Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Vidíš, moje prateta byla skautka a nikdy mě nic takovýho neučila, co se týká ohně. Občas se stává, že výklad pravidel tvoří lidi se sklonem k sektářství, nebo chyba výkladu (zjednodušeně "táborák" vs. táborový oheň) a pak to končí nepochopením.

Oheň byl vždycky používanej k přípravě jídla, není to žádný znesvěcení. Je blbost pro tři skauty rozdělávat oheň na přípravu jídla a pak slavnostně "táborák".

Naopak do ohně patří jen dřevo, v tom je jeho čistota vždy. Žádný podpalování ponožkou a žádný pálení odpadu.

Jediná výjimka je skutečný rituál táborového ohně, ale to už jsou skauti nacpaní k prasknutí někde z hospody, nebo konzervou. Pak si můžou tvořit rituály dle libosti.

Celeron píše:Tak nevím, zda pisatel toho článku je úplně blbej, nebo si z nás dělá jen pěknou srandu.

To snad není tak těžké postřehnout, že zprávy na az24.cz a na infobaden.cz podávají realitu záměrně humorným způsobem

P.S. baden = koupat se, Baden = koupání, lázně, koupele

Ještě OT k těm PMR. Teď jsem si konečně zadal do mapy lokátor ze sobotního spojení. Ono nejenom jak to proleze, ale ono je to i kolmo ke krátké YAGI s 15m koaxu...

ZdenekHQ píše:Vidíš, moje prateta byla skautka a nikdy mě nic takovýho neučila, co se týká ohně. Občas se stává, že výklad pravidel tvoří lidi se sklonem k sektářství

Nelze nevzpomenou památnou scénu s Ohnivákem z filmu Pějme píseň dohola.
Do tohohle vnitřního kruhu smí vstoupit jedině vohnivák.
Víte, kdo je to vohnivák?
Pták.
Ale ne. Vohnivák je funkce.

Jojo, úplně to vidím před sebou. Krásná scéna.

A to ještě by ten voheň měl bejt zapalovanej "čistým způsobem" = nejlíp jen třením dřeva nebo křesáním pazourkem do hubky/troudu. Nezapomenu, jak si jeden "šikula" místo troudu pod křesadlo nasypal na něčí "upřímně míněnou dobrou radu" asi tak za vrchovatou lžíci střelnýho prachu - a zabral do křesadla ... byl pak poněkud pihovatej v ksichtě. Teda samozřejmě kromě na hnědo označkovanýho prádla ...

Nám, když to chtěli ukázat v dobré vůli pionýrští vedoucí, tak to obešli tak, že to podpálili smolnou fagulí. Museli jsme lítat po lese a shánět pryskyřici. Tu už mohli (potají) zapálit i naftou.

Mimochodem, na těch velkých vatrách stejně nic opéct nejde.

Volně ložený střelný prach jenom bezdýmně hoří žlutě, většina poměrně pomalu. Destičkový "prach", vysypaný z natěžených německých, velkých kulometných patron, hořel stejně pomalu, jak drobnější z mysliveckých 12.
Z čeho se vlastně má dělat troud? Usušenej druh mechu?
Jasněže nic nejde na vatře opéct, když se k tomu nejde na 3m přiblížit Později by to už šlo, ale to už jsme byli na plech, ale hlavně menší děcka už byly v pelechu.
Na opečení jsme děckám dělali jeden menší "jejich vlastní", zapalovaly si ho samy a byly na něj pyšné

To o čem jsem psal byl klasika ČERNEJ střelnej prach neboli to, co se u nás prodává pod obchodním názvem "Vesuvit" = mletý dřevěný uhlí, draselnej ledek nebo amonnej ledek čili sanytr a síra - poměry sem psát nebudu, kdo chce, ať si je vygůglí. Ten explozívně shoří s rozprskem žhavejch zrníček uhlíku živenejch ledkem v dalším hoření spolu s masívním zadýmením čpavým bílým hustým čmoudem z ledku a síry. Vybuchnout na rozdíl od běžnejch trhavin nemůže, nemá na to dostatečnou rychlost hoření - vybuchnout můžou až jeho spalný plyny, pokud se nálož střelnýho prachu (černýho) odpálí v utěsněným prostoru, pak expanze jeho plynnejch produktů vypadá jako výbuch a má skoro stejný destruktivní účinky. Proto se dlouho používal v dolech a lomech jako relativně bezpečná trhavina. Do propadliště dějin ho odsoudil až vynález ANFO neboli "selskýho dynamitu" = směsi olejovitejch uhlovodíků s krystalickým ledkem, což je už (vzhledem k detonační rychlosti) skutečně "pravá trhavina", která s dostatečně silným počinovým impulsem může explodovat i bez uzavření v hermetický dutině - to černej střelnej prach nikdy umět nemůže.

No a troud - to je zuhelnatělej rostlinnej materiál, kterej je schopnej po zasažení malým zdrojem intenzivního tepla (jiskrou ať už z pazourku, nebo třeba z pyritu nebo průmyslově vyrobenýho "kamínku" ze slitiny ceru a železa) začít doutnat a s přívodem dostatečnýho množství čertvýho vzduchu ve svý hmotě nechat rozšířit doutnající ložisko natolik, že je od něj možný zapálit další hůř zapálitelnej hořlavej materiál. Dá se udělat třeba z bavlněný hadry - když ji zapálíš, necháš zuhelnatět, pak uhasíš politím vodou ještě než úplně shoří a znovu ji vysušíš, nebo ji uhasíš zabráněním přístupu kyslíku v hermetický flaši, to zuhelnatělý začne znovu doutnat i po pouhým škrtnutí ze zapalovače i bez plynu nebo benzínu nebo po zakřesání železným předmětem o pyrit/pazourek - a dá se to opatrně rozfoukat až tak, že od žhavýho uhlíku chytí třeba hoblinka dřeva nebo pár stýbel suchý slámy nebo trávy. Když použiješ takovou tu "americkou" škrtací tyčinku, co se prodává i na netu v potřebách pro tábormníky a zálesáky, tak s troškou takovýho zuhelnatělýho hadru v dobře těsnící krabičce (aby nenavlhnul) nepotřebuješ vůbec sirky ani jinej zapalovač ...

A teď to všechno zkazila klimatická změna či kterej čert, takže minimálně já jsem veškerý blbnutí s ohněm na zahradě musel zakázat. Kromě ohniště, ale to je utopený v zemi a po ruce je hadice s vodou.

Na dohoření se to zakryje plechem, určitě to nikdo nezalívá vodou.

No, třeba takový klokani (australani) asi teď mají na slovo "zapalovač" nebo "táborák" nejspíš docela hustou alergii ...

Celeron píše:

samec píše:Ja si z pionierských časov pamätám

Aha, další odhalenej třídní nepřítel.

V tretej triede ZŠ som bol fakt hustý třídní nepřítel.

Ty se tomu směješ, ale někdy v roce 1970, když ještě zcela nezařízli skauta, tak v Bydžově v bejvalým Divadle hudby měli skauti prostor jeviště a pionýři prostor hlediště, vzájemný oddělení dřevěnou příčkou. Ale potkávali jsme se na chodbě. To pak byl třídní boj! A těch prů..rů z toho. Skauti vyhrávali ale pak z moci úřední prohráli na skoro 20 let.

Zdeňku, tak když jsi mě pratetu u skautů, tak jistě víš, co to byl ten ešus, případně dvojtej ešus. Nebo ti to neřekla?

Neznám, v těch dobách, když jsme to byli schopní pochopit, byl skaut už tak zařízlej, že nás vedla jen pozitivně a opatrně. To slovo se venku ani nesmělo vyslovit.

Nakonec skautský tresty mají být pozitivní,ne? Když mně kluk rozbil oblíbenou sklinku na pivo jen proto, že dělal blbosti, musel umýt nádobí (zatímco já jsem vysával jemný střepy z koberce) a pak teprve dostal vytouženou kofolu.

Ešus byl u skautů trest v tomto provedení: Nástup celýho tábora. Trestaný musel zvednout ruku a hlavní rádce mu do rukávu lil z ešusu malým čurkem ledovou vodu ze studánky. Dvojtej ešuš byl do obou rukávů.
Možná se to na první pohled nezdá tak hrozný ale není to nic příjemnýho, ten malej čurek vody se rozleje pod oblečením úplně všude. Mělo to docela psychologicko- výchovnej efekt. Já dostal ešus za usnutí hned na první noční hlídce a od tý doby jsem na hlídce už neusnul nikdy.