Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Dobrý den, narazil jsem na termín izolační odpor, jen mi teď není jasné, jestli to vůbec jde měřit odpor izolantu a naměřit, jak se uvádí 0,5MΩ nebo 1MΩ. To snad ani nejde. Oč tedy přesně jde?

Jde měřit!
Každý izolant má odpor.

Samozřejmě izolační odpor měřit lze. Ale je na to potřeba vyšší napětí, běžně se používají hodnoty 250V, 500V, 750V a 1000V. Klidně se zeptej nějakého revizáka nebo si najdi podrobnější info na internetu nebo i tady

Nejen, že lze, ono je v řadě případů nutné znát, jaký je v obvodu izolační odpor, ať už mezi vodiči pod napětím, nebo mezi částmi spojenými se sítí a částmi přístupnými dotyku, a to nejsou jediné případy.

tomlib píše: jestli to vůbec jde měřit odpor izolantu a naměřit, jak se uvádí 0,5MΩ nebo 1MΩ. To snad ani nejde. Oč tedy přesně jde?

Ano, běžným multimetrem to nezměříš. Je v něm 9V baterie. Jako vždy za vším hledej Ohmův zákon. Izolační odpor se měří mikro ampérmetrem např. při napětí 500V. Naměřený údaj je pak převeden na ohmy.

V práci používáme na měření VVN/VN zařízení včetně kabelů PU 296 který dává 5000V. Měří do 1 T ohm.

Snížený izolační odpor indikuje nějaký problém u elektrozařízení. Proto se kontroluje. Pokud klesne pod kritickou hranici, izolace namáhaná napětím začne lavinovitě stárnout, uhelnatět, až prohoří.

Doma používám starou dobrou PU311. Mimo jiné s ní kontroluju letitý krabicový MP kondenzátory při opravách reprobeden. A taky může posloužit jako poměrně šetrný improvizovaný zdroj pro měření závěrného napětí polovodičů.
Nový měřák izolace, pokud člověk není zrovna revizák a nepotřebuje profi mašinu a kalibraci, se dá koupit za pár šupů na Aliexpressu.

Což o to, izolační stav se dá klidně měřit moderním multimetrem - jednu svorku píchneš na kostru a druhou na přívod odpojeného zařízení - naměříš třeba desítky MΩ, což by mělo vyhovovat, ale bohužel to měříš při napětí vnitřního zdroje multimetru, což je max 9V. Měřící proudy jsou tak nízké, že se často uplatňují i vlivy okolí (měření vysokých odporů megaohmetrem má svá úskalí, Měřící přístroj v tomhle režimu funguje jako zesilovač z hodně vysokým ziskem, kdy musí vyhodnotit velmi nízké proudy v nA, takže i blízký mobil může zanést do měření chybu). I když takhle naměříš vyhovující hodnotu izolačního stavu, může se stát situace, kdy je někde v obvodu porucha, která se projeví až při vyšším napětí - a tu tím multimetrem neodhalíš.
Proto se volí předepsané napětí, kterým se měří, nebo zkouší izolační stav danného zařízení. Pokud při tomhle napětí naměříš vysoký- vyhovující izolační stav, tak můžeš zařízení bez obav považovat za bezpečné.
když se používají v zařízení oddělené obvody - třeba ovládací napětí mn pro ovládání vysokonapěťových spínacích a regulačních prvků - tak existují automatické hlídače izolačního stavu, kdy se hlídá celkový svod ovládacího obvodu proti zemi. Dokonce to existuje i pro stejnosměrný proud.

A proč kontroluješ MP kondenzátory? Z principu konstrukce - když dojde k průrazu, tak se tenká vrstvička kovu odpaří a kondík jede dál. To mi moc smysl nedává.

On ale časem degraduje ten papír, takže nakonec mají svod všechny.

Jo, to dává smysl u vazebních kondíků v elektronkovém zesilovači. Ale u repráků se mi to zdá zbytečné. Aby se svod projevil, tak to už by se to ukázalo na měření kapacity.

Jak u kterýho měřáku. Navíc měřidlo kapacity nepracuje s velkým napětím. Na svody občas musím měřit i olejový kondenzátory - dělám to upraveným měničem ze zářivky.

Repráky jsou můj úplně nejvíc nejhlavnější koníček. Takže jsou v tom léta praxe.
Tesla nedělala reprobedny nijak zázračně hrající, ale mají až neuvěřitelnou životnost. Ty repráky hrály padesát roků a klidně budou hrát dalších třicet.
Krabičáky s metalizovaným papírem pracují s malým střídavým napětím. Nehrozí u nich průrazy ani namáhání velkým proudem. Když se ale poruší hermetičnost krabice (zpravidla u skleněné průchodky), papír postupně navlhne. Dokud nezdegraduje úplně, nezmění se nijak dramaticky kapacita, ESR, ani ztrátový činitel (který je sám o sobě už z výroby beztak bídný). Svod horší než cca 1MΩ na mikrofarad kapacity signalizuje, že kondenzátor podezřele stárne. Při měření na 1kHz se ani svod v desítkách kΩ nijak dramaticky neprojeví. Nad 10kHz zase nemá smysl měřit, protože ty kondenzátory mají nezanedbatelnou parazitní indukčnost, takže by měřák pindal voloviny. Takže měřím svody napětím 100V a podezřelé vyřazuju. Je to jednoduché a rychlé. Pouze je potřeba nezapomenout po měření kondenzátory vybít. Na to stačí mokrý hadřík.
Samozřejmě by se daly preventivně vyměnit za nové. Ale: Svitky něco stojí. Spousta lidí si zakládá na tom, že je všecko originál. A dobrý kondenzátor je prostě škoda zahazovat.
Nevedu si přesnou statistiku, nicméně odhaduju asi tak do 10% vyhozených kusů z desítek (možná až nízkých stovek) reprobeden. Víc určitě ne. Zajímavé je, že zpravidla jsou kondenzátory buď naprosto v pořádku, nebo mají rovnou svod pod 100kΩ. Nic mezi.
Slavné modré bipoláry, které začala Tesla Litovel a Tesla Valmez/TVM používat na přelomu 80. a 90. let jsou na tom podstatně hůř. Respektive zkušenosti s nimi mám přímo katastrofální.

Jasné. Proč ne. Odhalí se tak případný problém do budoucna. Jen si myslím, že svod 100kohm se na repráku nepozná. zatímco u elektronek to už je problém.

Ty kondy asi neodcházejí na vlhkost... hotové svitky se impregnovaly za horka, následně se pouzdřily do krabiček, zalévaly ceresinem a pouzdra těsně zapájely. Degeneruje to stářím, stejně jako jiné papíroviny, třeba od Siemense, Arcolu a dalších. Vlastnosti papírovinových izolantů souvisí mj. s chlorem při výrobě.

Naprosto běžně jsem potkal ve výhybkách krabičáky ve zkratu, s odporem desítek Ω, se zkratem jednoho pólu na kostru (někdo při výrobě nedal horní papírovou vložku a zatahal za drátek) nebo se svody v desítkách a stovkách KΩ.

Ty Tesla bipoláry mají zajímavou vlastnost - zdá se, že se dají úspěšně znovu zformovat a jejich kapacita se vrátí do původních mezí. Otázka je, na jak dlouho. Nicméně je to nelinearita a lépe dát jakýkoliv rozumný svitek.