Panem et circenses
Napsal: 18 črc 2010, 07:15
http://www.novinky.cz/krimi/206214-spar ... roces.html
Člověk, biol. organismus na nejvyšším stupni přirozeného vývoje živé hmoty na Zemi; nejvýše organizovaná forma života, disponovaná schopností sebereflexe a určovaná psychosociálními faktory evoluce; subjekt hist. utvářených spol. vztahů, nadaný rozumem, vědomím a článkovanou řečí; plně socializovaná bytost, schopná vyrábět a užívat nástroje k přetváření svých životních podmínek; tvůrce hodnot, sebe samého a svého spol. bytí, dějin a kult., podílející se akt. na veškerých ekol. a mezilidských interakcích.
Č. jako nejvyšší a nejsložitější soustava v nám známé části vesmíru reprezentuje nejvyšší úroveň organizace vyvíjející se hmoty; syntetizuje v sobě její různé stupně a krystalizuje vše, co bylo lidstvem vytvořeno v průběhu věků. Stává se předmětem intenzívního výzkumu celého komplexu věd, zejm. sociol. psychol., fyziologie, pedag., lék. věd, antropologie a dalších.
Biol. náleží č. k samostatnému rodu Homo, druhu Homo sapiens s jediným žíjícím poddruhem Homo sapiens sapiens z čeledi Hominidae.
Vývoj č. (antropogeneze) probíhající od konce třetihor prošel stadiem hominizace a sapientace; vlivem biol. a civilizačních faktorů bude pokračovat i v budoucnu.
Horní končetina č. je všesměrně pohyblivá a dosáhne na kterékoliv místo těla. Ve srovnání s primáty prošlo značnou přestavbou i zápěstí a ruka: palec se prodloužil, přesunem svalových úponů se stal schopný opozice a umožnil dokonalé uchopování, takže ruka se schopností používat nástroje stala produktem a orgánem práce.
Lebka č. je typická nepoměrem mezi velikostí mozkové a obličejové části, který je důsledkem větší hmotnosti (objemu) mozku č. proti mozku primátů. Morfologické a funkční zdokonalení mozku č. je jednou z výrazných antropogenetických charakteristik č.
Psychol. je č. charakterizován rozvinutou psychikou, vázanou prostřednictvím centrálního nervového systému (CNS) na složitý vztah činnosti organismu a charakteru situace, v níž se organismus nachází. Psychická činnost č. je vysoce organizovaným a funkčnim pohybem, realizovaným v jednotě objektivního a subjektivního na bázi materiálního substrátu (CNS) v procesu nepřetržitých interakcí č. se světem.
V tomto smyslu jsou psychické potence ve své jedinečnosti hl. dělítkem mezi č. a ostatními biol. druhy: souvislá řeč se stala nástrojem dorozumívání a sdělování zkušeností a spolu s abstraktním myšlením i výsadou č.
Souhrn psychických procesů a obsahů vytvořil fenomén duševního života charakterizovaný nezastupitelnými atributy lidství (cítění, imaginace, fantazie a tvořivost, svědomí, hierarchie hodnot, humor), jež ve svých důsledcích umožnily vznik světonázorových orientací. Zákl. psychické dimenze (prožíváníchování, vědomí-nevědomí), formy (procesy-dispozice) a funkce (informace -regulace) vymezují č. nejen jako vysoce citlivý autoregulační systém, ale zejm. jako neopakovatelnou individuální jednotku (osobnost) formovanou vlivy prostředí a reprodukovatelnou s větší či menší mírou variability v procesu genetického přenosu (typ). Vzájemné vztahy mezi prožíváním a chováním č. ovlivňují psychofyziologickou rovnováhu, která je nejzákladnějším ukazatelem optimální funkce lidského organismu.
Lidé se sdružují ve společné práci, aby přeměňovali v souladu se svými stále se vyvíjejícími potřebami své životní podmínky a tak tvořili svět materiální a duchovní kultury. Ve stejné míře, v níž č. tvoří svou kulturu, je opět kulturou formován.
Č. představuje jednotu fyzického a duchovního, přír. a spol., zděděného a získaného. Jako živý organismus je včleněn do řady přír. souvislostí, je podřízen biol., fyz.chem., psychol. a jiným zákonitostem; jako myslící, cítící a jednající osobnost náleží však č. především světu společnosti, spol. bytí a jeho specifickým zákonitostem. Přír. a spol. svět si č. osvojuje prostřednictvím mechanismů biol. dědičnosti a kult. tradic.
V procesu osvojování kult. si č. vypracovává též mechanismy sebeovládání a sebeřízení, učí se regulovat pomocí volního úsilí celou soustavu svých sklonů, tendencí, instinktů ap. Tato sebekontrola a sebeřízení jsou svou podstatou kontrolou sociální. Čím je spol. a její kult. složitější, tím náročnější jsou i problémy a zákonitosti formování č. jako osobnosti. - Č. náleží mezi živé a oduševnělé bytosti, je však na Zemi jediným tvorem, který si sebe sama uvědomuje, sebe poznává, řídí a hodnotí.
Člověk, biol. organismus na nejvyšším stupni přirozeného vývoje živé hmoty na Zemi; nejvýše organizovaná forma života, disponovaná schopností sebereflexe a určovaná psychosociálními faktory evoluce; subjekt hist. utvářených spol. vztahů, nadaný rozumem, vědomím a článkovanou řečí; plně socializovaná bytost, schopná vyrábět a užívat nástroje k přetváření svých životních podmínek; tvůrce hodnot, sebe samého a svého spol. bytí, dějin a kult., podílející se akt. na veškerých ekol. a mezilidských interakcích.
Č. jako nejvyšší a nejsložitější soustava v nám známé části vesmíru reprezentuje nejvyšší úroveň organizace vyvíjející se hmoty; syntetizuje v sobě její různé stupně a krystalizuje vše, co bylo lidstvem vytvořeno v průběhu věků. Stává se předmětem intenzívního výzkumu celého komplexu věd, zejm. sociol. psychol., fyziologie, pedag., lék. věd, antropologie a dalších.
Biol. náleží č. k samostatnému rodu Homo, druhu Homo sapiens s jediným žíjícím poddruhem Homo sapiens sapiens z čeledi Hominidae.
Vývoj č. (antropogeneze) probíhající od konce třetihor prošel stadiem hominizace a sapientace; vlivem biol. a civilizačních faktorů bude pokračovat i v budoucnu.
Horní končetina č. je všesměrně pohyblivá a dosáhne na kterékoliv místo těla. Ve srovnání s primáty prošlo značnou přestavbou i zápěstí a ruka: palec se prodloužil, přesunem svalových úponů se stal schopný opozice a umožnil dokonalé uchopování, takže ruka se schopností používat nástroje stala produktem a orgánem práce.
Lebka č. je typická nepoměrem mezi velikostí mozkové a obličejové části, který je důsledkem větší hmotnosti (objemu) mozku č. proti mozku primátů. Morfologické a funkční zdokonalení mozku č. je jednou z výrazných antropogenetických charakteristik č.
Psychol. je č. charakterizován rozvinutou psychikou, vázanou prostřednictvím centrálního nervového systému (CNS) na složitý vztah činnosti organismu a charakteru situace, v níž se organismus nachází. Psychická činnost č. je vysoce organizovaným a funkčnim pohybem, realizovaným v jednotě objektivního a subjektivního na bázi materiálního substrátu (CNS) v procesu nepřetržitých interakcí č. se světem.
V tomto smyslu jsou psychické potence ve své jedinečnosti hl. dělítkem mezi č. a ostatními biol. druhy: souvislá řeč se stala nástrojem dorozumívání a sdělování zkušeností a spolu s abstraktním myšlením i výsadou č.
Souhrn psychických procesů a obsahů vytvořil fenomén duševního života charakterizovaný nezastupitelnými atributy lidství (cítění, imaginace, fantazie a tvořivost, svědomí, hierarchie hodnot, humor), jež ve svých důsledcích umožnily vznik světonázorových orientací. Zákl. psychické dimenze (prožíváníchování, vědomí-nevědomí), formy (procesy-dispozice) a funkce (informace -regulace) vymezují č. nejen jako vysoce citlivý autoregulační systém, ale zejm. jako neopakovatelnou individuální jednotku (osobnost) formovanou vlivy prostředí a reprodukovatelnou s větší či menší mírou variability v procesu genetického přenosu (typ). Vzájemné vztahy mezi prožíváním a chováním č. ovlivňují psychofyziologickou rovnováhu, která je nejzákladnějším ukazatelem optimální funkce lidského organismu.
Lidé se sdružují ve společné práci, aby přeměňovali v souladu se svými stále se vyvíjejícími potřebami své životní podmínky a tak tvořili svět materiální a duchovní kultury. Ve stejné míře, v níž č. tvoří svou kulturu, je opět kulturou formován.
Č. představuje jednotu fyzického a duchovního, přír. a spol., zděděného a získaného. Jako živý organismus je včleněn do řady přír. souvislostí, je podřízen biol., fyz.chem., psychol. a jiným zákonitostem; jako myslící, cítící a jednající osobnost náleží však č. především světu společnosti, spol. bytí a jeho specifickým zákonitostem. Přír. a spol. svět si č. osvojuje prostřednictvím mechanismů biol. dědičnosti a kult. tradic.
V procesu osvojování kult. si č. vypracovává též mechanismy sebeovládání a sebeřízení, učí se regulovat pomocí volního úsilí celou soustavu svých sklonů, tendencí, instinktů ap. Tato sebekontrola a sebeřízení jsou svou podstatou kontrolou sociální. Čím je spol. a její kult. složitější, tím náročnější jsou i problémy a zákonitosti formování č. jako osobnosti. - Č. náleží mezi živé a oduševnělé bytosti, je však na Zemi jediným tvorem, který si sebe sama uvědomuje, sebe poznává, řídí a hodnotí.
