Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

spíš o 35...
myslím, že kráva se za tak krátký čas geneticky nemění, zkus si někde byť ne jednoduše nadojit a porovnat.
Dnešním zpovykaným "hospodyním" jakož i frikulínům by asi hlavně nevyhovoval krátký poločas rozpadu mléka (=biologický materiál), stačilo nechat do odpoledne na slunci nebo špatně zavřít a bylo kyselé (ale perfketní pro výrobu sýrů/tvarohu). Smrdělo i všechno kolem a muselo se umývat (ruce, čas, pro současné přepracované frikulíny pakárna). Moderní mléko vydrží půl roku v krabici a týden v ledničce otevřené, nikdy nezkysne a krabice/PETka se pěkně hodí do odpaďáku. Zbyde spousta času na sledování OVRZ.

feliz_navidad píše:Jen jestli ta výborná chuť tehdejšího mléka nebyla způsobená do značné míry také tím, že nám bylo o 25 let míň...

můj otec líčil, že největší pochoutka za války v restauraci byla, když si dal kyselé zelí s bramborem omaštěné na maso neměl lístek. A celý život na to vzpomínal. A já zase vzpomínám na čerstvou housku a vlašák z papíru teď už mě to tak nebere tak nevím je li to v houskách či vlašáku, nebo ve mě?

Andrea píše:to bych nedělala nic jiného, já si za to radši připlatím

u nás se okurky nakládají... jestli je vaříš, dobrou chuť.
U nás je to 1x ročně procedura asi na dvě hodiny (koupit, omýt, připravit nálev, vymýt sklenice, naplnit, zalít, zavřít, uskladnit) a pak se konzumuje. Poměr t1/t2= 2h/(365*24)h=4380, to jde.
Zaváření jahod, višní, výroba marmelády řádově obdobně. Trochu náročnější je výroba vína, ale čas takto strávený se hodnotí jako tradice a relaxace.

Crifodo píše:

Andrea píše:to bych nedělala nic jiného, já si za to radši připlatím

u nás se okurky nakládají... jestli je vaříš, dobrou chuť.

Tak nezavařuju ale steriluju, hnídopichu.

bu2520 píše:A já zase vzpomínám na čerstvou housku a vlašák z papíru teď už mě to tak nebere tak nevím je li to v houskách či vlašáku, nebo ve mě?

Jako dítě jsem si v mlíčňáku před školou za 2 Kčs kupoval housku a salát - přesně jak píšeš, do papíru. Lahodááááááááá...
A nebo za 1,40,- zmrzlinu do takový tý placatý oplatky. Nejlepší pistáciová, jakou jsem kdy jedl...

Andrea píše:

Crifodo píše:

Andrea píše:to bych nedělala nic jiného, já si za to radši připlatím

u nás se okurky nakládají... jestli je vaříš, dobrou chuť.

Tak nezavařuju ale steriluju, hnídopichu.

Je fuk jak tomu kdo říká, ale fakt je, že okurky jsou základ. S tím musím souhlasit. Ostatní neděláme, není toho taková spotřeba. Okurek pro dva cca 40-50 lahví a je to tak akorát do nové sklizně. Zahrádku nemajíce, tak ovoce neděláme žádné. Marmelády si děláme jen pár skleniček. Je to speciál, jsou tam meruňky+kiwi+rum. A úplně to stačí. Za případný zbytek je opravdu lepší si připlatit.

Ježíšmarjá, já jsem chytil z toho vlákna takový hlad, že jdu okamžitě na oběd.

ad džemy: malér je, že si připlatíš obvykle za neidentifikovatelnou směs (základ padaná jablka z výkupu, stupeň hnití neznámý) který se dobarvuje a aromatizuje stopovým množstvím příslušného ovoce podle názvu. Celé je to masivně proslazeno, takže původní chuť ovoce se vytrácí a všechno chutná podobně. Schopnost ještě rozpoznat původní chuť viz vlákno výše, myslím že generace tak po r. 2020 už bude co do nároků bez problémů a bude poslušně žrát šlichtu ISO xxxxxxxx.xxxxxxxx/xxxxx EU.

hafca píše:[Okurek pro dva cca 40-50 lahví a je to tak akorát do nové sklizně.

To já mám 50 lahví jen pro sebe a nevím, jestli mi to na ten rok vystačí

U nás je to podobné, moje lepší polovička je skoro nejí a tak zbyde víc na mě.

Crifodo
Mě v práci říkali, že jsem pesimista z povolání. Nevím, nevím, jak by říkali Tobě.
Je jasné, že kvalitních věcí moc není, ale určitě se najdou. Když jsem panelákovej a nic jinýho nemám, pak musím hledat a zkoušet. Případně si přivézt zásobu lepšího ze západu.

Crifodo píše:ad džemy: malér je, že si připlatíš obvykle za neidentifikovatelnou směs (základ padaná jablka z výkupu, stupeň hnití neznámý) který se dobarvuje a aromatizuje stopovým množstvím příslušného ovoce podle názvu. Celé je to masivně proslazeno, takže původní chuť ovoce se vytrácí a všechno chutná podobně. Schopnost ještě rozpoznat původní chuť viz vlákno výše, myslím že generace tak po r. 2020 už bude co do nároků bez problémů a bude poslušně žrát šlichtu ISO xxxxxxxx.xxxxxxxx/xxxxx EU.

Treba pozerat na zlozenie - aby tam bolo naozaj ovocie, ziadne prichute a bez chemickej konzervacie. V slusnejsom obchode take nieco urcite maju.

to mi připomíná scénku Krampol Šimek , reklama na jogurt " kdo v našem jogurtu najde kousek ovoce, vyhrává milión" .
Ale je krásné jak se bez konfliktně dokážemě bavit o žrádle, inu štěpné téma, jen houšť

Tohle je taky o jídle, tak to sem snad patří.

ONA: "Co si dáš k večeři?"
ON: "Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním.
ONA: "S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?"
ON: "Jo chuť ... Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři, opečený a brambory s fazolkama..."
ONA: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."
ON: "No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a..."
ONA: "Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?"
ON: "No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák."
ONA: "V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory.Kdybys přišel domů dřív, mohl sis je koupit!"
ON: "Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo abys mi to řekla."
ONA: "Proč bys je prosím tě kupoval ty, brambory vždycky kupuju já,odjakživa.Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den."
ON: "No já jen, že jsi se ptala na co mám ..."
ONA: "Nech už toho prosím tě, jseš s tím ... 'že jsi se ptala' už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."
ON: "A z čeho si můžu vybrat?"
ONA: "No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."
ON: "No ... tak tedy ..., co třeba tousty ..."
ONA: "Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety
nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni."
ON: "Tak já bych si ... asi ... dal ..., no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl."
ONA: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?"
ON: "Dobře, udělej mi špagety."
ONA: "No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"
ON: "Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám."
ONA: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš.
To by mě zajímalo, jak dlouho."
ON: "Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si dal naposledy na špagety sýr."
ONA: "Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom sis klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku."
ON: "To mohl, klidně, proč ne - tak mi ji dej?"
ONA: "No vidíš, kdybys to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!" .......
ONA: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem."

Vlastní zkušenost?

Naštěstí ne.