JVC HR-J588 - šlo na popravu, ale funguje (kuriozita)
Napsal: 21 dub 2024, 00:44
Probírám se množstvím skladové techniky. Buď - nebo. Dotyčný aparát byl poměrně čistý, uvnitř minimum prachu. Na třetí pokus se probralo ze standby, napsalo na displeji P1 (předtím 2x čtyři pomlčky a zase rychlé standby). Kazetu s přispěním mírného násilí sežral, rozjela se (poněkud nerovnoměrně). Na zlomek sekundy obraz, prsknutí ve zvuku, cuknutí a tak pořád dokola. Hmmm, takže kolegovi do kroužku DDM v Písku, systém ŽAVES (žádné velké ssraní).
Nic nevypadalo nafouknutě.
Odebral jsem víko, dolní plech, plastový předek, vytočil šrouby držící desku a mechaniku (dva přední byly debbilně kryty mechanismem nabírání kazety, takže jsem musel ručně točit motorem, aby se ona "klec" dostala mimo oba šrouby, aby šly povolit). Deska s mechanikou šla vyjmout směrem nahoru. Fajn, vypájím si OnScreen Sanyo LC74775 a ať si pak študenti užijí nervus fibuláris. A teď teprve koukám, že si hlavní zdrojový Samsung 68µF/400V/85°C čůrnul jednou nohavicí. Taková blbost! Vyhledal jsem jiný C (v zásobách firemní skříně byly tři shodné, italskoříční, štíhlé, řady BXW do 105°C). Video šlo ze standby na první stisk, nabíralo kazetu jemným šťouchnutím a přehrávalo plynule (což jsem odhadoval, jelikož jsem v práci neměl scartodisplej). Potvrzuje se, že platí, že se lidi nemají vzdávat bez boje.
A protože jsem umanutě precizní, jako ty stupně na lepších kondenzátorech, doma jsem se o víkendu pustil do pečlivého vydrbání. Nevyzkoušel jsem funkčnost po příjezdu z práce (chyba). Plasty a plechy šly do vany, deska s mechanikou dostala zásah bezolejovým kompresorem. Jenže pod mechanikou se mi to nezdálo a tak jsem mechaniku od desky oddělil. Obé jsem vydrbal do krásy (místy zaúřadovala švédská utěrka, anžto nesnáším "kuřácký film"). Opatrně jsem obnovil spojení - deska má female konektory, mechanika něcojakotrny (mazací hlava, motor Mabuchi, motor hřídelového pohonu pásku má osmiplíškáč, hlemýždí spínač čtyři). Připojím náhradní kabel (originál byl střižený indočechem), spouštím na holé desce stolu. Displej napsal P1, ale kazetu to nevzalo! Že bych si v zápalu čištění natrhl periskopy prosvěcování pásku? Ráno moudřejší večera. V sobotu zjišťuju, že jsou vylágrované pájecí body, které představují konektor pro Mabuchi. Přepájím, opakuju zkoušku. "Hraje" (mluví), ale obrazovka černá. Pomačkáním ověřuju spojení prvků mezi deskou a mechanikou, místy naskočí bídný obraz. Že bych pistolí natrhl plochý signálový kabel do bubnu? Ale kdeže! Dolní stínící plech nebyl vodivě spojený s mechanikou (to zajistí až vruty po vložení střev do plastového kostry přístroje) - viz foto, fialová čárka vedle bubnu. Takže je to gůd, ale na to, jak jasné to bylo, to dalo práce víc, než dost. A zatáček zaznělo víc, než na rallye Monte Carlo.
Povšimněte si vzorné kolmosti klíčového C vůči desce. Podle nejnovější teorie soudečnatosti je tak zajištěna nejvyšší kapacita.
Nic nevypadalo nafouknutě.
Odebral jsem víko, dolní plech, plastový předek, vytočil šrouby držící desku a mechaniku (dva přední byly debbilně kryty mechanismem nabírání kazety, takže jsem musel ručně točit motorem, aby se ona "klec" dostala mimo oba šrouby, aby šly povolit). Deska s mechanikou šla vyjmout směrem nahoru. Fajn, vypájím si OnScreen Sanyo LC74775 a ať si pak študenti užijí nervus fibuláris. A teď teprve koukám, že si hlavní zdrojový Samsung 68µF/400V/85°C čůrnul jednou nohavicí. Taková blbost! Vyhledal jsem jiný C (v zásobách firemní skříně byly tři shodné, italskoříční, štíhlé, řady BXW do 105°C). Video šlo ze standby na první stisk, nabíralo kazetu jemným šťouchnutím a přehrávalo plynule (což jsem odhadoval, jelikož jsem v práci neměl scartodisplej). Potvrzuje se, že platí, že se lidi nemají vzdávat bez boje.
A protože jsem umanutě precizní, jako ty stupně na lepších kondenzátorech, doma jsem se o víkendu pustil do pečlivého vydrbání. Nevyzkoušel jsem funkčnost po příjezdu z práce (chyba). Plasty a plechy šly do vany, deska s mechanikou dostala zásah bezolejovým kompresorem. Jenže pod mechanikou se mi to nezdálo a tak jsem mechaniku od desky oddělil. Obé jsem vydrbal do krásy (místy zaúřadovala švédská utěrka, anžto nesnáším "kuřácký film"). Opatrně jsem obnovil spojení - deska má female konektory, mechanika něcojakotrny (mazací hlava, motor Mabuchi, motor hřídelového pohonu pásku má osmiplíškáč, hlemýždí spínač čtyři). Připojím náhradní kabel (originál byl střižený indočechem), spouštím na holé desce stolu. Displej napsal P1, ale kazetu to nevzalo! Že bych si v zápalu čištění natrhl periskopy prosvěcování pásku? Ráno moudřejší večera. V sobotu zjišťuju, že jsou vylágrované pájecí body, které představují konektor pro Mabuchi. Přepájím, opakuju zkoušku. "Hraje" (mluví), ale obrazovka černá. Pomačkáním ověřuju spojení prvků mezi deskou a mechanikou, místy naskočí bídný obraz. Že bych pistolí natrhl plochý signálový kabel do bubnu? Ale kdeže! Dolní stínící plech nebyl vodivě spojený s mechanikou (to zajistí až vruty po vložení střev do plastového kostry přístroje) - viz foto, fialová čárka vedle bubnu. Takže je to gůd, ale na to, jak jasné to bylo, to dalo práce víc, než dost. A zatáček zaznělo víc, než na rallye Monte Carlo.
Povšimněte si vzorné kolmosti klíčového C vůči desce. Podle nejnovější teorie soudečnatosti je tak zajištěna nejvyšší kapacita.
Je zajímavé, že na 
Taky vás při práci s AVRtesterem rozčiluje, že blbne spouštěcí µspínač a konektor k devítivoltovce je naprosto tragický?