Asi jsem měl kliku na dobré šéfy, kteří se uměli rychle rozkoukat po pracovišti, nebo na něm měli praxi a věděli přesně, co to obnáší a s kým mají tu čest, nebo tím, že (až na zbytečné úřadování, kterého přibývá, místo aby ho ubývalo, a dodnes mi užírá nejvíc energie, protože zdržuje od užitečné činnosti) mi žádná práce nesmrděla tak, abych ji nezvládl, či dokonce od ní utekl. Možná to fungovalo všechno dohromady, těžkosti nás občas zhmoucaly tak, že nám ty faldy do sebe zapadly i s těmi, s nimiž se to dřív nedařilo, a postupně jsme se navzájem porovnali k užitečnu, prostě jsem v posledním zaměstnání přes 33 a půl roku a sedm neděl navrch, a jsem ve firmě nejstarší. Z toho dělám posledních šest a půl roku jako prdůch - a dodnes se se mnou nechtějí šéfové bavit o tom, kdy se stanu důchodcem na plný úvazek, ale nechtějí mi povolit vedle rampy ani sešup na penál, ať se se mnou pak tolik nenadřou.
V předchozím zaměstnání jsem byl na plný úvazek rovných 5 let a třeba bych tam dělal dodnes, ale vedení přesunuli "na lepší" a nám jmenovali šéfku, pod jejímž velením se nedala žádná práce ani uspokojivě dokončit (prý tam pak fluktuace personálu skončila až s plyšákem a následným odvoláním šéfky), v takových podmínkách jsem nevydržel, tak jsem se přihlásil na konkurs do jedné firmy se "špatnou pověstí" a byl jsem přijat.
Tu pověst jsem neřešil, protože už jste někdy slyšeli o firmě s dobrou pověstí? Zvlášť zpracovatelské a v podhorských regionech? Já ještě ne.
Ano, několik vedení se za ty roky vystřídalo, ale vesměs to byli lidi z oboru, kteří uměli a umí, navíc všichni brzy pochopili, že nejsem člověk, který by se cpal na některé z jejich míst... ostatní viz první věta tohoto příspěvku.
Také přišli nějací manažeři nabušení poučkami, ale to bylo tak všechno. Někdo dokázal rychle rozeznat, co funguje dosud dobře, využít toho a dokonce zavést novinky, s nimiž věci fungují ještě lépe. Dalšímu to trvalo déle, než se z něj stal člověk na svém místě, ostatní, většinou proto, že byli možná i skutečnými odborníky, ale jako lidi stáli za howning, už tam nejsou a patrně opakovaně zkoušejí najít svůj chleba o třech kůrkách jinde. A na pracáku shazují pověst posledního pracoviště, že jako tam není o manažery zájem.
Že jsem do roku 2005 ještě na vedlejšák podnikal, to už jsem tu někde jinde taky psal, ale ztratil jsem potřebu v tom pokračovat. Ono při denním dojíždění do práce to někdy bylo jen o padnutí na držku, přenocování doma a zase do rachoty, náběh na vyhoření... musel jsem si vybrat: ty peníze navíc za to nestály.
Samozřejmě i u nás probíhala školení o struktuře řízení, vztazích na pracovištích, asertivitě a vůbec. Po školení se pár změn zkusilo, a, když se ukázaly neefektivní, všichni se vrátili k tomu, jak to fungovalo.
Asi nejhorší je nový manažer, který se snaží aplikovat poučky platné v aerolinkách třeba u bramborářů. Vždyť rozdíl je jen v tom, že na jednom pásu běhají kufry, na druhém ty brambory.
Nemám recept, jak na takové, aby se z nich stali lidi. Ani nemůžu mít, každé umění je individuální záležitost a recept není.
Snad jen to zkusit podle Saturnina (jak ho rozvinul Macek): říkej nahlas
Ano, pane a mysli si přitom taky
Ano, pane, aspoň do té doby, než ti toho u něj projde víc, a budeš si moci dovolit, zatímco nahlas zase řekneš
Ano, pane, aspoň si myslet
ty hovado tupý, ještě na tobě bude hodně práce, než z tebe něco bude...
radioelectrum píše:Podobnost čistě náhodná ? Co si o tom mám myslet?
Asi totéž, co jsme si mysleli my, když jsme podávali zlepšováky Tesle. Text podobně univerzální, jen to přišlo na cyklostylové kopii. Optimismu to nepřidá.