Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Není zas tak důležité, ale zkusím se zeptat- vysílací elektronky měly podle katalogu žhavící proudy až snad ve stovkách A. Žhavilo se střídavým poroudem? Nebo někde byl i stejnosměrný? Pokud byl stejnosměrný, co se používalo jako usměrňovače?
V těch starých katalozích jsou právě různé lampy s výkonem až desítky kW, ale zdá se mě, že k nim chybí adekvátní usměrňovače.
Nebyl jsem nikdy na žádném vysílači, kde bych se zeptal, neznám ani nikoho, kdo by u něčeho takového dělal.
Tak díky za ukojení mojí zvědavosti

Zkus dohledat něco jako kotlové a rtuťové usměrňovače firmy Brown & Boweri a podobných.

Podobně usměrňovačky pro tramvajovou trakci. To je ještě větší maso!

Hg Usměrňovač, nebo rotační měnič. Asynchronní motor spojený z dynamem na jedné hřídeli v "jednom pouzdře"
Nevím, zda střídavý, nebo stejnosměrný, ale z nějakýho povídání si pamatuju, že se nažhavovaly přes "startér", aby náběžný proud studenýho žhavení nezrušil vlákno (no spíš žhavící spirálu u neuvěřitelným průměru, když bylo žhavení přes 100A). Ztrátovým teplem se údajně vytápěly místnosti budovy.

Ještě dokud vysílala Topolná tak do plného nažhavení to trvalo 20 minut. Taková masa materiálu se musí prohřívat postupně.

No viděl jsem rozebírat 2 vysílače, jeden s 200kW lampou na konci, druhý asi 35kW, ale žádný usměrňovač pro žhavení jsem tam nikde neviděl.

Ak to boli nepriamo zeravene elektronky tak to mohlo byt pokojne zeravene striedavym prudom

Taky je vcelku možné, že se ten brum od přímého žhavení katody dá dostatečně vykompenzovat, nebo to nemusí vadit

No myslím si, že ta zkroucená "tyč" jako žhavící vlákno ( to musí být macek, když zobe 100A) má takovou tepelnou setrvačnost, že jestli střídavý, nebo stejnosměrný žhavení, tak je tomu celkem jedno. Navíc si myslím, že se záporný potenciál přivádí "na oba konce" po vzoru itronových displejů - žhavení je z trafa z vyvedeným středem vinutí, na který se přivádí záporný pól, aby se celý vlákno podílelo na emisi. Stejně to trafo musí mít dost velkou izolační pevnost, když se tam přivádí několik desítek tisíc voltů na celý sekundár. A nějaký "brum" od žhavení se tam neprojeví, když vstupní výkon těch konců bude řádově v desítkách W.
A to v dřevních dobách existovaly vysílací alternátory, který se amplitudově modulovaly magnetickým zesilovačem (transduktor )

O tepelnou setrvačnost nejde, ta je vysoká. Jde o modulaci katodového potenciálu.

Jelikož se některá stará rádia osazovala přímo žhavenýma koncovkama a usměrňovač žhavení tam taky nebyl, zřejmě je to problém odstranitelný.