To je celá řada velmi volně souvisejících problémů.
Buď vyrábím digitronový hodiny jako repliku něčeho stylového, pak tam nic modernějšího než v době digitronů (74 logika) nemá co dělat. už to není stylové ale pasquil.
nebo dělám hodiny s digitronama protože se mi líbí jak vykukujou z plastové krabičky a je toho plný web. Pak si tam klidně můžu narvat mikrořadič nebo obvod z čínského rádiobudíku a za to převodní převodníkový řadič ze 7segmentů na 1 z 10 a celé to pohánět destičkou standby vykuchanou z PC zdroje. Bude to jako když Filip Renč natáčí retro filmy. Pamětníci z toho zvracet nebudou, protože se na to dívat nebudou, frikulíni stejně neví jak vypadala skutečnost.
Když z hradlového pole vydedukuju za všech okolností činnost jako z 74 (cmos 40 atd..) logiky, proč ne. Jinak se jimi nemůžu zabývat jinak než jako konzument.
Ad operační systémy: hlavní příčinu nárůstu nepoměru hw/výkon (užitek) vidím ve ztrátě schopnosti programovat hw na fyzické úrovni a ve zlozvyku používat nástavby nástaveb a knihovny knihoven, rychlé a líné používání náhradních řešení, záplat, opajcovaných věcí nebo složité obcházení licencí a snaha o originálnost kvůli témuž.
Jinak souhlas, původní programování a konstrukce algoritmů je zrovna taková krása jako to vyvazování pravoúhlých forem. Pro člověka, kterého to baví; když to děláš pro obživu a s nechutí, bude obojí otročina.
Pro tvůrčího ducha který se potřebuje realizovat je určitě vác možností, jak originálně něco vytvořit, než náhradní dobastlení časové základny s µP k "starým" zobrazovačům, na webu se dá najít dost extravagantních výmyslů které stylově patří k procesorům víc
