Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Jak to, že pokud stáhnu soubor MP3, 340kbs a je zabalen v RAR a má velikost 80,6MB, po rozbalení má 85,2MB. Přitom je komprimována v RAR každá skladba zvlášť. Pokud by to bylo zabalené komplet, jako jeden soubor, chápal bych to. Takto vychází, že MP3 není maximální komprimace...

Tady ale vůbec nejde o maximální komprimaci, ale pouze o způsob komprimace.

Jestli je snahou MP3, či jiných kompresních systémů snížit maximálně velikost souboru NF při zachování určité kvality, pak nechápu, proč výsledně nezměnit velikost - snížit. Způsob komprese je jiný, jasně. Proč se vlastně neužijí oba. Při přehrávání by to přece nemělo činit problémy. Řečeno jinak - MP3 (např) neumí maximálně komrimovat..

Jestli se nepletu, tak při přehrávání MP3 se vlastně žádná dekomprese dat nekoná. Alespoň ne taková jakou chápeme u dekomprese třeba tím RARem. MP3 je formát starej snad už přes 20 let, tenkrát určitě stroje neměly šanci stíhat žádnou dekompresi navíc při přehrávání.

Tak, tak, on se ten soubor čte postupně během přehrávání, blok za blokem, pokud by na něm byla aplikována nějaká taková komprese, musel by se ve většině případů načíst najednou celej, natáhnout do RAM, tam dekomprimovat, až pak přehrát. To by u nějakýho hodinovýho opusu na kapesní empétrosce znamenalo (pokud by to bylo technicky možný), že spustíš přehrávání, uvaříš si kafe, najíš se, nakrmíš králíky a slepice, až pak by se to začalo přehrávat. A komprimovat takhle jen jednotlivý bloky, nebo malý skupiny bloků? Soubor by byl větší jak bez použití komprese, jenom ta dekomprese by byla energeticky náročnější.

Především se tu hovoří o dvou různých kompresích: mp3, ogg, wma jsou ztrátové formáty, kde se při kompresi zjednodušuje posloupnost čísel, tedy vzorků napětí podle určitých algoritmů, vycházejících především z principu maskování slabých zvuků (tedy malých amplitud) silnými (tedy velkými amplitudami). Podle hesla "co stejně přeslechnu, to tam ani nemusím zaznamenávat". No a jednodušší průběh se také snadněji transformuje ke kompresi do tvaru, ze kterého je možná dekomprese po relativně malých dávkách, tedy téměř v reálném čase.
Co nejde zamaskovat, musí se komprimovat v "celé kráse" - to je vidět zejména u VBR, jak se mění bitrate podle toho, jak datově náročný (analogově "chlupatý", třeba i kvůli šumu z původní nahrávky) zrovna signál je.

Teď to taky vlastně komentuji v empétrojce, ono je toho totiž daleko víc, co se při kompresi do těchto ztrátových formátů děje, a zjednodušuji to na to hlavní, co dělá kompresi MPEG tím, čím je. Tedy tím, že něco vleze dovnitř, ale ven leze něco jiného, jen většinové ucho si rozdílu nevšimne nebo si zvykne a už mu to ani nepřijde.

Komprese RAR, ZIP, ARJ jsou archivační bezeztrátové, prostě co se v nich zkomprimovalo, to z nich musí bez chyby jediného bitu vypadnout.
I to hodně zjednoduším (má-li archivační program za něco stát, není to žádná holá tento; kdyby byla, psal by archivační programy každý blbec a svět by byl o něco víc nekompatibilní): při takové kompresi se nejčastěji napřed vyhledávají v souboru opakující se řetězce bajtů, z nichž odloží někam stranou do vlastní tabulky jeden, který si očíslují a pak ho volají jako odkaz. Pak pokračují kratšími a kratšími, hlavně, když najdou aspoň dva, atd.... algoritmy používají různé, nicméně princip je stejný: při dekompresi musí mít soubor někde uloženou tabulku, podle které pak "vydá" soubor, který z archivu potřebuji extrahovat, protože v něm není uložený "od adresy do adresy", ale je to jakoby seznam umístění těch řetězců (společných i pro ty ostatní soubory, či adresáře, které se neextrahují) v souboru, z nichž se ty puzzle složí dohromady.
Všimněte si například, jak dobře se zkomprimuje stovka textových souborů, v nichž se aspoň polovina textu opakuje, a kolikrát větší bude archiv, v němž je zkomprimovaná stovka stejně dlouhých textů, které jsou ale každý jiný.

Ony totiž ty archivační formáty také nevznikly včera či vloni, také jim je už mnoho let a bez ohledu na rozvoj HW i SW nezbývá, než je používat dál, už je v nich toho zkomprimováno příliš mnoho.
A omlouvám se znalejším za popularizační zjednodušení, protože si myslím, že k pochopení rozdílů mezi kompresí zvuku a kompresí jiných signálů (obraz pevný i pohyblivý jsem vynechal, to je třetí princip komprese) to pomůže a škodu nenadělá, nebo aspoň podstatně menší, než některé populárně naučné pořady pro děti...

Na okraj a trochu OT, ale zase ne tak moc: když jsem poprvé naladil Déčko, trefil jsem zrovna na jakýsi dětský pořad, kde se vysvětlovalo, co to hraje v reproduktoru.
Tak si představte, že v něm hrají ty brejle nebo vlnovec, co středí kmitací cívku. Tedy samozřejmě, "nějak" taky hrají. Membrána, jejíž vlastnosti my pokládáme za podstatné, byla prezentovaná jen jako pomocná hlásná trouba soustřeďující zvuk, aby ho bylo slyšet daleko.
Chudáci děti, které tomu uvěří, a začnou odřezávat membrány z reproduktorů, aby si udělaly hlásnou troubu. Vždyť na doma jsou v reroduktorech tak zbytečné, poslouchají se přece zblízka...

Zajímavé, že při rozbalení FLAC je původní i rozbalená velikost stejná 364MB..

FLAC je narozdíl od MP3 bezeztrátovej, to je úplně jiná "komprese". Pochop to, u MP3 se provádí "komprese" při převodu. Při přehrávání se už jen čte. Ona to není v pravým slova smyslu komprese, spíš ořezání.