Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Při brouzdání na netu jsem narazil na poměrně obsáhlý projekt, který se zabývá výrobou kolorometrické sondy pro kalibraci LCD monitorů a TV. Je u toho kompletní návod i s mechanickou částí, softem pro procesor a ovládacím programem.
Chci se zeptat zkušenějších, jestli to někdo nezkoušel, případně jestli to má alespoň nějakou šanci na úspěch.

Pro obyčejné porovnání stačí jednoduché zapojení s fotoodporem z Blatné, který vidí až do ultrafialové (typ bohužel nevím) a tzv.výtažkové filtry, t.j. filtry pro získávání barevných výtažků pro tiskárny, které se také používaly pro kopírování barevných fotek aditivním způsobem.
Před fotoodpor clonu, aby šlo přizpůsobit různé úrovně jasu.
A nastavit stejný poměr RGB složek v různých místech šedé stupnice, i když u LCD bude spíše rozhodující teplota chromatičnosti podsvícení displeje, kterou tak jako tak ovlivnit nelze, a ovlivněním strmosti "otevření" LCD se vždy zkrátí gradační stupnice.
Mám za to, že toto nastavování u LCD vždy zhorší některý parametr (přinejmenším požet zobrazovaných barev) a skutečný smysl mělo toto zařízení u CRT monitorů pro designaturu.

Nebo se dostat k zařízení například Datacolor a podle něj to zkalibrovat.

Mě to přišlo podle toho co jsem si tam přeslabikoval, jako amatérská náhrada profi sond na kalibraci monitorů. Pro to nouzové měření by možná šla použít část ze snímače skeneru. Tam by mělo být měření i filtry. Jenže kde vzít nějaký soft, který by to smysluplně vyhodnotil?

U profi monitorů pro DTP je nastavení kolorimetrie součástí obvodů monitoru (viděl jsem to u nějakých 21", sonda je pevnou součástí), jinak se to spíš řeší opačně, pro známý monitor a jeho typ luminoforu se nastavuje zobrazení programu, typicky u Photoshopu v barevných profilech.

Nechápu, nač je potřeba pro obyčejné změření teploty chromatičnosti nějaký soft, když na to stačí i analogový kolorimetr a, jestli na tom záleží, k němu tabulka s přepočtem na teplotu chromatičnosti.
Jestli se to někomu jeví jako nepohodlné, má asi pravdu.
Lenost je matkou pokroku, tak ať si tou tabulkou listuje procesor.
Ale, pokud kalibruji šedou stupnici a sytost barev jednou za půl roku až rok na systémech či software nepodporujících změnu profilu a neznajících novější modely monitorů (na Barco to například nebylo za 6 let ještě potřeba, Silicon Graphics s trinitrony jsem seřizoval za 9 let dvakrát a na to stačilo obyčejné porovnání dvou vedle sebe stojících monitorů i bez přístrojů), nevyplatí se něco takového stavět.
Jestli se jich kalibruje deset denně, pak to asi už za to stojí.

Asi sem to měl napsat už na začátku. Chystám se přejít z CRT monitoru na LCD. Když pročítám testy různých monitorů, tak jako červená nit se tam tahne kalibrace. Ve všech testech píší, že po kalibraci sondou se výrazně zlepšilo barevné podání atd. Proto mi to zajímá. Navíc mám dost známých, kteří LCD mají, případně se na něj chystají a tak by se tohle šiklo. A konečně, zas jedno bastlení něčeho, co by se mohlo trochu vyplatit vzhledem k cenám podobných profi zařízení, plus nové zkušenosti k tomu. Jen jsem chtěl vědět, jestli už v tomhle někdo nebádal, abych se případně nezasekl někde ve slepé uličce.

Proč si asi hýčkají ve studiích bachraté CRT monitory?

Luminofory v podsvětlení mají všeobecně dost děravé spektrum a navíc se s časem mění, lepší jsou údajně trubice se dvěma luminofory, resp. luminoforem ze dvou složek. Tam ta kalibrace možná má smysl.
Otázka je, kolik je pracovišť, kde to má opodstatnění. Když vidím jaká data jdou do prepressu a jaké výstupy lezou z mašin...
Člověk bude kalibrovat a hrát si s vyvážením šedé na % a pak tiskař na ofsetové mašině ladí podíl CMYKu točením kohoutkem
"chcete to víc do modra nebo to takhle je dobrý?"

Všeobecně - pro DTP aplikace, kde skutečně záleží na barevném podání, se dělá tzv. barevný atlas: vytisknou se jednotlivé barevné mapy na zařízení, které bude sloužit jako výstupní, a pak se porovnávají tyto výtisky s předlohou, najde se shodná barva, a zadá do barevného profilu monitoru.
Některému SW stačí souřadnice nějakých 24 plošek z atlasu, aby si dopočítal (a dointerpoloval) korekci ostatních barev v profilu, u barvířů se rovnají jednotlivé barvy podle vzornic, to pak se jich zadává i několik stovek.

Na rozdíl od CRT monitoru má LCD omezený počet jasových úrovní v každé barvě, to znamená, že jakýmkoli zásahem do křivek zobrazení jedné nebo dvou barev se logicky zmenší počet využitelných jasových úrovní. Proto se displeje navrhují tak, aby při plném otevření všech tří RGB bodů displej neměnil teplotu chromatičnosti podsvícení. Korekce zatím vždy přinášejí určitá omezení, proto designéři dávají stále přednost CRT.
Na nějakou domácí tvorbu a práci s fotografií však je taková péče přehnaná.

Hlavne je nezmysel kalibrovat LCD za 100€. Nie je tam zarucena absolutne ziadna stabilita parametrov a kvalita zobrazenia je dost pochybna.