Vražda v modrém Amáru
Napsal: 20 črc 2009, 11:55
V časopise Konstrukční elektronika A Radio č. 3 / 2009 se opět objevil vražedný návod. Redaktoři asi nemají padesátku. Což by měli mít.
Vytvořit zařízení, které je galvanicky propojeno se sítí a druhý konec se přitom strká do vody dovede jen opravdový diletant.
Jestliže to má nějaké elektrody ke strkání do vody, je to část přístupná dotyku ve smyslu normy. Takové části je nutno od sítě oddělit dvojitou izolací.
Z hlediska bezpečnosti se totiž musí zkoumat, jak se bude zařízení chovat při poruše a při příchodu přepěťové špičky ze sítě. Zkouší se to tak, že se přiloží napětí 4000V 50Hz po dobu jedné minuty mezi část přístupnou dotyku a síťové svorky. Jak by taková zkouška dopadla u zveřejněného zařízení je jasné. Nevyhovuje.
Na středním vodiči sítě (N) se může vyskytovat napětí proti zemi a to určitě větší, než je bezpečné napětí v souvislosti s vodou. Strkat tento vodič do vody je nerozum. Ochrana je předepsána stejná jako pro (L).
Části přístupné doteku by teoreticky bylo možné oddělit odpory a ty zvolit tak, aby proud v obvodu byl bezpečný. Tomu norma říká ochranná impedance. Jenže požadavky na takovou impedanci jsou ještě větší než na bezpečné napětí. Mimo jiného musí např. vydržet zkušební napětí 10 kV! (Jeden odpor je na max 750V!)
Oč jednodušší by bylo zařízení oddělit od sítě malým trafem. Ty co jsou na trhu jsou většinou zkoušeny na 5 kV a stojí pár korun. Rozměry jsou pro daný účel srovnatelné s použitým kondem a tak není žádný rozumný důvod pouštět do vody síťové napětí.
V zahraničních časopisech si bezpečnost návodů hlídají a bývá tam přesto obsáhlé, často barevně vyznačené upozornění na nebezpečnost síťových napětí v návodu. Jenže z našich časopisů se dosud žádný redaktor nemusel obhajovat před soudem za zveřejnění nebezpečného návodu.
Vytvořit zařízení, které je galvanicky propojeno se sítí a druhý konec se přitom strká do vody dovede jen opravdový diletant.
Jestliže to má nějaké elektrody ke strkání do vody, je to část přístupná dotyku ve smyslu normy. Takové části je nutno od sítě oddělit dvojitou izolací.
Z hlediska bezpečnosti se totiž musí zkoumat, jak se bude zařízení chovat při poruše a při příchodu přepěťové špičky ze sítě. Zkouší se to tak, že se přiloží napětí 4000V 50Hz po dobu jedné minuty mezi část přístupnou dotyku a síťové svorky. Jak by taková zkouška dopadla u zveřejněného zařízení je jasné. Nevyhovuje.
Na středním vodiči sítě (N) se může vyskytovat napětí proti zemi a to určitě větší, než je bezpečné napětí v souvislosti s vodou. Strkat tento vodič do vody je nerozum. Ochrana je předepsána stejná jako pro (L).
Části přístupné doteku by teoreticky bylo možné oddělit odpory a ty zvolit tak, aby proud v obvodu byl bezpečný. Tomu norma říká ochranná impedance. Jenže požadavky na takovou impedanci jsou ještě větší než na bezpečné napětí. Mimo jiného musí např. vydržet zkušební napětí 10 kV! (Jeden odpor je na max 750V!)
Oč jednodušší by bylo zařízení oddělit od sítě malým trafem. Ty co jsou na trhu jsou většinou zkoušeny na 5 kV a stojí pár korun. Rozměry jsou pro daný účel srovnatelné s použitým kondem a tak není žádný rozumný důvod pouštět do vody síťové napětí.
V zahraničních časopisech si bezpečnost návodů hlídají a bývá tam přesto obsáhlé, často barevně vyznačené upozornění na nebezpečnost síťových napětí v návodu. Jenže z našich časopisů se dosud žádný redaktor nemusel obhajovat před soudem za zveřejnění nebezpečného návodu.
