Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Tohle je docela zajímá poptávka pro děcka na tábor - tři nezávislé "krabičky" s baterkou, žárovkou a logikou, které se postupně rozsvítí, když se přiblíží k sobě na vzdálenost cca půl metru jako tzv. Šankarovy (Sankarové) kameny.

Musí to být levný a "děckámvzdorný". Nějaký nápady mám, ale tady určitě padne něco chytřejšího...

asi pomocí IR ne?

ZdenekHQ píše:Musí to být levný a "děckámvzdorný". Nějaký nápady mám, ale tady určitě padne něco chytřejšího...

Když děláš do těch detektorů, tak do jednoho šutru dej detektor zlata a kus stříbra, do druhého detektor stříbra a kus železa a do třetího detektor železa a kus zlata. Bude to levné a jednoduché.

Na půl metru - napadá mě jedině něco podobného, jako se používá v supermarketech k ochraně zboží, takové ty "detekční rámy" - hlídají, aby se k nim nepřiblížil předmět s LC (???) obvodem rezonujícím na shodném kmitočtu. Takže ubastlit nějaký oscilátor na VF a do druhého "šutru" umístit rezonanční obvod na stejný kmitočet. Na obou stranách hlídat napětí - jak se k sobě přiblíží, na straně oscilátoru začne klesat amplituda vinou "odsátí" elmag energie druhým obvodem v rezonanci, takže ten pokles by se dal využít k sepnutí nějakého blikadla a naopak na druhé straně by stačil k rezonančnímu obvodu nějaký jednoduchý detektor a vyhodnocovat nárůst napětí detekované "nosné" nad nějakou úroveň - a tím spínat druhé blikadlo. Pokud by těch "šutrů" mělo být tři nebo ještě víc, bylo by nutné udělat pro každý pár samostatný "detektor vžájemného přiblížení" a jejich výstupy logicky svázat podle funkce logického součinu "AND" - tedy aby se finální výstup sepnul až v momentě, kdy k tomu dají všechny dílčí "detektory blízkosti" povel... A samozřejmě - aby se nedaly vzájemně zaměnit nebo aby se neovlivňovaly nežádoucím způsobem, muselo by se pro každý pár použít jiného kmitočtu - anebo mít jeden "základní = hlavní" s oscilátorem o relativně vyšším výkonu, několik "vedlejších" jen s přijímačem = detektorem - a na vysílači vyhodnocovat míru odsátí energie - aby se následný obvod sepnul až po přiblížení více (tří, čtyř...všech ostatních) "vedlejších" kamenů... Ale nedovedu si tohle všecko představit v podobě realizované z hradlové logiky nebo dokonce diskrétních trandů ve velikosti řekněme mužské pěsti - aby to splňovalo i jistou masivností požadavek "dětívzdorného provedení"...

ac o nějaký ten modul přijímač vysílač a k tomu procesor který by na jedné bráně vysílal řetězec a na druhé přijímal a pokud by došlo ke shodě tak by mohl klidně blikat a při sejití třech svítit, určitě by na to stačila třeba nějaká malá attina

Škoda, že máš podmínku půl metru, jinak by stačil magnet a jazýčkový kontakt.

vombat píše:Škoda, že máš podmínku půl metru, jinak by stačil magnet a jazýčkový kontakt.

Nestačil.Předpokládám,že podmínkou je přítomnost všech trí kamenů pro rozsvícení.
Já bych to řešil jako kmitavý obvod,kterého vazba by byla tvořena všemi třemi kameny.Tři vysílače,které by přijímaly na jednom kmitočtu a vysílaly na jiném s tím,že poslední by vysílal na kmitočtu,kterou by první přijímal.Až by se vytvořila oscilační vazba,při vzájemném přiblížení,,která by se namodulovala na nosné kmitočty,tak by stačilo demodulovat.Pak už je to jasné.

Tři "štěnice" v pásmu FM a tři laděné indikátory VF pole.
Do každé krabky po jednom kusu.

Vysílače naladit na kraj, konec a střed pásma aby se vzájemě neovlivňovaly.

Aha, ona je podmínka že musí svítit až když jsou pohromadě všechny tři?
Tak do každýho kamenu dát dva laděné VF indikátory a výstup z nich připojit na AND hradlo

Já jsem to namyslel nějak takto - optický přenos (je levnější a určitě to budou provozovat někde ve tmě) a RS-232. Jeden řídící byte a nějaký šílený "pseudocrc". První šutr pošle výchozí "řídící" byte, druhej šutr přijme, nastaví jeden bit a odešle. První šutr bude tenhle stav ignorovat, ale třetí šutr opět nastaví další bit a pošle. Tohle už první šutr spolkne a nastaví další bit, který znamená svítit a opět pošle do světa. Celý se to při rozumným naprogramování zacyklí. Jakmile nepřijde do určité doby odpověď, všechny šutry se resetnou a zhasnou.

O plynulej náběh se postará elyt a rušení.

Howgh.

Zajímavé bude spíš mechanické řešení.
Umístění vysílačů a přijímačů, dále vysvětlit dětem, aby je nezakrývali apod.

Dneska mají schůzi, tak mají o čem přemýšlet...

s hrůzou čekám,kdy se procesory budou cpát i do hajzlpapíru.

Kdysi jsem na VUT počmáral 8 stran A4 schematem , který by dneska zvládl atmel za dvacku.

(Musel jsem a za trest, že jsem nechodil do praktika, kde se učilo letovat - doktorand, co mikropájku nejspíš v životě nedržel pořádně v rucel učil studentíky celý semestr pájet... Však jsem mu to taky při zápočtu řekl, že letovat patici na IO nastojato na univerzální desku je blbost, že je lepší jí ohnout vývody naplocho.)

A co Ti s tím optickým přenosem udělá ten moment,kdy se kameny rozsvítí.To bude mít vzorkovací kmitoet,který bude vzájemně vylučovat příjem optočlenem?

Já myslím, že klasickej infrapřenos s modulací 36khz bude odolnej.