Ono i s tou citlivostí je to takový ošemetný. Nějaká průměrná citlivost dejme tomu 92dB je sice pěkná, ale pokud budeme chtít srovnat i bafflestep, jedeme o 4-6dB dolů. Dále do toho kecá i objem ozvučnice. Čím větší citlivost na nejspodnějších frekvencích chceme dosáhnout, tím větší objem potřebujeme. Jinak řečeno, pro 90dB na 40Hz musíme mít bednu cca 100L. V nějaké 10-15L bedýnce to prostě nejde, ať už je základní citlivost měniče jakákoliv. Jestli tedy chceme dobrou dynamiku s málo výkonným zesilovačem, musíme mít hovadskou bednu a příslušně citlivý měnič. A jak už si psal, u citlivých beden samozřejmě vyniknou špatný odstupy zesilovače.

No a pak jsou tu problémy zase na výškách. Pro slušnou reprodukci výšek zas měnič nesmí být kvůli směrovosti velký a nesmí mít těžký kmitací systém. To se ale tak nějak vylučuje s požadavkou na přenos dole.
Máme tedy v rámci širokopásem několik možností:
1. malý měnič s lehkou membránou v malé ozvučnici = slušný středy, použitelný výšky, žádný basy, menší citlivost
2. něco mezi tím = slušný středy, použitelný basy, slabší výšky, průměrná citlivost
3. velký měnič s lehkým zavěšením ve středně velké bedně = slušný středy, slabší basy, žádný výšky, vysoká citlivost
4. velký měnič na gumě ve velké bedně = slušný basy, použitelný středy, žádný výšky, vysoká citlivost.
Lze si tedy vybrat, mezi různě blbými (pro někoho možná různě dobrými - záleží na úhlu pohledu) varianty. S velkou vícepásmovou bednou lze mít samozřejmě všechno, akorát ta konstrukce je podstatně složitější a klade daleko větší nároky na znalosti konstruktéra. Tak 80% konstrukcí soustav i věhlasných výrobců jsou zmrveniny a spíš hrajkostroje, než hifi bedny.
