Ano, na té zdrojové desce MC600Q je opravdu horko.
Ještě ke všemu ten chladicí plech z velké části na ty elyty shora sálá, zboku do nich perou teplem velké diody 1N5401, takže ty v prdeli být mohly, to připouštím.
Pokud ale na řadu TF00x či TF02x dlouhodobě nepůsobí nadměrné teplo, tak i po 30 letech mají ještě dost plusovou toleranci kapacity a v pořádku i ostatní vlastnosti. Dokonce i ty kusy, které byly v minulosti použity např. jako výstupní v koncových stupních, nebo i filtrační v primitivních spínaných zdrojích /obecně na pulsním režimu/ toho přežily oproti moderním radiálům opravdu mnoho.
Je to zčásti tím, že se k jejich výrobě zásadně používaly kvalitní i čisté suroviny /holt norma je norma, byť podniková/, takže v leptané fólii se po krátkém čase nezačly objevovat elektrolytem vyžrané díry, jako je to dneska běžné u šuntové produkce z hnoje.
No a zčásti tím, že byly vyráběny s tolerancí běžně +100%, mají tedy i oproti kvalitním a značkovým 85°C elytům nejméně dvojnásobnou rezervu životnosti, než se pokles kapacity pod štítkovou vůbec projeví.
Kdyby ještě ostravský závod Lanškrouna používala striktně u všech velikostí i kapacit tu velice kvalitní, černou gumu, jako v používali v závěru výroby a ne tu původní růžovo-cihlovou, co převzali z TE980-993, co tvrdla a praskala, tak by ta TFka byla prakticky nesmrtelná. Zarolovaný pouzdra okolo těsnicí ucpávky to mělo velice dobře.
Jestliže si tedy některé z TFek "uchcalo" bokem, tak to bylo vždy okolo vnějšího okraje špuntu z růžové gumy, která ztvrdla, ztratila pružnost a smrštila se. U zátek z černé gumy jsem ztvrdnutí a smršťování nikdy nezpozoroval.
Pokud tedy někdo chcete někam tahle axiální TFka z nějakého důvodu montovat /já je mám velice rád a dávám je i do "nových vecí"/, tak dejte rozhodně přednost mladším exemplářům s černou zátkou.
Ne proto, že jsou výrobně mladší /jistý čas se vyrábělo souběžně se zátkami obou provedení/, ale prostě proto, že černá zátka prostě nemá mizerné vlastnosti té růžové a elyt bude v normálních podmínkách sloužit 20 i více let.
Těm s černou zátkou by šlo teoreticky ublížit zase jen trvale vysokou teplotou, prudkými změnami teplot, popř. zmrznutím, trvalým přepětím, opačnou polaritou vyšší úrovně, než běžně snášejí - obecně vším tím, co vadí i každému, třebaže velmi kvalitnímu elytu včetně průmyslových.
V tomto, výše uvedeném smyslu bych ale byl opatrnější u starší "růžové" axiální řady TE980-TE993. Zvláště u pouzder nejmenších průměrů mělo ztvrdnutí zátky z mizerné gumy fatální následky už poměrně brzy, řádově do cca pěti let po montáži a to ani nemusely pracovat v nepříznivých podmínkách. Je to dáno prostým faktem, že u malého průměru pouzdra a zátky malých kapacit /do cca 2uF/70V, 5uF/35V a 10uF/15V/ je smrštěním vzniklá mezera pro malou kapacitu fatální a je to znát mnohem víc, než smrštění u pouzder/zátek velkých průměrů a kapacit.
Tak nějak se stalo, že skladuju poměrně velké množství právě dříve nejpoužívanějších "růžových" TE /myšlena je růžová PVC bužírka na pouzdru/,
S nemilým překvapením jsem při občasném doformování a použití jejich většího počtu do restaurovaného přístroje zjistil, že mnoho kusů právě těchto, úplně nejmenších provedení, vykazuje buď prudký pokles, nebo úplnou ztrátu kapacity. Šlo o ještě ta nejstarší, tzv. subminiaturní provedení, kde např. TE986 1uF/35V má asi jen 2,5mm v průměru. Vůbec to nezáviselo na jejich roce výroby. Téměř všecky 1uF/35V, 1uF/70V, 2uF/15V a 5uF/15V subminiaturního, tenkého provedení jsem musel vyhodit a nahradit je provedením v pouzdře o polovinu většího průměru, popř. toho nejnovějšího provedení, už s modrou samolepicí páskou místo PVC bužírky. Ty drží, zatím.
Takže jestli bych si u veteránů dával na něco pozor, tak jsou to právě tyto axiály řady TE980.
Zelenina, není-li vystavena teplotě, kapacitu ve většině neztrácí, ale postupujícím časem začne být na obtíž jejich zvětšený svod, který měly jako nové jen asi pětinový.
Typicky to vadí v PROMĚNNÝCH či přepínaných signálových obvodech, jako jsou korekce, váha a hlasitost, v různých nastavitelných filtrech a regulacích zisku, kdy při zapínání a vypínání daného filtru dochází vlivem svodu k většímu či menšímu prásknutí, což zařízení jako nové rozhodně dělat nesmělo. Zvětšený svod zeleniny zpravidla nevadí v napájecím řetězci a ve vazebních obvodech, kdy se mezi stupni nic nereguluje.
Jejich svod totiž nebývá nikdy zvětšený natolik, aby svedl pohnout s napěťovými úrovněmi na napájecí šíně, anebo pohnout s pracovním bodem např. tranzistoru, pokud dotyčný obvod a jeho předpětí navrhoval příčetný heterosexuální běloch, Čechoslovák s nějakou praxí a hlavně se znalostmi typických vlastností čs. součástek.
Vysloveně vadných, tj. zcela bez kapacity, s naprosto nepřípustným svodem či jinými negativními změnami je mezi TE002-006 jen málo a z větší části jde o ty zcela nejstarší exempláře, identifikovatelné podle pouzder z jednoho odstínu tmavě či světle zelené barvy.
Novější vyrobené kusy v oranžovém, šedém, modrém a občas i dvoubarevném pouzdru jsou ve všech směrech podstatně lepší.
Jistěže, i mezi novějšími se může najít partyzán-záškodník, zpravidla zase osmahnutý horkem, anebo trvale pracující v obvodu bez polarizace, který je podmínkami degradován a zralý na výměnu.
Ale ještě víc, než takto vysloveně vadných TE002-006 nacházím právě vadné či nabořené supermitové polštářky, co jsou schopny nadělat v obvodu větší paseku, než zmíněné elyty. Tyhle polštářky byly primárně určené jen k blokovacím účelům, ale hodně konstruktérů je použilo v nenáročnějších obvodech a při nedostatku místa i jako vazební - pohříchu v obvodech, pracujících na vysokých impedancích řádu mnoha stovek kΩ až MΩ. Tam takový polštářek se svodem spáchá na pracovním bodu sledovačů takové harakiri, že až člověk nechápe, jak to může o tolik ulítnout, že se dotyčný sledovač stane naprosto neprůchozí. Nepříjemné je na tom to, že "obyčejnou keramiku" většinou nikdo z nekalého chování nepodezírá a jeho výměna přichází až po chvílích naprostého zoufalství a čarování s nestabilním pracovním bodem.
V blokovacích obvodech ale tyto supermitové smějící se bestie páchají stejné sviňárny, naštěstí většinou visí na tvrdším napětí a prozradí je buď velké "opocení", způsobené ohřevem svodovým proudem, anebo velké poklesy napětí na řetězci hned za místem posledního podélného odporu a příčného supermitu k zemi.
Nejzákeřnější jsou supermity ale právě v aplikacích, kde jsou zapojeny např. poblíž vstupů/výstupů cmos logiky a cmos obvodů, primárně pracujích s vysokými odpory - už jsem o tom o něco výše psal.
Druhá jejich zákeřnost vězí ve faktu, že supermity na 12,5V=, použité lehkomyslným konstruktérem jako blokovací u diod grecu třeba jen na 12V≈, nebo v obvodu s napětím okolo 15V=, se zpočátku a i dost dlouho potom nijak dramaticky nebrání.
Viděl jsem na této pozici /i ve stabilizátoru MC600Q/ už poměrně dost vysloveně shořelých supermitů, kdy se v příslušném obvodu s tvrdým napětím postupně zvětšuje jejich svod až do té míry, že začnou topit. Topením jejich svod ještě naroste, ale bohužel se supermit skoro nikdy neprorazí do tvrdého zkratu, ale odporu několika ohmů, až cca do desítky. Na kondenzátoru potom vznikne tepelná ztráta třeba 10-15W, která během krátké doby je schopna protavit díru do plastu, vypálit díru do desky, způsobit další - sekundární škody na dalších součástkách, anebo se dokonce i pokusí zapálit dřevo skříně.
Při tom všem hulení a neštěstí na takto zvýšený "příkon keramiky" většinou nereaguje sekundární jištění /je-li tam vůbec/ neboť to je často předimenzováno kvůli nabíjecímu proudu elektrolytů a jiných důvodů, třeba pársekundovému špičkového odběru. Primární jištění na tohle nereaguje už vůbec, pro 35VA transformátor, který běžně dodává asi tak polovinu, není zvýšení příkonu o 10-15VA důvodem k výpadku primární pojistky, neboť ta je zase dimenzována na plný dovolený příkon trafa a zapínací proudy.
Npříklad jsem si se zájmem prohlížel ohořelé zbytky dvou supermitů, už podle rozpisky měly být typu TK783 100n, tedy na 32V=, kterými byl natvrdo překlenut symetrický sekundár 2x15V≈ na asi 40VA trafu.
Visely tam na dlouhých přívodech jen zbytky 2x2 opálených keramických destiček, okolo hromádky mastného popela ze shořelého tmelu, ve dřevě deklu zevnitř vypálená 5cm díra - a primární jištění na to nic.
Majitel o tom, že se z přístroje hulí a smrdí to jak cigán, fakticky ani nevěděl. A nezjistilo by se to, dokud s přístrojem nepřišel kvůli úplně jiné závadě, nebo až by se zbytky keramických destiček a vývodů zkratovaly natvrdo.
Tenhle nešvar byl v Tesle poměrně rozšířený. Už oněch dovolených 32V= kondenzátoru bylo dost málo na většinu střídavého použití, natož tak, jestli tam z nedostatku typu TK783 nedali TK782 na těch 12,5V=.
Supermity jsou prostě svině štětinatý - ale zase, buďme spravedliví. Kdyby je konstruktéři použili správně a podle dovolených parametrů udaných výrobcem, nemuseli kvůli splnění plánu a prémiím nouzově používat horší náhražky, nestávalo by se to. Minimálně ne v takové míře.
Už od začátku výroby supermitů existoval typ TK784 na 40V= /označení Ns/, už použitelný bez potíží ledaskde, podobně jako dnešní, blokovací keramické monolity na 50V či novější na 100V.
Mimochodem Hradec vyráběl naprosto skvělé 50V blokovací monolity až do 150n, miniaturní a snadno poznatelné podle tvrdého tmelu tyrkysové barvy /zahraniční měly temně modrý či okrový/ a jakoby přesahů drátu bočních přívodů k monolitu. Jsou naprosto skvělé, bezproblémové a moc rád jimi právě supermity nahrazuju - pokud zrovna nezáleží na historické původnosti.
Stejně tak velmi rád používám v zařízeních z 80.let místo TE002-006 dovozové černé radiály z NDR, řadu TGL38928, jugoslávské modré Iskry, nebo občas i radiální bleděmodrou řadu Tesla TF014-018, které se ale vyrobilo velice málo.
Je dobré si při tom všem uvědomit /i u materiálu, použitém do MC600Q/, že se plánovaly dodávky součástek na pět let dopředu.
Třebaže v průběhu pětiletky se mohl objevit modernější a lepší typ, než je třeba hovňák TC180, tak podnik prostě obdržel objednaný hovňák a musel ho chtěnechtě namontovat, chtěl-li vyrábět, mít tržby a lidi prémie.
Nebyla sebemenší šance objednávku aktualizovat-změnit jak co do počtu kusů, tak typu - výrobní podnik už měl také všechno naplánováno a základní materiály pro výrobu součástky objednány na celou pětiletku dopředu.
A tak to vlastně bylo se vším. Litovelští by mohli o hovňákách a jejich nechuti je kamkoli dávat, vyprávět několik dní v kuse. Jednu dobu to bylo až tak zlé, že místo hovňáků 1uF/100V se raději montovaly elyty TE988 1uF/70V, nebo dokonce podnik do těch nejlepších typů dával z vlastní iniciativy drahé a proto dostupné teryleny i bez objednání pět let dopředu.
Na daných pozicích /předzesilovač + korekce AZS, NZC/ s nimi bylo zřejmě méně problémů, než s MP. Že pouzdra MP hovňáků propouštějí vlhkost mikroprasklinami hned po zapájení, později úplnými megaprůrvami, o tom se vědělo už z éry papírových "karamelek" TC150-156, MP karamelek TC160-165, nebo papírových hovňáků TC171-175, materiál pouzdra byl tentýž.
Zkušenější konstruktéři to věděli dávno, z tzv. zrychlených životnostních zkoušek přístrojů na plošných spojích, osazených karamelkami - po konci testu všecky do jedné s roztrhanými pouzdry.
Právě o neplánovaných montážích kvalitnějších součástek by zas mohli vyprávět vrábelští - tam to musela být fakt divočina. V mikrofonních a linkových, trafo-symetrických vstupních šavlích velmi slušné kvality, se v jednom mixpultu se 14 šavlemi daly najít tři hodně rozdílně osazené varianty. Pro kmit. kompenzace MAA50x i korekční členy dlouho neexistovaly žádné kvalitní kondenzátory, tak se prostě montovaly na stojáka doslova narvané 160V a 400V teryleny. Objevovaly se neplánovaně, na přeskáčku i jako vazební, v korekcích, RIAA šavlích a jinde, kde byl potřeba kvalitní kondík a hovňák použít nešel. Bylo to kouzelné - nikdy člověk předem nevěděl, co v tom najde, dokud to neotevřel
Zvlášť markantní to bylo u zařízení, exportovaných do SSSR. Tam byly kvůli spolehlivosti použity i ze Západu dovezené součástky /svitky i elyty ERO, tehdy skvělé axiální, černé Jamicony, bleděmodré axiální i radiální Philipsy, originál přepínače i potenciometry RES a Preh, pozlacené konektory, OZ Texas a S&H a spousty dalších součástek, které jsem v tuzemských verzích stejných přístrojů nikdy neviděl.
Do SSSR se vyvážely i přístroje, co dokonce ani oficiálně neměly tuzemskou verzi, nebo se jich zůstalo pro tuzemsko jen několik málo, většinou neodebraných sovětskou stranou. V ozvučovacích kompletech, montovaných v upravených skříňových Aviích A30 se např. vyskytoval mixážní pult s vestavěným perfektním limitérem, označený jako AUA4122.
V každém voze 2 ks, možnost tandemové spolupráce či stereo, nebo jen prostá záloha pro poruchu. Pult se v nabídkách Vráblí pro ČSSR nikdy neobjevil stejně, jako se neobjevily zesilovače TB500, asi jen jednou Vráble inzerovaly velké modré, venkovní směrové reproduktory s příkonem 150VA, osazené ARM9404.
Tady by nejspíš ani nebyly prodejné...Lidé, kteří je dneska ještě vlastní, je nejspíš koupili za prudce příznivé ceny při rozprodeji toho všeho, co zůstalo na jednom vrábelském nádvoří po r. 1990. Nebo jsou to bývalé skladové zásoby ČSLA, která jich pár stovek kusů měla a používala také..
Soráč
Kdo nechce, ať přeskočí.
),nahlédl jsem do konstrukčního katalogu TESLA pasivní elektronické součástky, je tam velice zajímavé počtení o foliových kondenzátorech, materiály, výrobní technologie...