Napsal: 19 dub 2017, 19:21
Těch 100k je doufám přímo na vstup, ne mezi SRPP a konec?
Proti indukovanému brumu do vyšších pracovních impedancí je dobré dodržovat pár zásad:
1.
Stínění vstupního kabelu má být přes vstupní potenciometr průchozí a uzemňuje se do téhož bodu, jako katodový odpor, ale už nikde jinde po cestě. Jako vstupní konektor je dobré použít typ, izolovaný od kostry. Kostra aparátu se spojí se uzemní na nejzápornější místo, nejlíp tam, kde je připojen mínus anodového zdroje, nebo posledního anodového filtráku.
Nemusí to ale platit vždycky, někdy je naopak lepší spojit kostru zařízení se zemí přímo na vstupu.
2.
Plechová kostra potenciometru se spojí se zemí nejlépe samostatným drátem tamtéž - nejblíž příslušné katodě, nikoliv ji jen spojit se zemním koncem potenciometru /se stíněním propojovacího kablíku/.
Toto lze beztrestně dělat jen na poměrně malých impedancích, do cca 25k.
3.
U vyšších odporů potenciometrů a na vyšších pracovních impedancích bývá velmi často potřeba s armaturou potenciometru a ložiskem spolehlivě vodivě spojit i jeho hřídelku, pokud není plastová a ložisko je kovové.
Lze to udělat několika způsoby, pár z nich je docela důvtipných a jednoduchých - Ty sám jistě na něco vtipného a jednoduchého přijdeš.
4.
U vyšších pracovních impedancí je potřeba i při propojování mezi jednotlivými stupni brát v úvahu dobré prostorové oddělení spojů vstup/výstup, zvlášť při vysokém zisku stupně. Při vedení spojů stíněným kablíkem mezi stupni, nebo od vstupního potenciometru např. 500k - 1M na vstup stupně pak už i kapacitu kabelu.
5.
Všecky tyhle užitečné ptákovinky najdeš v obou Jurkovičích.
Ten druhý je Jurkovič-Zodl: "Príručka nízkofrekvenčnej obvodovej techniky".
6.
Ať se daří.
Proti indukovanému brumu do vyšších pracovních impedancí je dobré dodržovat pár zásad:
1.
Stínění vstupního kabelu má být přes vstupní potenciometr průchozí a uzemňuje se do téhož bodu, jako katodový odpor, ale už nikde jinde po cestě. Jako vstupní konektor je dobré použít typ, izolovaný od kostry. Kostra aparátu se spojí se uzemní na nejzápornější místo, nejlíp tam, kde je připojen mínus anodového zdroje, nebo posledního anodového filtráku.
Nemusí to ale platit vždycky, někdy je naopak lepší spojit kostru zařízení se zemí přímo na vstupu.
2.
Plechová kostra potenciometru se spojí se zemí nejlépe samostatným drátem tamtéž - nejblíž příslušné katodě, nikoliv ji jen spojit se zemním koncem potenciometru /se stíněním propojovacího kablíku/.
Toto lze beztrestně dělat jen na poměrně malých impedancích, do cca 25k.
3.
U vyšších odporů potenciometrů a na vyšších pracovních impedancích bývá velmi často potřeba s armaturou potenciometru a ložiskem spolehlivě vodivě spojit i jeho hřídelku, pokud není plastová a ložisko je kovové.
Lze to udělat několika způsoby, pár z nich je docela důvtipných a jednoduchých - Ty sám jistě na něco vtipného a jednoduchého přijdeš.
4.
U vyšších pracovních impedancí je potřeba i při propojování mezi jednotlivými stupni brát v úvahu dobré prostorové oddělení spojů vstup/výstup, zvlášť při vysokém zisku stupně. Při vedení spojů stíněným kablíkem mezi stupni, nebo od vstupního potenciometru např. 500k - 1M na vstup stupně pak už i kapacitu kabelu.
5.
Všecky tyhle užitečné ptákovinky najdeš v obou Jurkovičích.
Ten druhý je Jurkovič-Zodl: "Príručka nízkofrekvenčnej obvodovej techniky".
6.
Ať se daří.