Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Zdravím přispívající . Má někdo praxi , jak scelit naprasklý kryt ? Podobně asi jako se dělají autoskla , myslím výsledkem . Děkuji

Opatrně tu spáru vymáčknu, aby se na jednom konci rozšířila a šlo do ní pipetou kápnout aceton s trochou rozpuštěného téhož polystyrenu. Chvilku počkám, aby si plochu naleptal, a pustím.
Jaký poměr a jakou dobu, záleží na konkrétním polystyrenu, je to docela alchymie.
Když se to přežene a vyteče přebytek ven, okolí praskliny zmatní, když toho bude málo, většina pukliny zůstane neslepená.
Neexistuje metoda, která by tu prasklinu skryla úplně, jen cesty, jak ji uzavřít, vidět to bude vždycky.

Na praskliny a vůbec lepení plexiskla je dobrý chloroform,bohužel se blbě shání.

To poleptání přetečením by se dalo řešit polepením nějakou ochranou izolačkou, asi nejlíp by obstála ta papírová, co se používá třeba při malování.

Lepidlo z plexiskla jsem mixoval mnohokrát , ale čirý polystyren vědomě nemám . S trichlorem nema problema . Té pásce nevěřím , tech trichlor nebo aceton to lepidlo určitě rozpustí a naopak navzlíná to pod tu pásku . Ještě si rozmyslím, co píše Hill , na to jsem se duševně připravoval . Jen mi nedá spát , že stav ještě zhorším , třeba ještě někdo nabídne zázračnou metodu .

Snad svařování laserem?
Nebo rozpouštědlo reagující na UV záření?

Replikátory/Transportéry jako ve StarTreku ještě nemáme a entropie je nezadržitelná...

Pokud to trošku vyteče, tak pomůže pár kousků "šmirglu" o zrnitosti 1200 a vyšší postupně aplikovaných "pod vodou" na špalíku korku a ve finále zubní pasta a případně i zelená lapovací pasta na kov naředěná technickým benzínem a po obrusu "tažená" flanelem nebo jinou nechlupatící hadrou. Dokonce pak bude možná lepší přeleštit celej ten dekl, aby se rovnoměrně blejskal jako psí kulky celej...

Ten kryt totiž není z plexiskla, ale z polystyrenu.
Skutečné plexisklo se používalo naposledy u magnetofonů B444LUX(Super) - a to bylo jen ohnuté do Účka a bočnice byly z dýhované dřevotřísky.
Gramofony SG40 a SG80 měly celý kryt lepený z plexiskla chloroformem a kyselinou octovou ledovou.
Od roku výroby asi tak 1972 nebylo na kryty plexisklo použité, zásadně se lisovaly z polystyrenu.

Jestli je to opravdu plexiglás a ne nějaká napodobenina, tak by to mělo jít Dentakrylem, který snad má stejné složení (polymetylmetakrylát).

Jaksi jsem původem chemik , tak trochu nahlížím , jen jsem odepisoval Hillovi , že nemám desku se znakem PS . Dělal jsem v Semtíně mimo jiného na plexiskle , celuloidu a starém umakartu . Kdo něco opravdu odléval z PMMA , tak ví , že to zvláště v malých průřezech žádná legrace není . Ale o tom zde řeč není . Mohl bych rozpustit pěňák , ale zase případné nečistoty . Já bych zde rád , mimo Hilla , četl něco od někoho , kdo praktikoval . Teorii nepotřebuju . Jinak všem děkuji .

Dentakrylem neuděláš průhledný originál. Já na to vždycky používal polystyren rozpuštění v toluenu. Tím když se pak natřel i čistý plech, tak zrezavěl jen z druhé strany.
Jinak, přesně jak to píše Hill, každá jiná varianta je horší.