Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Ahoj,
neporadil by mi prosím někdo techniku vyvazování kabelových svazků jako to dělala kdysi Tesla ve svých přístrojích režnou nití? Případně neměl by někdo detail kabelového svazku z přístroje Tesla? Už tu nic tesláckého nemám, rád bych se však vyvazování naučil.
Díky!
P.

Vyfotím ti vnitřek promítačky Meopta, tam se toto vyskytuje.

Tak snad tam bude vidět to podstatné.

Huberte díky, zkusim zitra napodobit

Ale jak se ten uzel váže? To nebude ledajaký uzel.

Nemáš zač Ještě jedna fotka, nezmenšený detail.
Ono je to ve všech těch promítačkách, jen v těch novějších jsou kabely černé a je vázáno černou nití, tudíž je prd vidět.

Peedros

Na těch fotkách je vyvazování vodfláknuté !

V 80. letech jsem pracoval v Podbabské Tesle a za takové vyvazování by mě mistr nakopal do p---le

U nás se vyvazovaly svazky po 1 cm pěkně bílym provázkem, který se před tím protahoval přez velkou hroudu vosku. U nás byli 3 elektrodílny včetně navijárny a všude se vyvazovalo stejně, jak to bylo v jiných pražských Teslách možná poví někdo jiný.

Měli jsme na to různé desky z hobry kde byli natlučené hřebíky dostal jsi soupisku kabelů který se protahovaly kolem hřebíků potom se tyto formy vyvazovaly voskovaným provázkem a nakonec si jí vytáhnul z desky jo co jsem se jich nadělal

To vyvazování není produktem Tesly, nýbrž Meopty Přerov nejspíš někdy na přelomu 60. a 70. let... Přístroj Meoclub Automatic, na "trh" uvedeno 1968.

Hubert_79 píše:Ještě jedna fotka, nezmenšený detail.

Dešifroval jsem ten uzel správně?

Mrknu na to zítra lupou, po vyfocení jsem to zase zadekloval...

Já na ten dvojtej uzel prdím. Když vyvazuju již nadrátovanej svazek, tak obtočím, protáhnu pod okem, utáhnu a jedu dál. Je to mnohem rychlejší práce a účel to splní. Jen je problém, že pokud se to někde přetrhne, na obě strany se to rozváže.
Taky je jiná práce vyvazovat "pavouka" mezi hřebíkama na desce a "učesávat" drátovačku již v hotovým zařízení.
Největšího "pavouka", co jsem kdy viděl, byl komplet vytaženej svazek z tabelátoru (elektromechanickej počítač) od Aritmy. V největším průměru měl asi 20 cm, stovky žil lícna 0,35 a vše jednou žlutou barvou. Kluci to v dílně přidělali na zeď a naaranžovali do tvaru draka. Obsadilo to dvě zdi cca 4 metry dlouhý asi 1,5 metrů pod stropem.
Zajímavý, že ty žlutý lícna jsou dodnes krásně měkký i když pocházejí někdy z padesýtých let. Naproti tomu lícna z dederónskejch pořizovačů Soemtron, který jsou o 20-30 let mladší jsou ztvrdlý na kámen.

Ja by som povedal, že je to asi takto (ale neviem presne určiť či je jedna alebo dve otáčky okolo):

Používá se řeznický provázek vyvařený v parafínu. Na prkénko se pomocí hřebíků udělá drátová forma (hřebík tam kde je ohyb nebo výstup drátu, popřípadě koncový pro fixaci) a potom se vyvazuje po cca 1,5cm obráceným řeznickým uzlem čili provázek vychází spodem na konci se udělají dva uzly těsně za sebou.

Vodiče vyvazuji do dnes ( více jak 40 let ) fotky na mojem webu v sekci "články" například článek naviječka V.02 a dalších článcích.

S tím jednoduchým provlečením se vázaly svazky například do magneťáků. On ten špagát byl mnohem pevnější, než bylo potřeba, takže nějaké přetržení nehrozilo, přesto se hodilo každý třetí čtvrtý uzlík udělat dvojitý, aby závity nesjížděly, jestli nebyly utažené "tak akorát".
Stejně jsem ze svazků v nejlepším případě dostal za dvě (a to se mi povedlo jen jednou), většinou to bylo za tři. Na jedničku uměly holky, které jich v Tesle vázaly desítky denně. Ale časem se na vzhled vyvazování přestalo tak přísně nahlížet, hlavně, když už to bude. Vždyť i firmy slavných jmen s pohlednými svazky skončily deset patnáct let před Teslou (zde Uher z Mnichova). I když takový Telefunken na to ještě dbal taky, ale už jen v přístrojích pro zákazníky, kteří na cenu nehledí. Naproti tomu Japonci to nepokládali za důležité vůbec, aneb vpředu huj, vzadu fuj.
Dnes se s tím nemusíš vázat: na rozsáhlejší svazky poslouží svazkovací spirála, na slabší navlékni potřebný počet prstýnků smršťovačky a smršť je. Službu to udělá přinejmenším stejnou, nevypadá to nejhůř a, až (jestli někdy) se v tom po tobě bude někdo hrabat, stejně to asi neocení.