Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Zdravím, měl jsem problém s nímž jsem (zbytečně) bojoval dvě odpoledne. V první fázi jsem rozchodil a proměřil vše až ke koncovému zesilovači. Když už to chodilo tak jsem se pustil do koncového zesilovače. Jedna polovina se chovala nemravně, tak po pár nesmělých pokusech jsem začal měřit, naměřené hodnoty jsou na obrázku. Co je špatně je vidět na měřených hodnotách, problém byl v tom, že jsem vyzkoušel elyt na svod, diody na proražení, nakonec jsem vyndal a změřil i tranzistor a jak už každý uhodne, byl přerušený rezistor R525 100k který jsem zkusil až nakonec, neb jsem nevěřil, že to může být tak jednoduché, nic na něm vidět není. Komu se zdá napětí nízké - část zesilovače (procesor, předzesilovač atd) krmím z trafa, napětí pro konce beru z externího symetrického zdroje, pouštím tam míň s proudovým omezením.Teď ten DOTAZ na zkušenější - jak často se setkáváte s přerušeným rezistorem, zde je dimenzován na 1/4W a ať počítám jak počítám vychází mi zatížení max 0,1W (možná počítám špatně, uvažuju symetrické napětí 50V).

Ano, vysokoohmové odpory kontroluji jako první, čím vyšší hodnota, tím větší pravděpodobnost přerušení či zvětšení hodnoty.

málokedy, ale stane sa, že keď sú rezistory fixované tmelom, lakom ...iným sajrajtom, odhnije im priamo nožička, alebo spoj - prechod na odporovú vrstvu

Nezřídka toto vídám u SMD rezistorů, podotýkám, že obvykle hodně starých.

Odcházející odpory jsou u některých značek běžná věc. U SMD se někdy stává, že u vysokoohmových (nad 100K), namáhaných dlouhodobě na doraz, odpor klesá, řádově třeba o 10-20% a pak se po delší době přeruší.

Několikrát jsem narazil na přerušený rezistor, který v síťovém spínaném zdroji (adaptéru) napájí řídicí IO z usměrněného napětí sítě. Tyhle rezistory jsou tam jen pro nastartování zdroje a jsou napěťově dost namáhané, což číňan obvykle neřeší. Ale při 50 voltech bych to viděl spíš na výrobní vadu.

Když to aspoň trochu shrnu
- malé zelené opory TESLA - uhnívaly nožičky
- SMD velké hodnoty chcípnou nebo mění hodnotu odporu
- velké hodnoty odporů nepřetěžované provozované na větší napětí - přeruší se
- emitorové odpory koncových zesilovačů - je třeba dostatečně dimenzovat
- a samozřejmě malé rezistory, které topí také nebudou mít nejlepší životnost
Nevím jestli se ke mně někdo připojí ale podle mého jedny z nejlepších rezistorů dělali RuSSáci, hnědá řada, kováky, 0,25W(?).

Nejenom 0,25W, ale i 0,5, 1a 2W - označovali je MLT- a příslušnou číslovkou. Měly jedinou nectnost - mizerně pocínovaný vývody a pokud byly starší, bez očištění nebo dobrýho fluxu v nemalým množství se blbě pájely. Jinak byly opravdu poctivý, ruský = masivní, rozměrný, schopný přežít blízkej jadernej výbuch. Standartní byly světle hnědý, dělala se i spešl vojenská modifikace s červeným lakosmaltem - možná že tím jen označovali řadu s lepší přesností.

Cital som, ze pritomnost siry dokaze znicit SMD odpory.

Ano, to se sírou jsem také četl. SMD rezistory to i mívají ve specifikaci, jaká je odolnost proti síře. Předpokládám, že problémem může být guma uvnitř přístroje, která by síru uvolňovala. V jednom zařízení, co vyrábíme už cca 25 let, se u starých kusů celkem tradičně drasticky zvyšuje odpor rezistoru 120K, velikost 0805, co je trvale připojen na 12V, ještě je s ním v sérii tuším 10K a ten naopak neodchází nikdy. Další kusy rezistorů 120K přítomné v zařízení, které budou jistě ze stejného kotouče a nejsou trvale pod napětím, neodcházejí. Výkonové namáhání toho rezistoru je nula nula nic a stejně to umí vést k jeho destrukci.

Jardo, já to dělám od konce.
Nejprv zdroje, pak koncáky a až perfektně chodí úplně celý nf díl, tak potom jdu dál.
S kvalitním sledovačem to odpředu asi jde taky, ale mně se to neosvědčilo, protože se někdy ukázalo, že příslušná větev zdroje, co měla stabilizovat napájení pro předek, na to chvílemi kašlala, vlivem léty propečených tranzistorů.
Odpory vyšších hodnot (asi od 47-68k), na kterých je zároveň trvale vysoké ss napětí, nedejbože navíc superponované signálové napětí třeba v rozkmitovém stupni, ty bývají poruchové velmi, to mohu 100% potvrdit.

Kájo, ta řada MLT-0,25 až MLT-2 s červeným lakem byla skutečně přesnější, většinou v 5% a v této verzi se vyráběly i hodnoty, které v běžné řadě E12 těch "cihlových" nebyly. Třeba 13k a 30k patří až do E24 tuším.

Já ty červený potkal v military technice "Sdělano v SSSR", takže jsem jednoduše usoudil, že asi budou přesnější, než ty cihlový ...

To bych takhle hned netvrdil. Mám dost modulů z Ruské vojenské techniky a jsou tam jednak ty cihlové s atypickými hodnotami třeba 13k a taky často ty tmavě zelené. Třeba v malých modulech s tužkovými elektronkami 6ž1b-ev jsou výhradně ty tmavě zelené verze.

No, my měli elektronkový hlavně stabilizátory napětí v napájecích modulech, většina zbytku už byla polovodičová - bambusáky MP-13, MP-39, MP-40 a podobný exkrementy. Odporů tam ale bylo snad 30 různejch řad a typů od nejmenších 0,125W až po 250W dráťáky velký jak "trojbuřtová baterka" - z toho těch "em-el-téček" snad 5 řad ...