Triodové zapojení pentody-teorie
Napsal: 11 úno 2006, 12:26
Zdravím vás. Zajímalo by mě triodové zapojení pentody, tedy jak to při tomto zapojení v elektronce funguje. V době vývoje elektronek se řešil problém s rozkmitáváním triodového zesilovače vlivem Millerovy kapacity, což nedovolovalo využít plného zesílení stupně. Tak se provedlo odstínění mřížky od anody vložením další mřížky, G2 a tak vznikla tetroda. Ta měla opět problém, G2 urychlovala tok elektronů a ty pak po dopadu na anodu vyrážely další, tzv. sekundární elektrony. Tetroda vykazovala v určité oblasti charakteristiky tzv. záporný diferenciální odpor. Tak se vložila další mřížka, G3, která měla tyto sekundární elektrony vracet zpět. A byla tu pentoda.
Mnoho elektronkových audiofilů považuje zvuk zesilovače s triodami za nepřekonatelný. Proto se stále vyrábí (za nemalou cenu) koncové triody, např. známá 300B. Anebo se spojují "na triodu" koncové pentody, např. EL34, což pak umožňuje přepínat a porovnávat zvuk.
Při spojení na triodu se G2 spojí s anodou (eventuelně přes odpor, kvůli omezení výkonové ztráty na G2). G3 zůstane spojena s katodou, naprostá většina koncových elektronek má toto provedeno natvrdo v systému a nelze to nijak změnit. Co se teď v elektronce děje? G2 určitě nyní nezastupuje anodu, navíc v cestě elektronů zůstává G3, která je spojena s katodou. Tedy poměry na elektrodách jsou stále jako na pentodě. G1 záporná, G2 kladná, G3 na potenciálu katody. Oproti skutečné triodě, kde je jediná mřížka, je situace zcela jiná.
Ale viděl jsem jiné triodové zapojení, kde je G2, ale i G3 spojena s anodou. Jde o zapojení vstupní jednotky VKV v bateriovém přijímači. Zde se používal převážně samokmitající aditivní směšovač s triodou DC90. Na vstupu byl laděný obvod, který přelaďoval přes pásmo VKV a byl, zpravidla induktivně, vázán s anténou. Přes malý kondenzátor byl připojen na G1 elektronky, která ale sama pracovala jako oscilátor, který byl dalším LC obvodem přelaďován o mezifrekvenci (10,7MHz) nad přijímaným pásmem. Trioda tak plnila funkci oscilátoru, vstupního zesilovače a oba signály (anténa+oscilátor) se na ní zároveň směšovaly. V anodě byla propust naladěná na MF (10,7 MHz) a odsud se signál odebíral k dalšímu zpracování (do MF zesilovače).
V některých přijímačích byla elektronka DC90 nahrazena pentodou DF97, která má nižší žhavicí příkon. DF97 má všechny mřížky vyvedeny ven, G3 není uvnitř spojena s katodou. V zapojení jsou G2 i G3 spojeny paralelně s anodou! Zde bych mluvil o triodovém zapojení. G1 je řídicí a vše co je za ní zastupuje funkci anody. V cestě elektronů není "uzemněná" třetí mřížka. Pokud by někdo zkusil dát do vstupní jednotky místo DF97 elektronku DF96, nebo 1F33, oscilátor se nerozběhne. Zapojení kolíků je stejné, jen G3 není vyvedena na kolík 4, ale spojena uvnitř s katodou a tento kolík je nezapojen. Strmost i napětí a proudy elektrod jsou u DF97 a DF96 velmi blízké. Jen v tom druhém případě bude v cestě elektronů uzemněná třetí mřížka-a oscilátor se nerozkmitá. Viděl jsem použití DF96 či 1F33 (triodově spojenou, G2 s A, G3 s K) jako oscilátoru v superhetu pro KV, kde oscilátor kmitá v okolí 20MHz, ale na VKV kolem 100MHz už ne. Zde se používá zapojení, kde je G3 spojena s anodou. DC90 je na tom ještě lépe, protože jak A, tak G1 jsou vyvedeny na dvou kolících najednou-a jejich paralelním spojením lze snížit indukčnost přívodů a dosáhnout tak spolehlivé funkce oscilátoru i na vyšších frekvencích.
Co je tedy triodové zapojení pentody? G2 na anodu, ale co s G3? Na katodu, nebo na anodu?
Mnoho elektronkových audiofilů považuje zvuk zesilovače s triodami za nepřekonatelný. Proto se stále vyrábí (za nemalou cenu) koncové triody, např. známá 300B. Anebo se spojují "na triodu" koncové pentody, např. EL34, což pak umožňuje přepínat a porovnávat zvuk.
Při spojení na triodu se G2 spojí s anodou (eventuelně přes odpor, kvůli omezení výkonové ztráty na G2). G3 zůstane spojena s katodou, naprostá většina koncových elektronek má toto provedeno natvrdo v systému a nelze to nijak změnit. Co se teď v elektronce děje? G2 určitě nyní nezastupuje anodu, navíc v cestě elektronů zůstává G3, která je spojena s katodou. Tedy poměry na elektrodách jsou stále jako na pentodě. G1 záporná, G2 kladná, G3 na potenciálu katody. Oproti skutečné triodě, kde je jediná mřížka, je situace zcela jiná.
Ale viděl jsem jiné triodové zapojení, kde je G2, ale i G3 spojena s anodou. Jde o zapojení vstupní jednotky VKV v bateriovém přijímači. Zde se používal převážně samokmitající aditivní směšovač s triodou DC90. Na vstupu byl laděný obvod, který přelaďoval přes pásmo VKV a byl, zpravidla induktivně, vázán s anténou. Přes malý kondenzátor byl připojen na G1 elektronky, která ale sama pracovala jako oscilátor, který byl dalším LC obvodem přelaďován o mezifrekvenci (10,7MHz) nad přijímaným pásmem. Trioda tak plnila funkci oscilátoru, vstupního zesilovače a oba signály (anténa+oscilátor) se na ní zároveň směšovaly. V anodě byla propust naladěná na MF (10,7 MHz) a odsud se signál odebíral k dalšímu zpracování (do MF zesilovače).
V některých přijímačích byla elektronka DC90 nahrazena pentodou DF97, která má nižší žhavicí příkon. DF97 má všechny mřížky vyvedeny ven, G3 není uvnitř spojena s katodou. V zapojení jsou G2 i G3 spojeny paralelně s anodou! Zde bych mluvil o triodovém zapojení. G1 je řídicí a vše co je za ní zastupuje funkci anody. V cestě elektronů není "uzemněná" třetí mřížka. Pokud by někdo zkusil dát do vstupní jednotky místo DF97 elektronku DF96, nebo 1F33, oscilátor se nerozběhne. Zapojení kolíků je stejné, jen G3 není vyvedena na kolík 4, ale spojena uvnitř s katodou a tento kolík je nezapojen. Strmost i napětí a proudy elektrod jsou u DF97 a DF96 velmi blízké. Jen v tom druhém případě bude v cestě elektronů uzemněná třetí mřížka-a oscilátor se nerozkmitá. Viděl jsem použití DF96 či 1F33 (triodově spojenou, G2 s A, G3 s K) jako oscilátoru v superhetu pro KV, kde oscilátor kmitá v okolí 20MHz, ale na VKV kolem 100MHz už ne. Zde se používá zapojení, kde je G3 spojena s anodou. DC90 je na tom ještě lépe, protože jak A, tak G1 jsou vyvedeny na dvou kolících najednou-a jejich paralelním spojením lze snížit indukčnost přívodů a dosáhnout tak spolehlivé funkce oscilátoru i na vyšších frekvencích.
Co je tedy triodové zapojení pentody? G2 na anodu, ale co s G3? Na katodu, nebo na anodu?