Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Kdysi se svitkové filmy vyráběly z celuloidu. Jelikož byl hořlavý a časem se stával křehký, nahradila ho jiná hmota. Neví někdo jak se jmenovala? Díky.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Filmový_pás

u svitků 60mm se používá (používal) i polyetylén a někteří výrobci i polyester. U velkých listových filmů určitě polyester častěji kvůli rozměrové stálosti a nekroucení.

Používá se PE , pro speciální použití PET a u diapozitivních občas i triacetát celulosy.

Díky moc, já to hledal pod svitkovým filmem a nikde jsem to nemohl najít. Nakonec to je pod filmovým pásem.

To Stašek - běžně se používal a používá polyvinylacetát = PVAC. Důvodem je jeho nehořlavost. Sice se žárem zkroutí, ale nehoří. Původní celuloid byl kvůli svému nitrocelulózovému základu příčinou mnoha požárů v kinech, takže když se hledala nehořlavá náhrada, chemici přivedli ještě před 2. světovou válkou na svět PVAC (patentovaný "nehořlavý Kodak"). Polyesterové a další podložky jsou až mnohem pozdějšího data vzniku. Polyetylén nebo polyetytyléntereftalát (PE, PET) jsou nesmysl, nejsou rozměrově stálé v dostatečném rozmezí teplot. Triacetát celulózy se používá jako lepidlo na filmy - je pružný.

K mým tvrzením - doporučuji nahlednout do katalogového listu Fomapan R - triacetátová podložka (8, S8, 2x8, DS8, 16 mm formáty) . PET se vyskytuje u sureviliance filmů pro bezpečnostní kamery spec. planfilmů , atd ... Důvod této materiálové volby si aktuálně nevybavuji , nicméně tomu tak je .
http://www.kodak.com/eknec/documents/bb ... ti2598.pdf

Film pro statické fotografie (negativní i inverzní) může být obecně na jakékoli průhledné podložce, na které je schopná spolehlivě držet emulze (u barevných filmů v několika vrstvách). Pro "pohyblivé obrázky", tedy film do kamery (a opět je jedno, zda negativní nebo inverzní) by však byl PE poněkud nepraktický svou nedostatečnou mechanickou pevností. Při strhu filmu o políčko, ať už jde o strhávání drapákem (S8, N8, 16mm) nebo maltézským křížem (někdy u 16mm, jinak všechny formáty 35 a 70mm), je perforace a nakonec i podložka namáhaná značnými silami, které by polyetylénovou podložku deformovaly. Ostatně jsem se s ní v praxi nikdy nikde nesetkal (pokud nepočítám staré magnetofonové pásky BASF).
Svého času se zkoušelo i strhávání stlačeným vzduchem pro účely přímého vysílání v televizi, kdy bylo nutné posunout film o políčko za nějaké 1,6ms, což je šibeniční doba pro posun a uklidnění, aby kameře zbyl čas sejmout z téhož políčka napřed liché a pak sudé řádky - proto se tak s oblibou vysílaly širokoúhlé filmy, aby nebyl tak rychlý posuv potřeba a horní a dolní část obrazu se dala elektronicky zatemnit. Později se přešlo na snímání létajícím paprskem a plynulý posuv filmu. Dnes je to celkem jedno, dnešní snímače si umí zapamatovat celý obrázek najednou a zpracování obrazu probíhá digitálně.
Předepnutý polyester, tedy materiál používaný i na podložky magnetických pásků, by svou pevností vyhověl, ale jeho použití komplikuje fakt, že jde o obtížně lepitelný termoset - lepí se oboustrannou průhlednou samolepkou, která musí vydržet jak mechanické namáhání, tak značné teploty při projekci - a je dost projektorů, kterými takto tlusté slepky špatně prochází, u zvukových projektorů pro filmy s magnetickou zvukovou stopou samozřejmě nesmí samolepka tuto stopu zakrýt.
Použití PES se tedy omezuje na archivaci a aplikace, v nichž je důležitá rozměrová stálost.
Proto se osvědčila triacetátová podložka, protože ji lze "zafrézovat" a pomocí filmového lepidla slepit film prakticky nerušící slepkou.

Přátelé, díky moc za reakce a podrobné informace.

malinko bych doplnil Hilla:
- už asi 15 let se 35mm v kinech lepí průhlednou páskou (Scotch, 3M).
- u 26mm a 35mm filmů je zvuk optický, akorát u 70mm je magnetický záznam (5kanálů).

...teď jsem si to přečetl pozorněji a on to tam vlastně píše.