Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Daj odkaz na tú väčšinu.
cokolada

Myslel jsem většinu svorkovnic s ochranou vodiče, ty v běžných elektroobchodech nevedou. Ale nabízí je řada firem pod různými názvy - svorkovnice s ochranou vodiče, drátovou ochranou, s plíškem, wire protector apod.

Já donedávna ty plíšky taky vyhazoval, ale před pár lety mě nějak osvítilo (že bych s lety skutečně moudřel? ) a dovtípil se, že to tam k něčemu je... Samotný šroubek se dost surově zavrtává do drátu, cupuje jej, je-li to licna, trhá z ní vlákna. Takže plíšek už nechávám. A několik starých černých čokoládek tu mám, používám je ale jen do ušlechtilých konstrukcí. Jinak používám ty novodobé.

To jsme dopadli s kvalitou co? Ty staré se dávají do ušlechtilých konstrukcí aten novodobý plebs tam,kde nekvalita nevadí. Samozřejmě to dělám podobně.

Ohledně úprav trafopájky tu bylo popsáno dost, shrnu svoje zkušenosti:
1. Čokoláda: nacínovaná brzo odpadne, na tvrdý pájení nemám výbavu, navíc v případě poškození toho vnitřku z čokolády se to blbě mění. Další varianta je jeden šroub provrtat durch a tím upevnit ten vnitřek k páječce - Takto upevněný vnitřek se ale brzo vymačká a musí se často měnit. Taky se musí častěji dotahovat smyčka.
2. Použití obyčejných průchozích šroubů ze šestihrannou hlavou (na sedmičku klíč). Ty pásky se provrtají durch a konce se lehce rozehnou od sebe a trošku "vyosí" tak, aby každý konec byl na jinou stranu. Je potřeba ty stahovací spony stáhnou k trafu ty páječky. Až se zevnitř vloží šrouby, porovná se uložení toho laminátovýho pásku a spony se stáhnou zpět. Pájecí očko se pak dotahuje dvěma klíči - pevněji ničím jiným snad ani nejde. Při použití vhodných podložek a zářezů v páskách není potřeba tvarovat konce smyčky. Tento způsob používám u svých páječek už delší dobu a jsem s ním spokojen. I při použití stranových klíčů a dotahování šroubů na doraz jsem je ještě neměnil - jen občas matky a podložky, když je náhodou postrácím..

Artaban001 píše:Použití obyčejných průchozích šroubů ze šestihrannou hlavou (na sedmičku klíč). Ty pásky se provrtají durch a konce se lehce rozehnou od sebe a trošku "vyosí" tak, aby každý konec byl na jinou stranu.

to je přesně ono jak to používám . . .

U trafaček, co měly očko pod M3 šroubkama roztáhnu oba pásky, zahloubím pásek zevnitř pro zapuštěnou hlavu a zašroubuju M3 se zapuštenou hlavou napatlanej Belzonou a zase pásky srovnám. Není to rozcabený jako na fotce a na zatažení matky stačí jen jeden klíček.
Taky je odzkoušíno, že u trafaček, co mají M4 šroub pro očko, je dobrý propájet měděnou pásovinu mosazí pod boraxem. Mosaz provzlíná skrz měď a ta ztvrdne a už pak není boha závit pro šroub očka strhnout.

Ono stačí se k páječce slušně chovat, smyčku před přišroubováním dobře natvarovat a dotáhnout tak akorát. Pak není třeba řešit závity. Samozřejmě šroubek po utažení musí být v celé délce šiny, ne někde do půlky, atd.
Kdo mění smyčky často, může závity občas potřít práškovým grafitem, to taky udělá svoje.

Kremik píše:Ono stačí se k páječce slušně chovat, smyčku před přišroubováním dobře natvarovat a dotáhnout tak akorát. Pak není třeba řešit závity.

zkus se na tu moji pájku podívat lépe . . . je tam rok výroby.
koupil jsem si jí hned po vojně, což je letos již 34 let.
Protože s ní pořád něco dělám, vyměňuji v průměru asi tři očka za týden . . .
34 x 52 x 3 = 5304

. . . ty měděné pásoviny byly už dvakrát zkracované a znova provrtané.

Tak proč si tam nedáš smyčku co něco vydrží? Pokud se Ti z nějakého podivného důvodu nezamlouvají věčné hroty, udělej si smyčku z měděného drátu s přídavkem kadmia. Používal se dříve u spojů.

Mať tak vaše problémy ...

Celeron píše:...
Taky je odzkoušíno, že u trafaček, co mají M4 šroub pro očko, je dobrý propájet měděnou pásovinu mosazí pod boraxem. Mosaz provzlíná skrz měď a ta ztvrdne a už pak není boha závit pro šroub očka strhnout.

Mosaz sama jako slitina mědi a zinku nikam nevzlíná, maximálně dojde ohřátím a vychladnutím mědi k jejímu zakalení (měď má v tomhle opačnou charakteristiku výsledku rekrystalizace než železo/ocel, prudkým ochlazením měkne a naopak pomalým chladnutím se vytvrzuje). To už bys Jirko ve svým věku a se svýma zkušenostma starýho psa moh vědět ...

Ten proces "kalení" mědi vydrží jen cca 24 hodin pak se samovolně vrací na své původní vlastnosti. Tohle jsme dělávali běžně u měděných mezipřírubových těsnění. Hotové těsnění jsme těsně před montáží vyžíhali prudce zchladily osadily na místo a dotáhli. Na vysoké teploty a tlaky je to to nejlepší co může být.

Co se týká toho co napsal Celeron,tak to není zase tak blbé on tem zinek z přidané mosazi opravdu může navzlínat do povrchu a "vytvrdit" ho,ten borax jako tavidlo tomu hodně pomůže,,ale zase je ten povrch křehčí tak nevím. Tak každý máme své zkušenosti,pořád ještě je ta možnost přeřezat závit na M3,5 pak na M4 a pak popřípadě zkrátit až za závit a proces opakovat.

Svorníky bez zajištění se za čas povolují dřív než matka a je to spíš na zlost. Použil jsem je po prvním přeřezání na M4, ale nakonec vyměnil za šrouby se smyčkou klasicky pod hlavu. Smyčka se snadněji nasazuje (používám očka, šroub přes podložku). Páječka s jedním zkrácením a dvěma přeřezáními závitu tak slouží od roku 1978 dodnes. Druhá z konce 80-tých let zatím vydržela bez úprav, ale delší dobu už častěji používám mikropáječku.

Páječky jsou Kyjovan (TP-TRP?), starší šedá hranatá 100VA, novější oranžová 75VA s žárovkou "utopenou" v krytu. To mě pije krev nejvíc - žárovka se pořád uvolňuje a nejde spolehlivě utáhnout.

K tomu výrobce dodával kousek celkem měkké plastové trubičky, která se nasune na baňku žárovičky. S ní jde žárovička dobře dotáhnout. Časem se ale stejně uvolní.