Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

V polovině osmdesátek mě přiřadili k ADT4410 s s magnetickými disky cca 2Mb, znakovými terminály a vstupem a výstupem přes osmistopé pásky, digigraf a psací stroj. Na tom se vytvářely podklady pro cnc excellon, pro osvitku na ploché filmy na plošné spoje apod. Podnik začátkem devadesátek vzásadě zanikl.
Dovolím si sem dotaz. Jako papírový výstup se používal psací stroj, neměl klávesnici, ale neměl ani devítijehlovou hlavu. Tiskl na pohyblivý vozík s písmeny z koše jako mechanický stroj. Nevíte co to bylo? Něco takového teď sháním a snad žádný elektrický psací stroj to nesplňuje. Dálnopis to nebyl, ani jako asci dálnopis.

Martin_Fio píše:...Něco takového teď sháním a snad žádný elektrický psací stroj to nesplňuje...

Třeba tohle?
https://www.elektro-svestka.cz/detail/1 ... consul-256

díky, zkusím, ale se sveskou jsem nedávno neměl dobrou zkušenost. Něco takového tam bylo, sekretářka pak měla buď ibm composer, to ale bylo těsně před revolucí a nebo něco s kulovou hlavou a ujetými háčky a čerkami.

Ty bezklávesnicový psací stroje byly vevnitř téměř stejný jako klávesnicový.
Klávesnice nebyla mechanicky propojená s psací částí, ale elektricky.
Každá tisková typová páka měla asi jen 5 mm širokej elektromagnet, kterej táhlem aktivoval takovou "botičku", co se opřela o točící se gumovej válec na dně stroje společnej pro všechny typový páky a pákovým převodem typová páka práskla přes barvící pásku o papír a tiskovej válec. Dobře vyladěnej stroj uměl 16-20 znaků za sekundu, to už byl pěknej rachot.
Vůbec si ale nepamatuju, že by v těch Consulech byla nějaká výkonová elektronika pro elektromagnety, proto ty hromady pinů na konektorech URS. Je to už 43 let, co jsem to viděl naposled. Možná, že mím ještě na půdě od toho nějakou dokumentaci ale je tam zima na hledání.

Někde v AR je k tomu elektrickému psacímu stroji popsaná výkonová část.

V práci jsme měli někdy kolem r.1975-80 tkzv stolní kalkulátor HP, později pak Robotron z NDR.

Tady je krásný film z r. 1976, kde je stolní HP-čko použité při velmi vyjímečné činnosti:

https://www.youtube.com/watch?v=r0vtXh901fQ

Někdy v té době jsme byli na exkurzi na stavbě mostu ve Velkém Meziříčí a nějaký HP tam používali snad při předpínání výztuže.

Celeron píše:Ty bezklávesnicový psací stroje byly vevnitř téměř stejný jako klávesnicový.
Klávesnice nebyla mechanicky propojená s psací částí, ale elektricky.
Každá tisková typová páka měla asi jen 5 mm širokej elektromagnet, kterej táhlem aktivoval takovou "botičku", co se opřela o točící se gumovej válec na dně stroje společnej pro všechny typový páky a pákovým převodem typová páka práskla přes barvící pásku o papír a tiskovej válec. Dobře vyladěnej stroj uměl 16-20 znaků za sekundu, to už byl pěknej rachot.

Pokud ovšem to nastavení vydrželo. Při té rychlosti se celý mohutný stroj již dosti otřásal, nemluvě o návratu vozíku na začátek řádky. Consuly se prosadily v celém systému JSEP jako konzolové psací stroje. Začátkem osmdesátých let mi kolegové v Leningradě prozradili, že se těm strojům říká "pomsta za srpen". Původní IBM Selectric u Tesly každý záviděl (a skoro nikdo neuměl nastavit, pokud to vzácně bylo zapotřebí - pamatuju to jednou za celou kariéru toho počítače).

h_honza píše: Začátkem osmdesátých let mi kolegové v Leningradě prozradili, že se těm strojům říká "pomsta za srpen".

Divný, psačka Consul s 🤐 ruskou klávesnicí vydržela u EC1033 11 let bez nutnosti opravy. Byly tam dvě proti sobě ale jela jen jedna, v druhý byla nějaká krpa v drátování řadiče a ani rusáci z Elorgu to při dorabotce nenašli. Akorát asi 2 roky před likvidací EC1033 jsme ten nefunkční řadič psačky předělali podle nějakýho ZN na širokou jehličkovou Videotonku tiskárnu .
Všechny výpisy pak šly na Videotonku, Consul pouze psal to, co klapal operátor do klávesnice.

Aha akú techniku som vyhrabal. Nejaký PRAMET 75-603 a PRAMET 81-602.
Gúgeľ nič, len na jednej retro web stránke je čosi podobné.

Nějaký bimetalový termostaty odhaduju ...

Za svých mladých let jsem se tak akorát mohl potkat s topidlem s funkcí počítače značky IQ151 v nějakým tom počítačovým kroužku - Pak později a po revoluci Didaktik M, potom nějaká 486 vyřazená z podniku (na tom se daly akorát pařit DOSovský hry). No a pak jsem objevil v Brně Recom a tam bylo tolik zajímavých věcí, že kdybych to všechno odtahal dom, tak bych to tu mohl mít, jako v tom bunkru v seriálu Lost - hlavně ty magnetopáskový paměti s motory z vysavače ETA, který tam dělaly vakuový kapsy jako pohotovostní zásobník pásky. Ve skutečnosti jsem se s PC naučil zacházet hlavně díky Mahenově knihovně, kde se používaly jako katalog pro vybírání CDček k vypujčení. S internetem pak v internetový kavárně, kde mi zrovna přepálili ty CD, co jsem si vypujčil v tý knihovně - a to mi nevadilo, že minuta netu stála 2Kč. Pak to slevnili.

samec píše:Aha akú techniku som vyhrabal. Nejaký PRAMET 75-603 a PRAMET 81-602.

Určitě hlavy do disku s výměnnými svazky. Protože sériovou výrobu těch "praček" dostalo přiděleno Bulharsko, musí to být prototypy. Od disku 7,25MB jsem viděl i prototyp z VÚMSu s hydraulickým pohonem suportu hlav. Vím, že se VÚMS/Aritma pokoušeli o 100MB a 200MB, tam ale už by museli hlavy dovézt. Teoreticky by to mohly být i hlavy do 19" "šuplíků" ke SMEP, 2,5MB pevně vestavěných, 2,5MB v kazetě, nevím ale, že by se tu o konstrukci někdo pokoušel, ty běžné byly opět bulharské.
Náhon vřetene u "praček" byl plochým řemenem od běžného třífázového motoru. Pokud neklouzal, PLL v řadiči to zvládla. Aby neklouzal, musel se každý týden čistit. Pak ale přišly nové bulharské 100MB a začaly potíže. Po dlouhém trápení jsme přišli na příčinu. Motor měl kyvné uložení a napínák. Čerstvý lak nenechali zaschnout, kluzné plochy nevyčistili, takže otočné uložení zatvrdlo a napínák nefungoval. Měli jsme na to dlouhou tyčku z bukového dřeva, ta se prostrčila vhodně voleným větracím otvorem a pár ran těžkým kladivem závadu opravilo.

V bulharskejch škopkách 30MB bylo podobnejch hlaviček 16 nebo 20, už jsem to pozapoměl. A to křidýlko s vlastní hlavičkou byla bílá keramika. Letělo to pár tisícin mm nad záznamovou plochou disku, do kterýho středem kolem hřídele hnal ventilátor kupu vzduchu co měl dělat vzduchovej polštář. Když si některá hlavička sedla, bylo v tehdejších šlupkách škody za cca desít tisíc. Disk na vyhození, hlavička taky. Nastavování těch hlaviček se dělalo na mástr disku příšerným způsobem. Povolila se boční příložka společná vždy pro dvě hlavičky a za ten zobáček, co je i na fotkách výše, se to různě páčilo na správnou stopu. No a když se utáhla ta příložka, tak se zase ty dvě hlavičky o fous rozjebaly. Geniálně vymyšlený. Jenže ono to jinak nešlo, s tím suportem hlaviček cloumal lineární motor a kvůli rychlosti a akceleraci to muselo být všechno co nejlehčí.