Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Tohle pochází z jednoho stánku v místním kempu, kde nejmenovaná pekárna ještě loni prodávala pečivo s vysokohorskou přirážkou. Kromě cedule s logem tam byly jako nosiče textu 3 papíry, jež jsem vyfotil.
Údajně je psala ženská, co tam prodávala, tedy žádný dítě. Že jsou znaky relativně pracně vymalovaný svědčí o tom, že ona osoba byla přesvědčena o bezchybnosti textu, tedy nesmírně hloupá.

Upozorňuju, že následující fotky by neměly vidět děti a osoby se slabší povahou.

Nezdá se mi to až tak hrozné. Jsem zocelen bastlírnou.

A to tě překvapuje? U prodavačky?
Když ani vedoucí supermarketu, u kterého lze nějaké to přinejmenším úplné střední vzdělání s maturitou očekávat, neumí zadat do počítače dvakrát stejně pojmenování téhož druhu sýra?

Co k tomu dodat? Když vidím vnučku jak mastí SMS a nějaký pravopis ji při tom vůbec nezajímá, dostávám lehkou vyrážku. Když vidím příspěvek tady na fóru, kde pisatel napíše, že ho pravopis nezajímá, jsou to už přímo pupence. A když pak takovou zhůvěřilost někde najdu na tabuli, která má podat nějakou informaci, tak to už jsou přímo boule na kůži. Prostě u některých jedinců naše krásná a na významy velice bohatá řeč dostává řádně na pr... . Asi nejvíc mě podráždilo, když jsem si v místním obecním informátoru přečetl článek psaný ředitelkou místní základní školy, který se přímo hemžil vyšinutími z větné vazby, o nesprávně užitých čárkách ve větě nemluvě a editor této tiskoviny mi na dotaz odvětil, že jemu čeština ve škole nikdy moc nešla.
Nejsem sice jazykový purista, ale i při ryze technických přednáškách jsem se vždy snažil vystačit s češtinou. Při čtení skript některých mladších kolegů ale už někdy potřebuji i slovník.

Ono to vůbec není o vzdělání, když se náš rodnej jazyk povinně učí už na základce. Je to způsob naší komunikace, je to naše vizitka.

Základ je čtení. Dostatek přečtených knih (bez chyb!!!) dělá nejvíc, trochu jsem se o to zajímal. Neplatí to sice stoprocentně, ale podle mne je souvislost evidentní.

Mě to připomíná vietnamskou češtinu, možná by to chtělo i fotku dotyčné....

jiriS<
Ano. Někdo může mít dojem, že objednávka není výsledkem jednání, ale obědvání s obchodním partnerem. Takový dojem lze získat jen z doslechu, nebo osobní zkušeností.

Mimochodem, na bastlírně se vyskytuje obědnávka v různých tvarech zatím 105 x.

Pravopis je prostě vizitka každého a tečka. Bohužel některým jedincům je tohle zcela jedno a výsledky lze vidět všude kolem.
Nějaký překlep, anebo sem tam nějaká gramatická chyba asi nikoho moc netrápí, nicméně pokud někdo nedokáže sestavit srozumitelnou větu, měl by se stydět v koutku. Povinná školní docházka existuje už od dob MT a tuhle možnost dostali všichni..

Mám mobil, který podporuje predikci a nikdy jsem se nenaučil psát SMS jinak než s háčky a čárkami. Jde to někdy ztuha, ale jde to.

Sms-ky píšu většinou bez diakritiky, protože je to jednak rychlejší, druhak to "nežere znaky" = znaky s českou diakritikou většina telefonů počítá za 2 i 3 "nečeský" písmenka. Ale vždycky se snažím když už nic jinýho, tak dodržovat vyjmenovaný slova, shodu přísudku s podmětem, psát správně předložky i předpony S a Z i zájmeno JÁ (mě-mně-mne).
Kecypindy typu "pravopys neřežte, já potřebuju opravyt sousedovy telku" už se učím nevnímat, i když bych za ně stručně a nesilom.rdně bez odpovědi vyhazoval z diskuse...

Já bych řekl,že problémem jsou sociální sítě .Na nichž tráví děti většinu svého života a většina z nich naumí gramatiku a ta co ji umí se nakazí od těch negramotných Nebo taky jsou problémem slovenské články a texty ..to potom neví nikdo jak se co píše česky .
Znám to z vlastní zkušenosti .
Když jsem neměl fb ,tak v poho . Pak jsem si jej založil a četl jsem si různé články kde se nacházely gramatické chyby a časem jsem je už nevnímal ..

Něco na tom bude, ačkoliv s tímhle moc zkušeností nemám - sítě na sociály totiž nevyhledávám- nejsem na to dost cooooooooool.
Slovenštinu jsem se učil spolu s češtinou na základce, i když tehdy už jen okrajově, nikdy jsem neměl problémy v tom smyslu, že bych si oba jazyky mezi sebou pletl.
Každopádně, abych si rejpnul, interpunkce se lepí ihned za předcházející slovo, mezi interpunkcí a slovem následujícím se obvykle dělá mezera, dále tam máš nějak málo čárek, jestli dobře počítám, chyběj 4 kousky. A nakonec, trojtečka je trojtečkou už jen proto, že sestává ze tří teček, nikoliv jen ze dvou. Konec rejpnutí

MiraSt píše:Mám mobil, který podporuje predikci a nikdy jsem se nenaučil psát SMS jinak než s háčky a čárkami. Jde to někdy ztuha, ale jde to.

Ta predikce, to je taky výživnej nešvar - já to vždycky hned vypínal, aby se mi to nepokoušelo podstrkávat pitomosti... Nedávno si manželka pořídila jabkovej "já-pad" a když na něm něco píšu, tak je tam česká predikce, ale vypínat se to musí ne ignorováním a psaním dál jak člověk chce, ale přímo na displeji - takže během jedný věty musíte kromě ťukání do virtuální klábosnice na spodní části dotykáče ještě u každýho druhýho slova "odmazávat" de.bilnosti navržený a tvrdě prosazovaný softwarem. No prostě vláda techniky začíná...

Zase je to trochu jinak: kdo máte doma nějaké ty pohlednice z dob dávno minulých, určitě mezi nimi najdete nejméně třetinu takových, které obsahují hrubé chyby typu "... škoda, že s námi letos nešel Pan Řýďýcí, pozdravujte ho teda alespoň".
Takové pohledy jsou od lidí, kteří uměli svoje řemeslo, u kterého toho mnoho nenapsali, jak byl rok dlouhý, vlastně třeba vůbec nic. Nepotřebovali to. Jednou za rok se vypravili se spolkem turistů na Bezděz a patřilo se odtud poslat pohlednici.
Ten pozdrav, doufám, pan řídící učitel nečetl a, jestli četl, že přežil. Ale kdosi už rozklíčoval, že toto byl právě důsledek snahy vyhovět pravidlům pravopisu, tedy samozřejmě v rozsahu, v jakém si je pisatel pamatoval. Hychykyrydytyny se snad nezapomíná: přece se učilo psát slovo vcelku a háčky i čárky doplnit až nakonec. Takže to začalo pokud možno krasopisně (opět v rámci možností) vykrouženým Rydyci a dopsáním diakritických znamének až nakonec.
Hlavní potíž je v tom, že dnes je téměř každý napsaný znak téměř okamžitě publikován, a to v obrovském počtu "výtisků". Přece jen jsme ještě před nějakými 30 lety byli odkázáni jen na to, co vyjde tiskem. A tehdy, co už vyšlo, mělo za sebou nejméně jednu korekturu pravopisu. Lhostejno, zda legálně vydané knihy, noviny, časopisy. Ona se věnovala pozornost správné češtině i při opisování samizdatové literatury.
A, když už byly pravopisné chyby v dotazech a názorech čtenářů, tak si je i taková Sally v Mladém světě před zveřejněním opravila. Přistihl jsem se, že, má-li podle mne zde založené vlákno smysl a budoucnost, i tazateli chyby opravím. Většinou lze rozeznat, zda jde o člověka, který je spíše praktik, ale na psaní ho moc neužije, nebo o produkt elektronického žvanění (takové nechávám v původním tvaru, ostatně: většinou chce, aby za něj někdo vyřešil vše a on sám se nemusel nic naučit).

Vycházím ale z toho, že čeština i slovenčina jsou jedny z posledních znaků a deviz, které v dnešní globalizaci zbývají. Málo si jich vážíme na to, abychom se mohli cítit, jako jejich kvalifikovaní uživatelé.