím, nemám zkušenost....

Jenže to by do té trubky (cca 1,5 kg) muselo nasáknout cca 15 g vody (bez nabobtnání), aby neplavala, a dalších cca 18 g vody (bez nabobtnání), aby ji neudrželo na hladině ani povrchové napětí. Tolik vody je při teplotě 25 ºC a relativní vlhkosti 70% ve cca 2 m³ vzduchu. Možná kdyby to byl silikagel

Kdy už pochopíte,že povrchové napětí tlačíi zespod na daleko větší plochu u toho válcě než u té trubky. Vodní hladina je pod ním a díky povrchovému napětí se snaží hladina dosáhnout co nejmenšího povrchu při stejném objemu.

Jo, ale nevěřím tomu, že celeron nějak sofistikovaně změřil hustotu přesně a jistě ani neměřil hustotu jeho vody z kohoutku...
Takže pokud to bereš relativně, tak to může být ok. No, já jsem tohle fakt neměřil - jen popis zkušenosti, která celý experiment může poslat doprdele.

pajosek2 píše:Kdy už pochopíte,že povrchové napětí tlačíi zespod na daleko větší plochu u toho válcě než u té trubky. Vodní hladina je pod ním a díky povrchovému napětí se snaží hladina dosáhnout co nejmenšího povrchu při stejném objemu.

Tohle nechtěj abych pochopil.

co udělaá dva kubíky vzduchu vysoslí do mrtě ve ventilované místnosti?

pajosek2 píše:Kdy už pochopíte...

Jo teď mi to došlo, to tady mluvíš o sobě:

pajosek2 píše:Ty tady meleš nesmysly.

Tak to s tebou výjimečně bezvýhradně souhlasím.

tomasjedno: jsi opravdu zoufalý.