Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

V nějakém fóru jsem zahlédl zmínku o rozpouštění šelaku v lihu, týkalo se to restaurování povrchu starých rádií. A teď to nějak nemůžu najít...

Na tom přece nic není: napřed postupně obrus po letech (obvykle stačí do smirkovým papírem začít na hrubosti 80, pak 120, 150 a skončit stačí na hrubosti 180) zbytky původního šelaku, pak povrch odprašni třeba vysavačem a lihem rozpusť zasáklé zbytky.
Šupinky šelaku rozpouštěj v lihu napřed na řídký lak a udělej první vrstvu, případně, nejlépe po 6-8 hodinách ještě jednu.
Nech to den i déle zaschnout, nerovnosti opět zarovnej vodovzdorným smirkovým plátnem 150-180.
Nech uschnout a pešlivě setři obroušený prach.
Do roztoku šelaku přidávej šupinky, až zhoustne na hodně řídký med a nanes další vrstvu, nejlépe na vodorovnou plochu. Až se vyrovná a nebiude hrizit, že steče, otoč skříňku a nanes nátěr na další bočnici atd...
Pak to týden nech proschnout, opět namočeným vodovzdorným smirkovým plátnem 180 zabrus nerovnosti, pečlivě očisti zbytky a celý povrch lehce přetři samotným lihem a nech ho napnout.
Když to pořád nebude ono, postup zopakuj v ještě jedné vrstvě.

To byl klasický postup, který se používal ještě před 100 lety. A já jsem jím dělal sedm neděl nový lak na kontrabas v roce 1981.

Mimochodem - lze to i stříkat, ale to chce opravdu dobrý cvik a bezprašný dvorek.

V té době se už dávno do roztoku šelaku ke stříkání začal přidávat kafr, tím se vystačilo s jednou vrstvou, která se napnula do dvou dnů, jen bylo nutné ji pak brusnou pastou vyleštit a opět přetáhnout samotným lihem, aby se povrch dopnul.

No díky Hille za vyčerpávající odpověď. Je vůbec nějaký obor lidské činnosti, kterému nerozumíš.....?

Mě je to trapné, já to nechci na rádio (to má nějaký modernější povrch, ač také lampové), ale na klavír, černý. Maminka to vzala nějakým echt čistidlem a divila se, že ten šelak trochu sešel. A nedá si to vymluvit!!!

Ostatně, prý se ten šelak špatně rozpouští v denaturovaném lihu, že je potřeba čistý. Je to pravda? Já si právě koupil 🤐, ale zatím naštěstí nepoužil.

Čistého lihu by mi na to bylo líto, ředil jsem šelak 🤐 a šlo to.
Sedm vrstev bez kafru na starý strunný nástroj, jestli se mu nemá zkazit zvuk, to mi poradili dnes už bývalí kolegové v závodě tehdy zvaném Cremona v Lubech u Chebu, však jsem tam devět let jezdil dělat.
Pokud jde o pianino, v něm hraje hlavně rezonanční deska za rámem, tu lakovat nebudeš. Takže zvuku znatelně neublíží, jestli skříň vezmeš roztokem s přidaným kafrem.
Ale nejlepší by bylo sehnat v okolí starého praktika truhláře, který už nějaký ten kus starého nábytku opravil, a dohodnout se s ním, přece jen bude mít natrénovaný "lepší grif" a výsledek lze očekávat lepší.

Je to tak, šelak dokážou narušit i mýdlové čističe jistého Mistra P., o leštěnkách na PES nebo PUR laky nemluvě, ty bývají ještě agresivnější - a obsahují významný podíl lihu nebo podobných ředidel... to chce vzít lupu a přečíst si napřed návod, na co ten přípravek vlastně je či není. Ale obávám se, že chemici už nějak nepočítají s nábytkem v šelaku a většinou o něm proto v návodu nebude ani slovo...

lakování šelakem se v principu neliší od lakování jiným lakem, náročná povrchová úprava dřevěných předmětů se ale dělala šelakovou politurou a na to je postup, který se na dvě A4ky nevejde. Kdysi ho v nějakém pořadu na dotaz posluchače odříkávala nějaká restaurátorka a zabralo jí to asi čtvrt hodiny...

Šelaková politúra I - příprava
Šelaková politúra II - nanášení
Šelaková politúra III - opravy

Ja som počul rozprávať jedného starého stolára , ktorý ešte za prvej československej republiky niekde v Prahe obnovoval šelakovú politúru na nábytku a ten Mi hovoril, že konečný zaschnutý povrch sa hodiny leští nejakým olejom asi ľanovým .Jeto vraj velká drina.

Ja som pred rokmi pozoroval pri politúrovaní môjho otca, ktorý bol vyučený stolár. Je to drina a na každom pohybe závisí výsledok práce. On na prípravu povrchu používal nejakú kriedu, či kriedovec, ktorý rozbil a nanášal ho na povrch dreva tiež tampónom, čím údajne zaplnil drobné povrchové nerovnosti už jemne zrovnaného podkladu. Až potom nanášal politúru, tampónom, tak ako je to popísané v Habrikovom príspevku. Pekne vrstvu za vrstvou. Výsledok excelentný. Myslím si, že ozaj najlepšie by bolo zohnať majstra, lebo na väčšej ploche to nebude jednoduché docieliť slušný výsledok.

Zdravím a chtěl bych poprosit Hilla, zda neprozradil jak to bylo s tím kafrem do šelaku. Kolik a jaký se k tomu používal. Zrovna doma zkouším politurovat skříňku Philipsky, tak by mě to zajímalo. Je to tedy docela fuška a běh na dlouhou trať. Tuhle skříňku ještě udělám, ale tudy cesta nevede Děkuji předem.

Tak konečně něco, co nevím: kafr se prý používal ve fabrice, aby se výroba nezdržovala prosycháním více vrstev, ale jen v jedné. Proto mi to tam rozmluvili, že zvuk takový nástroj dostane až tak za půl roku denního hraní, někdy i za déle. Šlo o kontrabas nalezený na půdě jedné fary, zadní deska utržená a zkroucená, tu v Lubech nahradili i se žebry, ale lakovat tím jednovrstvým lakem ji nechtěli, že to chce postup odpovídající stáří basy, tak jsem si nechal poradit těch výše uvedených 7 vrstev rozpuštěným trusem, tedy šelakem. A měli pravdu - ta basa hrála i vypadala moc dobře, jen jí to v paneláku nesvědčilo, začala se rozesychat, tak jsem ji prodal a nevím, kdo na ni dnes hraje.

V pianinu hraje rezonanční deska a vliv skříně není tak znát, konečně skříně pamatuju, že se v Týništi stříkaly polyesterovým lakem jako každý jiný nábytek. Jakým lakem se stříkaly matné bočnice, to už si nevzpomínám.
Měl jsem tam co dělat v elektrice, ne v technologii výroby.

Děkuji Hille za odpověď, No jak jsem to zkusil a četl ten postup, tak u těch skříňěk to už dělat nebudu, je s tím opravdu moc práce a zabere to moc času a toho zas tak moc nemám. Dodělám co jsem začal a další budu lakovat, typ laku určím podle potřeby.

Zmínil jsi i Cremonu v Lubech, tak pro ještě když jsem dělal v Běchovicích, tak jsme pro Cremonu dělali opřádačky strun. Bylo s tím dost starostí a mělo to spoustu chyb, hlavně elektronických. Používaly se dva krokové motory proti sobě a udržet tenkrát synchronizaci otáček byl tehdy trochu problém, i se zdrojem to nebylo jednoduché. Největší problém byl , že první zkušební stroj měl kostru ze dřevěných desek, tam to bylo docela dobré. Tak udělali kostry z jeklů a problém byl na světě. Dřevo chvění tlumilo, jekly přenášely chvění statečně a rozhazovalo synchronizaci, tak tam udělali tlumení silentbloky od topení ze starých škodovek. Tak to jsem ale pěkně odbočil od tématu. Když tak to potom smaž.

Honza.