Data na diskete.

[Celeron]

Nojo, ale ta páska byla v 1,5 mm plechovce škvíra mezi půlkama tak 1 mm.
To mi připomíná, jak jsem laboroval s mobilem Nokia. Vešel se do plechový jednořadý dárkový krabičky od Lipton Yellow Label. Po zavření víka s přesahem cca 5 mm uvnitř vesele zvonil. Přestal až když jsem Nokii v Lipton pixle strčil do 3l pixly od Luxolu a to teprve po nabouchnutí víka. Starej Faraday to s tou svojí klecí nějak zcela úplně nedomyslel.

[PotPalo]

Faraday ale pojednával o elektrickom náboji vo vzduchu, teda niečo také ako je korona okolo VVN káblov. Na [elektro]magnetické žiarenie tuším moc nepoukazoval. Keď priložím magnet na kus plechu, tak na druhej strane to priťahuje kovové predmety.

[kejki]

Cca před 10 lety se zkoušely místo mechanik FDD emulátory na USB od nějaké, tuším ústecké firmy, ale jejich oblíbenost byla různá. Zápis na ně byl pomalejší než na samotnou disketu, USB flash musela být naformátována speciálním programem a speciálním programem také vyčítána. Z některých emulátorů se krátce po nasazení zakouřilo. Bonusem bylo, že se na USB dalo vytovřit až 100 virtuálních disket.

To byla nepochybně práce pro státní instituci. Pro klasické FDD dělal Číňan emulátory už tehdy a ten speciální soft byl jen požedavek na několik malých oddílů o velikosti diskety. Řešili jsme to kvůli strojům s atypickými kšandami a formáty, tam to bylo dražší a informace nikdo nechtěl dát.

[PotPalo]

Dnes sú floppy emulátory celkom bežné. Napríklad Gotek.

[judeware]

Nakonec to bylo mnohem snazší, než laborování se sériovým Geniusem mesjé Kočky před deseti lety. Detaily později.

[kejki]

Kdysi jsem použil pro obnovu dat Recuvu, nebo getDataBack.

[judeware]

Na disketě byl jediný soubor "něco".exe, jednalo se o samorozbalovací archiv .rar a obsahoval dva sobory .dxf (jakýsi formát AutoCadu). Bylo v nich hodně vaty, rozbalené měly asi deset, resp. tři megabajty. A přitom spustitelný soubor měl okolo 800 kilo.

Obsah se zobrazil po připojení první externí mechaniky, po které jsem sáhl. Kopírování do PC bylo otázkou několka sekund, ale legraci jsem si užil při odesílání mailem, anžto frímejly příjemce (Gogo, jak jinak) mi to vracely jako nedoručitelné s tím, že se jedná o "rizikový obsah". Zkoušel jsem odesílání na druhou (uvedenou příjemcem) adresu, měnil příponu souboru atd. Pak ke mně dorazila reakce, že to stačí, neboť to nakonec prošlo.

Takže i taková blbina dokáže potrápit a sežrat času víc, než je zdrávo.