Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Jste někdo pro to, založit vlákno něco jako "jak jsme to viděli my" nebo "patche, aktualizace a záplaty děr v učivu moderních dějin" ?

Jde o takové věci, co to byl Svazarm / Zväzarm, politickovýchovná práce v hifi- a rádioklubech, branná výchova a další.
A taky, jak se normální člověk bez členství v něčem, jako Svazarm, k některým technologiím neměl příležitost dostat, nebo to trvalo...
Nejčastěji totiž dějiny vykládá ten, koho se to přímo netýkalo, a myslí si, že má tedy potřebný nadhled a větší šanci být objektivní, což je hluboký omyl, mnohý z nás totiž zažil totéž, jen každý jinak.

Jsem pro, jsem těch dob pamětník.

Takže říkáš založit "ústav paměti národa na Bastlírně" ?

Jen aby se to četli i ti, co se z toho mají poučit , ne jenom ti, co to zažili...

Říkejme tomu třeba Lexikon reality, která dodnes ovlivňuje naše životy. Slovník, vysvětlující zkratky, názvy a činnosti své doby. Když se někdo, jako MBA, zeptá, co to slovo znamená, buď mu dát rovnou odkaz nebo příslušnému termínu věnovat stručnou vzpomínku.

Hlasujem ZA ! Nech tí čo to nezažili vedia o čo prišli ! Môžu len ľutovať !!!


-----
Ešte by si mohol založiť aj špeciálnu rubriku pre Rubína

Když se tu můžeme bavit o tom, jaké to bylo za VHS, jaké to bylo za osmibitů, tak proč ne i o Svazarmu nebo RVHP. Svazarm ovlivnil z velké části úroveň HiFi v 70. letech a mikropočítače v 80. letech v ČSSR a po celou dobu téměř 100%ně amatérské vysílání na KV a VKV. Bylo by myslím jedině užitečné vzpomenout si na tehdejší negativa i na (eventuální) pozitiva těch institucí. No, pozitiv celkem moc nebylo, tak spíš lépe řečeno, co z pozůstatků Svazarmu je využitelné dneska.

Crifodo:

Svoj názor som už napísal tu:
http://www.ebastlirna.cz/modules.php?na ... 9&start=45



Téma je to dobrá ale budú tu asi poriadné rozdiely v názoroch !

Mohl bych dát na upload stěžejní článek "Soudruh Stalin a radiotechnika", který se nás, radioamatérů, široce dotýká.

Jak to že tam ještě není ?

Kdysi měl jeden známý vytrhané nějaké listy z různých sborníků typu "Rozšiřujeme závěry 14. sjezdu na radostné cestě pracujícího lidu cestě ke komunismu, pod vedením strany a internacionálních přátel z Tábora míru", které byly jen pro vnitřní potřeby členu Vnitřní strany a mezi proléty neměly přijít. Vytrhával z nich listy, týkající se elektroniky a bylo to čtení, že člověm musel často nějaký ten list rovnou i použít, jelikož hajzlpapír byl nedostatkový . Škoda, že se to nedochovalo... polovina 50. let a pak počátek 70., to byly perly jak ve slohu, tak v myšlení.

Kdyby byl zájem, mám i Poučení z krizového vývoje.

Svazarm - tedy Svaz pro spolupráci s armádou byla uměle vytvořená organizace (prodloužená pazoura armády té "jediné správné strany" a vlády), do které se povinně začlenily různé klubové a spolkové činnosti, původně zejména ty, které zvyšovaly brannou zdatnost a eventuálně mohly být i vojensky využité: motorové i bezmotorové létání a parašutismus, motorismus včetně autoškol a pořádání i mezinárodních soutěží, radioamatéři posluchači i vysílači, střelecké sporty a další. Také příslušné odborné časopisy (Svět motorů, Letectví a kosmonautika, Amatérské rádio) byly plně v rukou Svazarmu.
Teprve později, a u tohoto se trochu zdržím, když (tak nějak spontánně) vznikl Čs hifiklub a počet jeho členů vzrostl, dokonce vzniklo i několik firem, které začaly vyrábět a rozšiřovat stavebnice i hotové výrobky, zajišťovat dovoz zahraniční techniky (Elektronika Praha, elVyS Brno a další) a šlapat tak na paty běžně dostupné produkci*), bylo potřeba to nějak zpolitizovat, protože jsme v té době byli okupováni našimi bratry už příliš dlouho na to, aby tu zůstala nepolitická organizace jen tak.
Po neúspěšném pokusu zakázat hnutí hifistů padlo rozhodnutí, že se Čs hifiklub i se svými podniky začlení do Svazarmu také, ačkoliv armáda původně neměla potuchy, v čem může být vojensky využitelný.
Jenže to už měl vymyšlené někdo jiný: použijeme to, co je hifistům blízké, jako nástroj politické agitace. To se ale nepodařilo všude, zejména ne tam, kde měly kluby už jisté technické zázemí a nebyly odkázané na to, co jim bylo milostivě přiděleno "shora".
Později k tomu přibyla audiovizuální tvorba, videotechnika a výpočetní technika, té se Komanči báli, protože by ji šlo zneužít k nekontrolovatelné komunikaci mezi lidmi, tak ji chtěli mít organizovanou a pod dohledem - proto ji "jako" podporovali.

Neodsuzuji však Svazarm jako takový - sice byl pro mnohé jedinou alternativou, jak v rámci nějakých, často nesmyslných, mantinelů provozovat a rozvíjet své koníčky, ale alespoň dával nějakou možnost. Některé činnosti se totiž soukromě provozovat nedaly, protože se okamžitě staly cílem nežádoucí pozornosti bezpečnostních orgánů jako podezřelé (špionáž pro západní rozvědku, emigrace za kopečky či jiná podvratná činnost).

*) běžně dostupnou produkcí míním součástky, které bylo nutné shánět po několika prodejnách a radši víckrát dokola, i takovou, na kterou se čekávaly fronty od večera do rána, kdy měli zboží na prodejnu přivézt. Nejhorší bylo být čtvrtý na řadě, a nakonec přivezli jen tři kousky...

Dobrej nápad!

Nejhorší bylo být čtvrtý na řadě, a nakonec přivezli jen tři kousky...

Tak to bylo s většinou zboží. Jednou jsem slyšel kuriózní historku - do knihkupectví přivezli nějaké žádané knihy a před knihkupectvím vznikla velká fronta a mela. I přijeli dva příslušníci VB, aby zjistli, o co jde.
V knihkupectví se dozvěděli, že bylo přivezeno deset žádaných knih. Odpočítali tedy deset lidí ve frontě a ostatním řekli, aby se rozešli.
Pak šli do knihkupectví a každý si koupil jednu knihu.
Na ty dva poslední ve frontě se už samozřejmě nedostalo.

Tak: a ještě to RVHP: prostě dohoda států s centrálně řízenou ekonomikou o hospodářské spolupráci.
Mělo to fungovat tak, že my umíme jemnou mechaniku, elektroniku, sklo, textil, optiku, hudební nástroje...., tak budeme vyrábět hodinky, dalekohledy, kamery, fotoaparáty, krystaly, magnetofony, gramofony, rozhlasové a televizní vysílače, piána... a za ně dovezeme uhlí z Polska, televizory, čabajku a papriku z Maďarska, obilí z Ukrajiny, trabanty z NDR....
Jenže na základě centrálního rozhodnutí předsednictva RVHP se to nějak zpřeházelo: SSSR má dostatek železné rudy, tak postavíme železárny v Košiciach a k nim širokorozchodnou trať, ať se v Čiernej nemusí překládat. Když už jsme začali, budeme ze Sajuzu dovážet hodinky, optiku, elektroniku, kamery, fotoaparáty, televizory, rádia a pianina z břízy (my v tom přece nemáme žádnou tradici, vždyť sovětští soudruzi to vymysleli dávno před Křižíkem, Marconim, Bairdem, Klíčem, Petzvalem či Kaplanem), tak zastavíme vlastní výrobu pro potřeby trhu a budeme dělat jen kusovky: obrovské lodní motory, tankové zaměřovače a stabilizátory, zrcadla do obřích dalekohledů, projektory pro kina.
Radary, turbíny, lokomotivy a rozhlasové a televizní vysílače nám tu nějak zapomněli... soudruzi z NDR si do toho tolik kecat nedali a drželi se tradiční osvědčené výroby, hlavně v optice a jemné mechanice, dokonce i v osmibitových procesorech vsadili na Zilog...
K tomu všemu měla RVHP pro potřeby rozvojových zemí mnoho let v Praze na Hradě takového brýlatého skladníka, který jim vydal všechno, co potřebují.

Po několika takových reorganizacích se není co divit, že jsme našemu nákupčímu říkali RVHP: ráno vyjede, howning přiveze.

Radix píše:

Nejhorší bylo být čtvrtý na řadě, a nakonec přivezli jen tři kousky...

Tak to bylo s většinou zboží. .......
......Na ty dva poslední ve frontě se už samozřejmě nedostalo.

To pamatuji, když se od nás vraceli vyškolení a zacvičení pracující na Dálný Východ, posílali si napřed domů metráky zboží, které u nich nebylo. Často nakupovali jízdní kola, ale nejčastěji Babetty.
Tohle bylo nějak v létě 1986:
Kolega se tehdy vrátil z Mototechny vzteklý - měl políčeno na Babettu a věděl, kdy je přivezou. Před vchodem do Motovztekny ale byla dlouhá fronta. Proto šel zadem, vždyť se dobře znal s vedoucím. Jenže se tam nedostal přes ještě delší frontu Dálnovýchodňárů, co se zřejmě znali (?) s vedoucím ještě líp...