Ale to takhle Miro nemůžeš počítat
Tranzistory jsou sice z hlediska střídavého signálu paralelně, ale kromě slabé nfb přímo na emitorákách, je tam celková silná nfb přes celý koncový zesilovač.
Takže výsledek /vnitřní odpor zesilovače, jak se jeví zátěži zvenčí/ vychází úplně jinde.
Samozřejmě je to taky o vyšších saturačních napětích těch použitých, slabších tranzistorů. Je zajímavé, že se jim víc vyplatí mastit tam 4 průměrný, rejžákem už léta pajcovaný 100W 2SC5198, než tam prostě dát dva+dva pořádný 200W MJW3281, s nižším Uce sat a jenom dva poloviční emitoráky.
Čtyři sračkovější paralelní tranzistory i se čtyřmi emitoráky nejsou o moc spolehlivější, než dva pořádný. Ale zřejmě to s těmi jejich pajcy vychází levněji i při 4+4 a pracnější montáži.
Festovnější struktura a hlavně s malým výrobním rozptylem, se jen tak neprotaví.
Jediný, v čem je ten vyšší počet určitě výhodnější, je rozložení přestupu odpadního tepla na čtyři, resp. osm ploch a potřebného, okamžitého Ic každé půlvlny na čtyři struktury.
Ty taky pracují jen se čtvrtinou aktuálně potřebného Ic a měly by tedy mít o něco vyšší betu. Za ideálního stavu to pak neklade takový nároky na výkon budičů, beta neklesá s proudem lineárně.
Jenže masivnější struktury mají dobrou betu i při vyšších proudech, takže ten drobný rozdíl v nárocích na buzení, se tímhle úplně smázne.
Zůstává výhodná jenom ta celkově vyšší, přestupová plocha tepla do chladičů. Jinak vyšší počet proudem/výkonem namáhaných součástek, znamená vždycky i koeficient poruchovosti vyšší.
Když já pořád ne a ne těm rejžovým tranzistorům věřit..