U nás se certifikát podle ISO přezkoumává každé 2 roky - lidé z VB, a interní audit každý rok. Kvalitáři se zajímají o interní informační systém, jestli jde dohledat co se udělalo tamhle a tuhle, kdo to dělal a kdo to zkontroloval. Jestli existují mechanismy na šíření informace, aby něco neskončilo ve vzduchu a po 2 měsících, kdy zákazník reportující nějaký problém nebo požadavek na změnu začne být nervozní, nenastal průšvih.
Náš interní kvalitář je puntičkář a hnidopich, ale už několikrát příšel na díry v procesech. Takže říkám, ano, i když to otravuje, je to k něčemu. Samozřejmě to vůbec neřeší, jestli náš SW funguje. Od toho jsou právě ty procesy, které kvalitář kontroluje.
Finální produkt může obdržet certifikát ISO, ale jen v tom smyslu, že byl vyroben s použitím certifikovaných procesů řízení firmy. (Například, že byly zpracovány, odsouhlaseny a provedeny akceptační testy u zákazníka, který sám, maje ISO9001, je musí provádět.) Pro odběratele by to mělo znamenat například vyrovnanou kvalitu produkce nebo zaručené odezvy firmy při reklamacích atd., zkrátka vyloučení toho, čemu se říká "bordel ve výrobě".
BLIX POWER, neznáte někdo?
Moderátor: Moderátoři
Obecně to firma nemusí mít, ale například zadávání veřejných zakázek od určité ceny to, mám dojem, vyžaduje. Ale nechci kecat.
Bez ohledu na zákon se to v konkurenčním prostředí stalo postupem doby v určitých oborech téměř nutností. V počátcích zavádění u nás, někdy na konci minulého tísíciletí, málokdo věděl, co se tím ve skutečnosti myslí. Když jsem kdysi četl v jedné firmě "Příručku jakosti", tak jsem po 20 stranách to odložil. Plky a kydy, ve kterých unikal, spíš tam nebyl, žádný smysl. Hotový kýblsoft
.
Dnes, když za mnou přijde na kontrolu kvalitář, tak se zeptá na konkrétní věc, jak to budu "procesovat" (hrozné slovo) - kde získám podklady, kde najdu konkrétní popis procedury, kdo a jak to ode mne převezme a na základě jakých informací a kde uložených a nakonec koho se zeptám, když nebudu vědět. Existence kvalitáře je pro nás i užitečná v tom, že když se mi něco na procesu nelíbí, nejdu otravovat a hádat se se šéfem, ale jdu za kvalitářem.
Bez ohledu na zákon se to v konkurenčním prostředí stalo postupem doby v určitých oborech téměř nutností. V počátcích zavádění u nás, někdy na konci minulého tísíciletí, málokdo věděl, co se tím ve skutečnosti myslí. Když jsem kdysi četl v jedné firmě "Příručku jakosti", tak jsem po 20 stranách to odložil. Plky a kydy, ve kterých unikal, spíš tam nebyl, žádný smysl. Hotový kýblsoft
.
Dnes, když za mnou přijde na kontrolu kvalitář, tak se zeptá na konkrétní věc, jak to budu "procesovat" (hrozné slovo) - kde získám podklady, kde najdu konkrétní popis procedury, kdo a jak to ode mne převezme a na základě jakých informací a kde uložených a nakonec koho se zeptám, když nebudu vědět. Existence kvalitáře je pro nás i užitečná v tom, že když se mi něco na procesu nelíbí, nejdu otravovat a hádat se se šéfem, ale jdu za kvalitářem.
fero7 píše:mtajovsky - ja plne suhlasim so zavedenim ISO, a otazka znie, ci priamo zakon nariaduje mat ISO pri dovoze ako zakonnu povinnost.
Doplním:
žádný zákon to nenařizuje, to by se sem nedalo dovážet tolik laciných šuntů z Číny a dalších zemí.
ISO výrobek vždycky prodražuje, protože firma pro jeho splnění nesmí například využívat práce dětí, všichni zaměstnanci musí být legálně zaměstnaní, pojištění, daňové a další povinnosti vůči státní správě mít splněné...
Jinak řečeno: ISO nastavuje pro držitele certifikátu určité minimální podmínky, jejichž nedodržení se pokládá za získání výhod na trhu pomocí nekalých praktik hospodářské soutěže.
Je ale na zákazníkovi, jestli od dodavatele certifikát ISO vyžaduje nebo ne.
Ale pořád tu odvádíš diskusi od tématu, kterým je bezpečnost, funkčnost, účinnost a smysl využití konkrétního výrobku, což jsou věci, na které má v případě dovozu certifikace ISO jen nepatrný vliv, protože v zemi původu může být výrobek schválený autorizovanou osobou, může existovat dohoda o uznávání schvalovací značky, pořád to ještě neznamená, že je možné každý druh výrobku použít u nás stejně, jako v zahraničí *).
Vraťme se k certifikaci výrobku.
Pokud je to zařízení určené k montáži do rozvaděče, platí u nás předpis (skládá se ze čtyř, které jsem tu už uvedl), že rozvaděč je výrobek, za jehož bezpečné provedení zodpovídá výrobce, který dal takto osazený rozvaděč k testování státní zkušebnou a na každém typově schváleném vyrobeném kusu provede všechny předepsané zkoušky (izolace, elektrická pevnost, zkratová odolnost, požární odolnost, stupeň krytí atd...), vystaví protokol o kusové zkoušce a opatří rozvaděč štítkem.
Dodatečná montáž příslušenství, které nebylo v aspoň jednom hotovém rozvaděči předaném zkušebně ke schválení instralované a zapojené, je zakázána, pokud toto příslušenství není stejného druhu, jako již použité (například přidání dvou tří jištěných okruhů, nezvýší-li se hodnota hlavního jističe - to za určitých podmínek povolené je a revizní technik to při jejich splnění bude akceptovat).
Jestli si někdo vezme na triko montáž něčeho, co zkušební ústav nikdy neviděl, do rozvaděče, koleduje si přinejmenším o to, že například v případě požáru si pojišťovna bude mnout ručičky a nezaplatí, protože v rozvaděči bylo nalezeno neschválené zařízení.
*) Uvedu příklad: stroje dovezené loni ze Švýcarska bylo nutné za účasti SZÚ v Brně a SZÚ Ostrava-Radvanice komplikovaně a draho upravit jen proto, že pracují v prostorách, kde převažující vnější vliv je BE2N2 - nebezpečí požáru hořlavých prachů, pro které se požaduje krytí minimálně IP44. Ve zbytku Evropy stačí krytí i horší, než IP32, které rozvaděč stroje splňuje, protože norma IEC364-3 (i z ní odvozené předpisy v příslušných zemích Západní Evropy) zná pouze BE2 - nemá naše národní doplňky N1, N2 a N3.
Všechny schvalovací značky i prohlášení o shodě i všechny dohody o uznávání jsou v takovém případě k ničemu - zařízení nevyhovuje tuzemskému předpisu, který je učiněný závazným zákoníkem práce v platném znění...
U nás je zásadně jinak . Ze stavebního zákona vyplývá , že výrobky musí splnit harmonizované normy a jednotlivé části či celky musí podniková laboratoř neustále sledovat . Aby mohla dát laborka dobrozdání , musí být nějak vybavena , strojově i lidmi . Pokud je výrobek zařazen do kontrolní skupiny 2+ nebo vyšší , MUSÍ mít výrobce tolik certifikátů , kolik oblastí svou výrobou pokrývá . No a jsme u jádra pudla , evropská norma umožní notifikované osobě nám vydat certifikát , bez kterého nemůžeme vydat prohlášení o shodě a následně označit cýrobek CE , jen v případě , že náš systém jakosti odpovídá 9001čce . 
A tak to je .
A tak to je .-
ZdenekHQ
- Významný člen
- Příspěvky: 25519
- Registrován: 21 črc 2006, 00:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Kvalitář je potřeba. Kdyby neexistovala lidská vlastnost jménem lenost a snaha všecho oje**t, tak by umřel hlady. Znám pár firem, kde kvalitář není a mají tam binec. Taky znám firmy, co mají ISO jen proto, aby ho měli a je tam binec taky, protože sice mají ISO, ale nikoho, kdo by to reálně hlídal.
A nakonec - možná jsem si měl ten mezinárodní certifikát o řízení jakosti pořídit, nebyl to po dvou semestrech kolem ISO a řízení jakosti žádnej problém, a mohl jsem třeba BOBOBOvi dělat šéfa
A nakonec - možná jsem si měl ten mezinárodní certifikát o řízení jakosti pořídit, nebyl to po dvou semestrech kolem ISO a řízení jakosti žádnej problém, a mohl jsem třeba BOBOBOvi dělat šéfa
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]