Nabíječka 6/12V, 15-55Ah
Moderátor: Moderátoři
Na konkrétně téhle konstrukci se mi po všech zkušenostech velmi líbí, že i při relativní složitosti /jako nabíječky/ obsahuje pouze dva elektrolyty. Tudíž by se tam nemělo co posrat
Co se té složitosti týče - "návody" se čtyřmi až šesti OZ, neodolné proti zkratu a přepólování aku, já sám už vážně nepokládám za úplně normální konstrukce tzv. garážových, blbuvzdorných nabíječek, ale za pouhé exhibice jejich tvůrců...
Můj hlavní dotaz zní:
Jak je to tady s jinak celkem běžnou /a někdy i nezbytně nutnou/ omezovací tlumivkou, buď na výstupu takové tyristorové nabíječky, nebo lépe hned před či za tyristorem?
Měl jsem za to, že se tlumivka dává proto, aby hlavně síťové trafo netrpělo takovými proudovými peckami při spínání tyristoru.
V tomto případě částečně nahrazuje tlumivku dynamický odpor dvojic diod usměrňovače? Protože v tomto návodu dokonce autor doporučuje jako vhodnější trafo typu C, tedy trafo principiálně tvrdé a schopné dávat obrovské, hlavně zkratové proudy.
Zkušenosti s céčky mám bohaté, hlavně takové, že po rozebrání už jej nikdy nedáte dohromady tak, aby nehlučelo a nežralo naprázdno 4x tolik, co předtím
Velké C-trafo tuším typu TC180, z ruského televizoru značky Rubín, umělo při zkratu pouhého jednoho ze žhavicích vinutí 6,3V vyrazit 16A jistič v dílně..?
Přijde mi taky divný, že autor do nabíječky pro 12V akumulátory a se zkratovým omezením na 8A doporučuje trafo ASI 20V a s příkonem cca 190VA.
Není to málo, Antone Pavloviči?
Ptám se tak hloupě asi proto, že autor se o nutnosti - potřebnosti nějaké tlumivky slůvkem nezmiňuje.
V jiných, dost podobně zapojených konstrukcích, ale bez automatik tlumivky byly vždy - a to pořádný. Často na jádrech EI32x32 a s cívkami plnými drátu od 1,2 do 1,8mm.
Byly to ale vždy jednoduchý konstrukce, kde kvůli jednoduchosti i ceně nebyl žádný můstkový usměrňovač. Trafo bylo doporučováno "rozvaděčové" na 24V, nejméně 300VA a tyristor byl zapojenej a řídil proud "jednocestně". Řídící obvody byly pak napájený z pomocnýho vinutí, nebo dokonce jen něčím velmi jednoduchým, zpravidla dva tranzistory, kondenzátor a potenciometr.
Pak mě zajímá, zda na spolehlivý, bezpečný buzení KT701-702 opravdu stačí tranzistor KC147, tj. 45V/100mA/200mW a to bez jakéhokoli ochranného odporu?
Nemělo by tam být radši něco jako KC637, teda 60V/1A/0,8W a nějakej ochrannej odpůrek? Autor takový tranzistor zmiňuje jen v "náhradách".
Chápu, že se i u takových konstrukcí šetřilo na kdečem, ale přeci jen v nabíječce, co má zkratový omezení až na 8A, bych na místě 10A diod KY708 radši viděl třeba KY715 atd. Asi zas ta cena..
Pak mě ještě zajímá, zda přesně tuhle nabíječku někdo z Vás, co to náhodou čtete, stavěl?
Přeci jen vyšla v USS, který tehdy kupoval kdekdo.
Nehledal jsem to cíleně, ale možný je i to, že po rozeslání dostatečného počtu obálek s namnoženými návody a vloženou složenkou na 15,-Kčs
O jménech ing. Milana Augusty a Petra Formánka z "firmy" Computer TRS je něco známo?
Návod jako takový /mám ho schovaný i s obálkou/ je odesílaný z Ostravy 70200 v březnu 1988, kdy už se skoro rok "drobně podnikat" smělo
Ještě mám jeden podobný, "zasílaný" kompletní návod z roku 1990, ale mnohem vychytanější. Na tu dobu dokonce velmi.
Je to konstrukce se dvěma A277D, pětadvaceti obdélníkovými LED VQA a 2x MA1458, palubní ampérmetr. Ten rozesílal za 37,-Kč i s opravdu velmi precizními deskami spojů /v ceně!/ zase nějaký pan Stanislav Holubec ze Vsetína
Oskenuju ho také, protože podle mě tou koncepcí stojí za to - ten člověk při konstrukci i návrhu desky pro obvod i destičky pro LED opravdu hodně přemýšlel, je to moc pěkný. Má to dokonce i regulaci jasu diod podle okolního osvětlení fototranzistorem KPX81, aby to v noci neoslňovalo, vstup je odolný proti plnému napětí 12V a slaboučký signál pár mV "odběr-nabíjení" se tam snímá přímo z toho kusu tlustého kabelu, co vede od minusu akumulátoru na kostru. Pokud je kabel moc krátký a signál-úbytek napětí malý, autor doporučuje vložení bočníku myslím 50A/50mV, který by nijak neměl ovlivnit startovací schopnosti.
Opravdu vychytaná věc.
Pak mám ještě jeden návod z roku 1991 na "Barevnou hudbu s digitálním provozem" od kdysi velmi známé firmy Elektrosonic Plzeň.
To se naopak ale velmi pobavíte
V rozesílaném návodu za 45,-Kčs je totiž rovnou vložena celá jedna A5 s opravami i hodně fatálních chyb
A kutilmile - nelituju tě
- weed_smoker
- Příspěvky: 2673
- Registrován: 02 pro 2011, 00:00
- Bydliště: Jaroměř
S ochranou tyristoru a můstku jsem to vyřešil polovodičema a vůbec celou výkonovou částí na 25A,ale v přívodu je 10A jistič.Jediná průserová kombinace je přepólování baterky(nebo šlus krokodýlů) s následnym připojenim nabíječky na síť(to je pak zážitek opravovat),jinak je to chráněný snad proti všemu.Pokud je nabíječka v chodu,pouští skutečně proud jen když je na ní nenabitá baterka se správnou polaritou(přepólovaná jenom rozsvítí červenou LED a nic se neděje,krokodýly jsou na šlusnutí "hluchý" a neprsknou,fakt to sepne až s nenabitou baterkou).
BTW.možná časem postavim i 3F tyristorovku(most 3D+3T) s 3x TCA780 a komparátorem z týhle.Ne pro exhibici,ale doma se mi válí přesně takový trafo(DY1,3x400/3x19,20V s asi 5-6A sek.proudu na fázi(dle drátu) a 3x jednou odbočkou ),který mi na nic jinýho není.
Před časem jsem dostal celou krabici /originál balení 2x50ks/ tyristorů KT708. Výroba asi hned po CZD, září 1988.
Kus po kusu měřený /asi tak po 30-tém mě to přestalo bavit/ měly tyhle konkrétní kusy z jedné série Igt od 12 do 60mA.
Ten úžasný rozptyl mě zaujal a tak jsem si změřil těch pár kusů tyristorů Philips BT152, co tu byly jako ND. Byly proudem asi nejpodobnější těm tesláckým, jiné výkonnější a ve větším množství jsem neměl.
Bylo těch Philipsů asi jen okolo desítky, ale zarazilo mě, s jakou přesností měly ty Philipsy z výroby "nastavenej" Igt na plný otevření.
Všecky se vešly do tolerance tak 10%.
Jak tohle dělají??
Všiml jsem si toho i u celých štanglí tranzistorů MJL21195/21196, MJW21195/21196 i u mnohem slabších MJE15032/15033.
Kdyby člověk chtěl a bylo to technicky zdůvodnitelné, daly by se pro jedno nastavení obvodu či dokonce pro paralelní řazení doslova "sypat ze štangle" a s naprosto minimálním, nebo taky žádným balastním odporem v emitoru - tak hrozně stejný měly Ube pnp i npn typy.
Ty budicí typy se vlastně ani nemusely nijak "párovat", obě vodivosti měly tak hrozně podobný všecky parametry, až to bylo podezřelý.
Ty výrobní procesy jsou už tak pokročilý, že v podstatě ani nezáleží na výchozích vlastnostech materiálu??
A kutilmile - nelituju tě