Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Dělám si svařovací usměrňovač s velkou tlumivkou a chci k tomu i VF zapalování. Problém mám s kapacitním přemostěním výstupu usměrňovače. Tlumivka má 8 mH, což znamená při 100 A energii 40J. Při rychlém odtrhu elektrody se tato energie přelije do přemosťovacího kondenzátoru a to by byl konec. Přemostění se dělá s kapacitou asi 0,1uF, což by dělalo asi 28kV, prakticky napětí na konci oblouku, což také může být několik kV. Co s tím, nějaké varistory nebo transily? S tím nemám zkušenost.

V tomhle tápu, tak se zeptám. Co se děje při svařování, když tam přemosťovací kondenzátor M1 není? Je pak na výstupu napětí třeba 1MV? Protože nějaká montážní kapacita je tam vždycky. Není to tak, že "rychlý odtrh elektrody" je jen teorie? Že se energie v praxi odvede přes oblouk tak nějak "pozvolně". Nebo jinak: dokud je v cívce energie, existuje i zápalné napětí a proto i oblouk. Jak ubývá skrz oblouk energie, klesá schopnost cívky nabít výstupní kapacitu na nebezpečné napětí.
Přeci právě oblouk (nejen svařovací) je průvodním jevem ve vypínači při přerušení poudu v obvodu s indukčností. Pokud může oblouk vzniknout, chová se sám jako ochranná "zenerka". U polovodičového spínače oblouk vzniknout nemůže a tam se to musí řešit jinak - ochrannými RCD obvody.
Neumím to srozumitelně popsat. Možná je to blbost.

Mám doma podobnou svářečku (využitelnou i jako zdroj napětí), dokonce možná s navlas stejnou tlumivkou a nikdy mě nenapadlo, že by na výstupu vznikaly kilovoltové špičky. Asi by to zničilo regulátor U, protože snímám napětí odporovým děličem přímo z výstupu zdroje.

Nemám nakonec tu tlumivku od vás? Za 500?

Pokud je v tlumivce nahromaděná energie, tak záleží na rychlosti přerušení proudu. Čím rychlejší odtrh, tím vyšší napětí, neb se prostě musí vybít časový integrál napětí, což je mag. tok. Spočítat to je obtížné vzhledem k vlastnostem oblouku, ale napětí tam nějaké bude, protože to dokáže na krátkou dobu održet oblouk i na více než 1 cm a někde jsem četl, že se vřele doporučují izolační rukavice. To je právě velká výhoda oproti invertoru (když se vám třepe ruka stářím ).

Pokud by se to přemostění vynechalo, tak:
- jednak budete tím vf-vn napětím namáhat tlumivku a mohla by se někde mezi závity prorazit

- za druhé potřebujeme to napětí na elektrodě a ne na tlumivce

Nejlepší bude pokus a změřit, na kolik se M1 nabije (nebo probije).

No když se koukneš do svarfora , mají tam svitky 2x1M/400 a paralelně 3k3/6W + pár elytů . Je fakt , že je to pro profizdroje , ale vyzkoušel bych .

Doporučujem navštíviť svarforum.cz. Je tam opísaná aj amtérska stavba vf zapaľovania a spomína sa tam iskrište... Napr. tu:
http://www.svarbazar.cz/phprs/view.php? ... 2007030801

Ale milý grope , to jiskřiště je použito jako spínač , ne ochrana , která by při napětí pro spuštění fce jiskřiště už jaksi pozbyla smyslu .

Budu to muset nějak "vyexperimentovat". Fakt je, že v popisech HF zapalování je použito výkonové zapojení s pomocnou tlumivkou nebo je tam invertor a tak problém velké tlumivky odpadá.

Dalším problémem je to, že nelze zapojit elektrodu na jiný pól, než ve kterém je vložen VF transformátor, protože pak by bylo VN mezi obvody svářečky a svařencem s potenciální možností proražení přes zem.

Nesprávná úvaha . VF je vždy plovoucí a výkonový výstup svářecího zdroje je pro VF vždy zkratem , takže potenciál je mezi fousy a teoretický střed může pobíhat pohorách .

Jak to? Podívejte se na to schema. Předpokládám, že chci mít na elektrodě záporný pól. VF výstup (sekundár VF trafa) je v sérii se zdrojem. Pokud se spojí kladná svorka označená v předchozím schematu jako "elektroda" se svařencem a zapne zapalování, tak je celý obvod usměrňovače na vysokém potenciálu vzhledem ke svařenci. Jelikož nelze předpokládat, že svařenec bude dokonale od země izolován, spíš tomu bude většinou naopak, tak je de facto svorka "elektroda" uzemněná a usměrňovač je na vysokém napětí proti zemi. (Uzemění záporné svorky bylo samozřejmě odstraněno). Tudíž jsou tím VN namáhány všechny izolace proti zemi v konstrukci trafa a usměrňovače. Vzhledem k přítomným kapacitám by nakonec ani zapalování nemuselo fungovat. Řešením je pouze přehazovat VF trafo vždy do toho pólu, kde je elektroda.

Přiznám se, že nevidím ten nejmenší důvod, proč by mělo při zapalování či zhasínámí elektrody být v chodu nějaké VF doplňkové zařízení. Při svařování elektrodou nebo metodou MAG/MIG se vždy jedná o zkratový nebo sprchový přenos roztaveného kovu. VF se používá pouze při svařování TIG k bezkontaktnímu zapálení oblouku a tam k žádné změně polarity nikdy nemůže dojít.

VF zapalování můžete použít kdykoliv, a důvod je usnadnění práce, nic víc.

Jinak souhlasím, při zhášení oblouku ani já nevidím důvod spouštět zapalování.

Sekundární obvod nesmí být takto natvrdo spojen se zemí.V případě že máte špatné spojení mínus pólu nebo "zapomenu"připojit na svař.předmět který představuje pospojení na stejný potenciál (stoj.vrtačka,konsrukce haly....)tak si vypálíte všechny ochrané vodiče v kabelech včetně rozvaděče!Silovinu je však potřeba ošetřit proti kapacitním proudům primár/sekundár.Toto neplatí pro některé stroje např.bodovky viz.příslušné ČSN normy.Přesto nechápu význam VF zapalování o několika KV u obalovaných elektrod bez přídavného inertního plynu a s následnými problémy s isolací svař.kleští nebo kabelu které vzniknou. Výsledný svár - housenka určitě nebude lepší.Ta se musí naučit praxí.Ať se daří.

Ono to nemusí být natvrdo z hlediska nn, ale bude to dostatečně natvrdo z hlediska VF/VN. Nepsal jsem, že se svařenec uzemní - no nic, to už je celé trochu off topic.