Napsal: 06 bře 2011, 18:13
Nestačí. Musíš mít SQ dekodér (aspoň základní vylepšený zavedením pevného přeslechu 10%-40%, když už ne s vlnovou a předozadní logikou).
Uvědom si, že jsou do dvou kanálů uložené čtyři signály, které se musí zase nějak rozdělit. Zadní kanály se při záznamu přidávají k signálům předních kanálů tak, že každý se přidává do obou předních - jeden se vzájemným fázovým posuvem +90° a druhý se vzájemným fázovým posuvem -90°.
Znamená to, že signál pouze v jednom zadním kanálu nepohybuje hrotem po přímce kolmé na bok drážky (jako přední kanál), ale že hrot opisuje elipsu, protože je tento signál uložený na obou bocích drážky s různou amplitudou, ale v celém rozsahu, kde dokážeš rozlišit směr, odkud zvuk přichází, s tím 90° fázovým posuvem. Jeden kanál točí hrotem vlevo, druhý vpravo, přičemž delší osa elipsy je kolmá k ose elipsy kanálu prvního.
A, protože při stejném signálu v zadních kanálech se elipsy navzájem vyruší na vodorovný přímý pohyb, je vpředu uprostřed totéž, co vzadu uprostřed.
Tomu se právě odpováhá zavedením přeslechu uměle, vlastně se zhorší separace předních kanálů, ale zlepší se separace kanálů předních od zadních.
Co bys taky chtěl: ze soustavy dvou rovnic nevypočítáš čtyři neznámé, ani když jsou do těch rovnic jejich vzájemné vztahy už zahrnuté.
Je tedy možné, že pro tento gramofon měly být normální přenosky vybírané na přesnější souběh kanálů a menší zkreslení, třeba i se speciálním značením, ale vystavovaný vzorek pracoval s normální krystalovou přenoskou VK4201.
Dekodéry se nejjednosušeji dělaly s obvodem Motorola MC1312P (ECG799) v základním zapojení a pevným přeslechem (tzv.10-40 Blend) nebo pak s úplnou sadou obvodů logiky wave match a variable blend.
Katalogové listy si stáhni třeba ECG799 nebo MC1312P, MC134P, MC1315P.
Jinak různě složitá zapojení dekodérů SQ i QS vyšla v AR-B 3/76 a měřicí a testovací přípravky k jejich kontrole a nastavení v AR-B 4/76.
Uvědom si, že jsou do dvou kanálů uložené čtyři signály, které se musí zase nějak rozdělit. Zadní kanály se při záznamu přidávají k signálům předních kanálů tak, že každý se přidává do obou předních - jeden se vzájemným fázovým posuvem +90° a druhý se vzájemným fázovým posuvem -90°.
Znamená to, že signál pouze v jednom zadním kanálu nepohybuje hrotem po přímce kolmé na bok drážky (jako přední kanál), ale že hrot opisuje elipsu, protože je tento signál uložený na obou bocích drážky s různou amplitudou, ale v celém rozsahu, kde dokážeš rozlišit směr, odkud zvuk přichází, s tím 90° fázovým posuvem. Jeden kanál točí hrotem vlevo, druhý vpravo, přičemž delší osa elipsy je kolmá k ose elipsy kanálu prvního.
A, protože při stejném signálu v zadních kanálech se elipsy navzájem vyruší na vodorovný přímý pohyb, je vpředu uprostřed totéž, co vzadu uprostřed.
Tomu se právě odpováhá zavedením přeslechu uměle, vlastně se zhorší separace předních kanálů, ale zlepší se separace kanálů předních od zadních.
Co bys taky chtěl: ze soustavy dvou rovnic nevypočítáš čtyři neznámé, ani když jsou do těch rovnic jejich vzájemné vztahy už zahrnuté.
Je tedy možné, že pro tento gramofon měly být normální přenosky vybírané na přesnější souběh kanálů a menší zkreslení, třeba i se speciálním značením, ale vystavovaný vzorek pracoval s normální krystalovou přenoskou VK4201.
Dekodéry se nejjednosušeji dělaly s obvodem Motorola MC1312P (ECG799) v základním zapojení a pevným přeslechem (tzv.10-40 Blend) nebo pak s úplnou sadou obvodů logiky wave match a variable blend.
Katalogové listy si stáhni třeba ECG799 nebo MC1312P, MC134P, MC1315P.
Jinak různě složitá zapojení dekodérů SQ i QS vyšla v AR-B 3/76 a měřicí a testovací přípravky k jejich kontrole a nastavení v AR-B 4/76.
Docela mu to vydrželo dlouho.
