Napsal: 12 led 2019, 12:22
Trochu zavzpomínám na hodně dávný nápad šikovného člověka, který jsem mu pomáhal realizovat výrobou dílů na tehdy prvních NC strojích. Celý nápad vznikl při konstrukci třífázového generátoru na domácí větrné elektrárně. Vše pracovalo velmi dobře od okamžiku, kdy se začala točit vrtule, to však bylo až při poměrně silném větru. Při mírném se nemohla "utrhnot" z místa, prostě roztočit. Celé se to vyřešilo sudým počtem cívek a lichým počtem magnetů, to pak vrtule reagovala i na sebemenší vánek. Sice z toho lezl třífázový paskvil, ale baterie to po usměrnění nabíjelo velmi dobře.
-Tuto zkušenost využil při stavbě pohonu gramofonového talíře ( tenkrát se hodně fušovalo, např ramínko z NC440 se vyrábělo v 50ti kusové sérii )
Pokusím se popsat jak to fungovalo, z výkresu by bylo asi jasno hned, ale ten nemám, a snad to bude k pochopení. Do duralového talíře o síle 25mm bylo na spodní straně zafrézováno po obvodě asi pro dvacet magnetů (tehdy nejsilnější co byly, asi o průměru 30mm) Magnety se tam pak zalepily. U každého byly vždy dva výstupky které přerušovaly světlo žárovky na KPX. Jeden zapínal proud do cívky a druhý vypínal. Využívala se ta část vzdálenosti kdy už to přitahovalo, ale před najetí nad cívku se proud vypnul. Cívky byly pouze dvě proti sobě (po 180st.) Ale ta druhá se mohla pohybovat po kružnici v úhlu mezi dvěma magnety. Její polohou se nastavovala přesná rychlost (pouze jedna 33). Točilo se to, a díky obrovské váze to na stroboskopu perfektně zastavilo (tenkrát byl skleněný, vyleptaný) takže kolísání nula! Problém byl, že se to roztáčelo velmi neochotně a pomalu. To vyřešil tak, že první cca minutu šel do cívek dvojnásobný proud. Byl to nadšenec, od hrobníka získal broušenou desku mramoru, kterou měl zazděnou v obýváku a na tom gramofon.
(asi půl roku po tyhle akci ho odvezli do nemocnice, otevřeli, zavřeli a za týden už nebyl) Tak si tyhle konstrukce moc neužil.
-Ale nápad jako princip by byl použitelný i dnes. (Všichni shání poruchový a předražený MC600q
) Magnety máme malé a silné, zdroj přesných impulsů taky, CNC možnosti úžasné, vlastě by takový "elektronicky" řízený talíř mohl být jako náhrada do jakéhokoliv gramofonu...
(pro admina - když tak přesunout do vhodnějšího vlákna)
-Tuto zkušenost využil při stavbě pohonu gramofonového talíře ( tenkrát se hodně fušovalo, např ramínko z NC440 se vyrábělo v 50ti kusové sérii )
Pokusím se popsat jak to fungovalo, z výkresu by bylo asi jasno hned, ale ten nemám, a snad to bude k pochopení. Do duralového talíře o síle 25mm bylo na spodní straně zafrézováno po obvodě asi pro dvacet magnetů (tehdy nejsilnější co byly, asi o průměru 30mm) Magnety se tam pak zalepily. U každého byly vždy dva výstupky které přerušovaly světlo žárovky na KPX. Jeden zapínal proud do cívky a druhý vypínal. Využívala se ta část vzdálenosti kdy už to přitahovalo, ale před najetí nad cívku se proud vypnul. Cívky byly pouze dvě proti sobě (po 180st.) Ale ta druhá se mohla pohybovat po kružnici v úhlu mezi dvěma magnety. Její polohou se nastavovala přesná rychlost (pouze jedna 33). Točilo se to, a díky obrovské váze to na stroboskopu perfektně zastavilo (tenkrát byl skleněný, vyleptaný) takže kolísání nula! Problém byl, že se to roztáčelo velmi neochotně a pomalu. To vyřešil tak, že první cca minutu šel do cívek dvojnásobný proud. Byl to nadšenec, od hrobníka získal broušenou desku mramoru, kterou měl zazděnou v obýváku a na tom gramofon.
(asi půl roku po tyhle akci ho odvezli do nemocnice, otevřeli, zavřeli a za týden už nebyl) Tak si tyhle konstrukce moc neužil.
-Ale nápad jako princip by byl použitelný i dnes. (Všichni shání poruchový a předražený MC600q
) Magnety máme malé a silné, zdroj přesných impulsů taky, CNC možnosti úžasné, vlastě by takový "elektronicky" řízený talíř mohl být jako náhrada do jakéhokoliv gramofonu...
(pro admina - když tak přesunout do vhodnějšího vlákna)