Hudba zajímavá.
Ta nahrávka má takový divný zvuk na vyšších středech, hlavně činely zní jako když se trhá plátno. Celkový zvukový dojem... Jako u starých samizdatových nahrávek pořizovaných v obýváku dvěma mikrofony na kazetu.
Nic co bych chtěl slyšet znovu, a přitom to není samotnou hudbou. Naopak - dobrá nahrávka zaujme i u muziky, o kterou bych jinak vůbec nezavadil.
Jakože ano, dnes se hromadně produkují zvukové nedodělky, protože "to stejně nikdo nepozná". Právě tak jako mizerné potraviny a aušusová elektronika. Posluchač je blbec, stejně bude hrát na nějaký pártybox nebo pecky do uší, že ano. Takže většina současné hudební produkce, i od slovutných kapel a vydavatelsví, jsou neposlouchatelné hrůzy s unavujícím zvukem.
Pokud máš bedny jenom na konzumaci muziky, tak není až takové neštěstí, když zvuk přibarvují. Ale zvukař při mixu musí zatraceně dobře slyšet, co vytvořil. Tam se na žádné kompromisy hrát nesmí. Cokoli bedny zatají, bude přidávat a cokoli si bedny vymyslí, bude potlačovat. Rozdíl mezi dobrou a špatnou nahrávkou je v nepatrných detailech.
ARS všech typů jsem slyšel mnohokrát. Je to krásný kus historie, ale ani ty nejlepší (ARS840/844) bych opravdu poslouchal nechtěl z jiných než studijních důvodů. Nehrají dobře. Což si naplno člověk uvědomí až když vedle nich postaví něco lepšího a přepíná - co všechno najednou zmizí, a co rušivého se najednou ozve. Podle toho se muzika nikdy dobře nevytvoří. Je jedno, jestli jazz nebo taneční duc-duc.
Je to stejné jako s grafikou. Není problém pustit si film nebo prohlídnout fotky na běžném monitoru. Ale grafik nikdy nemůže tvořit na monitoru se špatným podáním barev. Protože by vytvořil zmetek.
Já vím, "on to stejně skoro nikdo nepozná". Není to pohrdání spotřebitelem?
V tomto:
AdamVarga píše:Čo môze zniet dobre na super bedniach, dozaista bude znieť na hovno na bežnej spotrebke alebo extrémne rušivo. A treba si hlavne uvedomiť že naj dôležitejšia casť hudby je kompatibilita. Tak vzniká populárna hudba, ktorá znie obstojne v aute v rádiu, dobre doma na lepších bedniach, fajn na zostave vysokej úrovni. Ak by som sa zameral na jednu skupinu ludí s perfektným aparátom na niektorých sluchatkách by to bolo nepočúvateľné a to by teda zaeučilo že to nikdo nechce počúvať.
jsi ale zcela mimo. Je to nesmysl.
Ty nejlepší nahrávky (třeba Boba Ludwiga nebo Alana Parsonse) byly vytvořené pro špičkový poslech a zároveň kontrolované třeba na autorádiu. Právě proto, aby nebyl ošizen nikdo. Je radost si je dnes poslechnout - jak na domácím Hifi, tak klidně na bluetooth repráku. Co navrhuješ, je stejný přístup jako inkluze ve školách - všecky snížit na úroveň těch nejblbějších.
Ve skutečnosti to je totiž právě naopak. Na aušusovém aparátu špatnou nahrávku od dobré bez cvičeného ucha prakticky nerozeznáš. Nemáš jak. Takže dobrou nahrávkou neošidíš nikoho. Bude hrát dobře na čemkoli.
Špatnou nahrávku ale nikdo s jen trochu lepším vybavením (nemusí to být highend za statisíce) poslouchat nebude.