Zajímavé vlákno. Nejprve to byla kalkulačka ELORG 60 v 5. třídě ZŠ. Zajímavá byla v tom, že byla čistě solární. Takže když se panýlek zastínil, ztratila šťávu. Po jeho odkrytí mnohdy najela v náhodném stavu. Na displeji se objevily nesmysly, kterých jinak nešlo dosáhnout. Když se to nevynulovalo, ale "pokračovalo v příkladu", chvilku ji trvalo, než se zcela vzpamatovala. Hodně mě to bavilo.
V posledních ročnících jsme si na konci školního roku půjčovali stavebnice Logitronik. Abychom se zabavili, protože už se neučilo. Tehdy jsem poprvé v životě viděl na vlastní oči integrák! MH7400. Byl jsem překvapen, jak je malinký! Znal jsem ho jen podle fotky z nějaké knížky, kde byl na fotce a vypadal na ni podstatně větší. Ulomil jsem mu nohu, když jsem ho zvědavě doloval z patice
A zrovna napájecí. Ještě jsem mu nerozuměl, tak jsem v přiložených schématech hledal zapojení, kde by ten vývod nebyl použitý. No samozřejmě - byl použitý ve všech! To mě mrzelo. Taky jsem tam odpravil jednu LEDku. Tech Logitroniků bylo víc. Poprvé na mě vyšla krabice, kde bylo upozornění, že LED se nemá zapojovat bez odporu. Ok. Nebudu. Příště jsem však dostal krabici, kde LED taky byly, ale bez upozornění. Zaradoval jsem se: "Tak to vyzkoušíme, když tady se to může." No, plochá baterka udělala svý
Ale asi už nebyla moc v kondici, bo to chvilku trvalo. LEDka svítila o něco víc a světlo jako by se uvnitř trošku posunovalo nebo propadalo hloubš. No a pak zhasla.
V 8 třídě jsem se dostal k PMD 85. Bylo nás pár nadšenců, hráli jsme na tom hry (hodina týdně pro všechny), počík byl jeden. Na každého vyšlo pár minut. Zaujalo mě že se dá programovat. Půjčil jsem si od učitele nějakou příručku o Basicu a doma si dělal výpisky. Opisoval jsem toho hodně, takže to trvalo, až už se po ní začal shánět. Škola za chvíli skončila, tak jsem pak chodil na C2717 do DDM. Všichni tam hráli hry a já se svým sešitkem pronikal do tajů programování.
Na škole pak taky byly Consuly. Mohl jsem u nich sedět asi hodku až dvě týdně. Většinu času jsem strávil přepisem prográmků, které jsem vymýšlel doma. Postupně jsem udělal i pár her. Spolužáci je někdy i hráli. Některé
V DDM měli hromadu vadných PMD, ale kvůli nějakému papírování mi nebyli schopní, nebo ochotní, jeden prodat. Nakonec jsem zoufale koupil ZX Spectrum. Jako jo, hezké, barevné, spousta her, ale prostě hračka. Především mi vadilo málo pixelů na obrazovce. Pak taky absence jakýchkoliv portů, mimo systémový konektor. A pak klávesnice - zadávat příkazy na 1 stisk mi přišlo moc předpřipravené a omezující.
PMD se mi povedlo sehnat až později. Přiupravil jsem si k němu jakýsi monochrom IBM monitor. Zelený, to byla šupa, ostrý a čistý obraz, jako u Zbrojováčku. Jen ještě ta hrozná klávesnice. Povedlo se mi koupit Consuláckou XT, celou jsem ji uvnitř předrátoval a připojil místo té tříbarevné parodie. Pak se mi povedlo dobře koupit tiskárnu Consul. Takovou tu těžkou ludru co byla ve školách, jen v modernější verzi. Měla 11 jehilček, dvě barvy, dva mikroprocesory 8080, vlastní autodiagnostiku, na čelním panelu červené číslicovky, uměla zmenšovat, zvětšovat, otáčet tisk... Byl jsem z ní úplně nadšený. S PMD si nerozuměla, musel jsem ji trošku upravit a napsat si pro ni malou rutinu ve strojáku. Propojit však šla jen obyčejnou dvoulinkou. Tiskl jsem na ní z Kaswordu2717. Když tiskla, tak jezdil i stolek, na kterým stála
Byla dobrá na taháky, uměla až 6 řádků na cm. Byla to luxusní sestavička.
Jenže pak přišly PC. Ne že by nebyly zajímavé, ale už to nebylo to pravé bastlení. Ty už vyjmenovávat nebudu. Ani si je nepamatuju, těch už pak bylo hodně.
