Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Ahojte, chcel by som sa spytat, ci nemate niekto schemu tohot organu, staci mi zdrojova cast. Dakujem pekne
Peter

zkus to tady, jinak to bude velmi těžké sehnat . . .

No tak od dvou nástrojů Delicia Vega vím, kde je kompletní dokumentace včetně předloh plošných spojů k osvitu na pauzácích, výkresů na pauzácích rovněž, ale co to jsou za modely nevím. Jedna dokumentace měla razítka 1979 a byla z doby, kdy se někde pro Hořovice ty elektroniky vyráběly. Akorát je to pořádně z ruky a nedovedu si představit, jak to bude někdo z těch obrovských výkresů kopírovat.

https://czechkeys.blogspot.com/2006/11/ ... video.html

Nástroj sám představoval ve své době nemalý majetek, údajně stál kolem 50 000 korun, za což se dala pořídit nová škodovka stopětka nebo taky chalupa. Takový počin, jako koupě Delicie Vega, žádal opravdového nadšence.

V konstrukci nástroje je hojně použito integrovaných obvodů a jen letmý pohled do nitra stroje napovídá, že vyznat se v tom vyžaduje speciální vzdělání, nebo alespoň geniální intuici.

Zvědavost mi velí se zeptat... Tuší někdo, jaké IO v tom byly?? Jenom základní operační zesilovače a nějaké TTL? Nějaké speciální okopírované zahraniční IO? Byl základní kmitočet aspoň navázaný na krystalovej oscilátor? Nebo bylo pro naladění / seřízení nutné nastavit desítku odporovejch trimrů??

Tipoval bych to na součástkově teplotně kompenzovanej oscilátor (keramický kondíky s různým tepelným koeficientem) a za něj zařazený děliče na bázi TTL obvodů. Tím se vygeneruje základních 12 tónů (v příslušný základní oktávě 7 tónů + 5 půltónů) a z nich se pak každej další tón získává dělením na půl. Jestli měly základní tóny každej svůj oscilátor, nebo byl jeden výchozí a základní tóny se získávaly různě nastavenýma děličkama, netuším. Další položkou pak budou nejspíš analogový tvarovače a filtry, který produkujou nějaký další, lidskýmu uchu líbivější zabarvení tónu, odlišný od klasickýho obdélníkovýho "bzučáku". Vzhledem k tomu, že prakticky nic z toho TENKRÁT nešlo v RVHP vyrábět v integrovaný podobě ani jako zákaznickej IO, je i ta cena kolem 50 tehdejších tisíc přiměřená - když si vezmu, že každej kus byl doslova unikát, bo se musel individuálně ladit a nastavovat úplně od základu ...

Ten zadek z deskama je ně dost povědomej, párkrát jsem měl doma na opravu Delície S102 ale jen jednomanuálový s asi 12 kolíbkovejma spínačema rejstříků. Produkce někdy polovina sedmdesátek. Žádný šváby v tom nebyly, kupy trandů KS500 a na deskách spínačů bylo hafo KF552, dvojtej P-čkovej Fet. Ty KS500 musely být navíc tříděný A, B, C, a některý tóny musely mít KS500A, jiný zase KS500B a další zase KS500C.
Každá klávesa měla čtyři drátkový spínače, ten pokud prasknul, byla to oprava přímo pekelná. Nastavit to bylo práce s muzikantem s dobrým sluchem na celej den.
Byl to strašnej krám, před hraním se tomu muselo hlavně v zimě nahřejvat desky zezadu fénem, jinak ty varhany "mutovaly" prostě najednou přeskočil tón vejš, nebo níž. Od toho jsem dokumentaci měl, ale pak to změnilo majitele a dokumentace šla s tím.
Zkusil bych nakontaktovat na pana Zdeňka Hoška, asi největší borec přes elektronický klávesy a příslušenství, co kdy v Česku byl. Ale nevím, jestli je živ a zdráv a ještě něco dělá.

OK, takže např. 100 let starej klavír se opravuje líp.

Dalo by se to tak říci. Existovaly dva nejrozšířenější principy přenosu síly z klávesy na kladívko (z toho vídeňskou mechaniku už nějakých 90 let žádný výrobce nepoužil) a dvě verze mechaniky anglické, které se lišily tím, jestli šlo o křídlo, nebo o pianino. Tvary článků mechaniky se u téhož principu mezi výrobci ani roky stavby příliš nelišily.
O nástroji Delicia Vega je několik zmínek v knižce Elektronické hudební nástroje (Krutílek, Sýkora, Včelař) včetně použitých principů. K dokumentaci jsem se nedostal.
Nějak těsně na konci sedmdesátých let mi spolužák dovezl jednomanuálové varhany od Vermony se samostatně laděnými generátory a právě těmi zlacenými drátkovými kontakty (co kontakt, to stopa) s požadavkem doladit a seřídit. Kontakty asi poloviny kláves nespínaly při stisku současně, ale postupně, při pomalejším stisku to hrálo, jak flašinet. Při svatební řeči se na ně žižlalo právě tak tiše, že si toho málokdo ze svatebčanů všiml, ale při pochodu uši trpěly. Vega už v té době musela být v nabídce, protože o ní byla řeč, že to ještě nějakou dobu přesvědčování dá, aby na ni obec pustila finance, jestli vůbec, tak musí vydržet s tím kolovrátkem. Elektronicky to nijak moc složité nebylo: dvanáct LC oscilátorů a sada dvoutranzistorových klopňáků jako oktávové děliče, vibráto, tremolo a nějaké analogové rejstříkové filtry.
Vymytou trubičkou od propisky jsem dva týdny justoval pružinky a podle frekvence rázů v dvouzvuku se mi po asi pěti hodinách podařilo dosáhnout temperovaného ladění. Jak dlouho spolužákovi nadšení z výsledku vydrželo, respektive, jak dlouho vydrželo seřízení a ladění, už jsem se nedověděl, ani zda na tu Vegu někdy došlo. Spolužák se oženil do Rakouska a tam zemřel. Jaký podíl na jeho rozhodnutí měly ty klávesy, netuším.

Je starší vídeňská a modernějěí anglická mechanika.
http://www.ceskyklavirnickysvaz.cz/faq/ ... mechanika/
btw. Kdo si dnes vzpomene na elektronkovou joniku. To byl zvuk. Možná se mi to plete, už je to let, ale neměla bezkontaktní spínání clonkou, která umožňovala zapálení doutnavky jako spínače? Snad odtud i ten název.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ionika

Vlastním okrem iných aj VEGA a VEGA2. Bohužial bez schemy. Ak by ste potrebovali niečo konkretne odfotit tak píšte.

Tak to by možná stálo za to zkusit tu dokumentaci sehnat, pamětníci vymírají.