Nevím už přesně, co to bylo za kapalinu, dělali to starší kluci, myslím jsem to někde i měl napsaný, ale báli jsme se toho.
Prostě to byla nějaká kapalina, ve který se vymáchala dvojstrana Rudýho Práva a nechala uschnout, ani to nebylo nějak moc žlutý. Pak stačilo se přiblížit s otevřeným ohněm a prásk! Noviny prostě zmizely beze zbytku, bez kouře, celé velké noviny v řiti, ani to nestihlo popálit ruce.
My jsme dělali celkem bezpečné kuličky ze čtverečku alobalu, asi tak kopcem čajová lžička směsi Al pudru ze soupravy "Stříbrná barva na rámy obrazů" či tak nějak, suříku, do směsi zamáčknutých tří křemínků.
"Správnost" směsi jsme kontrolovali zpočátku průběžně při míchání, troška se odsypala na papírek a zapálila - muselo to samo a bleskem shořet, pokud to hořelo pomalu, přidávalo se suříku.
Kuličku Alobalu s touhle "výbavou" pečlivě zabalit třemi až pěti vrstvami pevné, šedé technické pásky, nebo natrhané kobercovky /jedno a totéž/, fajnšmekři ještě namočili do epoxidu a přes noc nechali ztvrdnout. Nehrozilo nebezpečí ani při tom balení, neboť i ty křemínky, obalené směsí potřebují větší razanci, aby křísly jiskru, při pomalém pohybu či tření o sebe jiskru nedají.
Oproti travexovým kuličkám to bylo v kapsách naprosto bezpečné, nebouchlo to dokonce ani při běžném pádu z ruky na zem - muselo se s tím opravdu festovně praštit o zeď. Nejlepší byl ale pořádný prak s dvěma leteckými gumami 5x5 a větší kožkou.
Ohromné rány síly profi dělobuchů, na to Travex vůbec neměl. Nevýhody - velké, černošedé, ošklivé a téměř nesmytelné fleky na čemkoliv, kde to šlehlo, tedy zpravidla na zdi či fasádě nepříliš oblíbeného člověka
A v případě, že nás honili fízlové, tak přítomnost praku coby corpus delicti, protože nám bylo líto ho na úprku zahodit. Fízlové vartovali na určitých místech prakticky celé Vánoce a nevěděli, kam tím svým jedním Moskvičem dřív vletět, neboť večer vždy po osmé se ozývaly ohromné rány i doslovné dunivé detonace z mnoha míst současně
Opravdu velké detonace zajišťovala konkurenční, o dva ročníky starší parta, co měla mnohem větší zásoby prachu i jiného užitečného materiálu než my /a že toho bylo vždycky u nás několik kilo/, později si prý i dělali něco vlastního, taky hodně výkonného a šly o nich řeči, že snad měli s velkým úlovkem vybrat sklad v nedalekém lomu
Díry v trávníkách velikosti asi tak na sadbu většího stromku, 1m2 rozházených dlažebních kostek z chodníku v perimetru tak 20m, roztržené betonové květináče, odpadkové koše, kusy železa a drátů bylo asi to nejmenší, co po nich vždycky zůstávalo
My jsme s něčím podobným, asi z respektu či ze strachu vždycky chodili za "dědinu", mimo zástavbu, ale starší kluci se s tím nějak moc nemazali..
Jeden rok ale udělali megaprůser, neboť odpálili ještě před půlnocí něco fakt velkého a silného na hřišti mezi osmipatrovými paneláky, všecka okna s dvojskly na tu stranu otočená byla beze skel - o Vánocích, kdy slušně mrzlo...Vyšetřovala to kvůli velké škodě i kriminálka, výslechy ve škole, známé firmy na fízlárně, všecko marné
Občas, spíš výjimečně se fízlům někoho povedlo přímo odchytit, ale spíš náhodou. V průměru byli naprosto bezmocní, na Silvestra už rezignovaní, protože už od těch osmi večer všude palba jak u Verdunu
Ale zajímá mě, čím tehdá kluci napouštěli ty noviny, nevíte?
Velice výkonný, prostřelil i kanalizační poklop, ale i velice nebezpečný pro přímý způsob vstřelování. Má dost obětí..
.