Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Zdravím bastlíře.
Pozná někdo do kterého přístroje patří. Elektronky Tesla RGN1064, AC2, 6L31.
Redukce otvoru pro patici 6L31 se zdá původní.
Hlavní spínač spojen s druhým ladicím kondenzátorem mechanizmus má stejnou povrchovou úpravu jako šasí. Přidávám i foto elektronek ale jestli se dá určit rok výroby nevím.
Děkuji Zdeněk.

Domnivam se, ze z toho patri k sobe jen to sasi a prinytovana patice na kolikovou elektronku. Proste "co dum dal".

Z jakého původního přístroje je základní chassis těžko říct, ale určitě jde o amatérskou přestavbu na dvoulamopvku s použitím audionové SV cívky Jiskra-asi SV156. S triodou na vstupu to má zřejmě dosti malou citlivost i hlasitost.

Rádio s tímto šasi jsem kdysi rozebíral ale typ neznám a mám dojem že ani nebyl na přístroji uveden nebo se nezachoval. Koupil ho kolem roku 1944-45 místní sedlák od obchodního cestujícího tehdy za 700 protektorátních korun a půl prasete. Tehdy to byl první radiopřijímač v okolí. Přijímač byl nový čili musel být vyroben kolem uvedených let která lze datovat celkem přesně protože to bylo těsně po elektrifikaci obce.

Šasi bylo přesně stejné ale je možné že mohlo být používáno i ve více typech. Transformátor měl posuvný volič pro 5 napětí (přístupný po demontáži zadní stěny). Reproduktor byl s mohutným, šroubem přitaženým magnetem (plochý magnet ve tvaru neuzavřeného oválu). Přijímač měl 3 vlnové rozsahy a nepřipomínal výrobky známých větších firem. K identifikaci to asi moc nepomůže ale víc už si bohužel nepamatuju. Dotazované torzo je určitě amatérská přestavba.

Patice usměrňovačky se mi na foto jeví jako původně přinýtovaná, což by pak znamenalo, že jde o starší datum výroby než z konce války. RGN se používala asi tak do poloviny 30tých let, než přišly elektronky s paticemi P a T.

Určení bude složitější, když výrobců a úpravců i trofejních přijímačů bylo v těsně poválečných letech ve větších městech i několik. Sám vzpomínám na Radio Kropáček v Liberci v sousedství. Ten mě k rádiu tehdy přivedl. Navíc šásko na fotkách jeví známky dodatečných úprav.

To Hifista: u přijímače který jsem rozebíral není vyloučeno že byl sestaven z předválečných zásob nebo dříve vyroben i když byl prodán koncem války jako nový. Před osvobozením u nás už Němci nebyli a prodávala se různá šmelina.

Dodatečně jsem si vzpoměl že dotyčný přijímač neměl 3 vlnové rozsahy, pouze DV a SV ale přitom 3 polohy vlnového přepínače. Na co byla ta třetí poloha není jasné. Stupnice byla pouze pro 2 rozsahy s názvy stanic čili nešlo o odstraněné KV jak bylo tehdy nařízeno. Že by třetí poloha sloužila pro přepnutí na gramo je nepravděpodobné - 2 zadní zdířky ani nebyly zapojeny. Možná byla i bez funkce. Proto se domnívám že šlo o znovuobnovenou výrobu menší firmy která využila z nedostatku i různý materiál který byl momentálně dostupný. Tímto způsobem se tam mohlo objevit i to šasi.

Díky za pomoc.
Když levý knoflík sloužil k ladění obou rozsahů, prostřední chybějící k přepínání mezi rozsahy pak jestli uvažuji správně pravý mohl po sepnutí nastavovat kladnou vazbu čímž by se zvýšila citlivost a ta trioda na vstupu s pentodou mohla dodat dostatečný výkon i pro reproduktor a částečně nahradil i regulátor hlasitosti o kterém jsem uvažoval jako o chybějícím. Znáte někdo podobný přístroj který by se vyráběl sériově? Děkuji.

Otočný kondenzátor s pevným dielektrikem a naroubovaným vypínačem skutečně sloužil k vypínání přístroje a nastavení zpětné vazby. Kombinaci jsem viděl na továrně vyráběném přístroji (je to už hodně dávno) a tady mě to také nepřipadá jako samodomo úprava. Jen pokud si vzpomínám na regulaci hlasitosti u onoho přístroje byl potenciometr.

Mnohé jednoduché audiony potenciometr hlasitosti neměly, ani ty poválečné, viz např. Kottek I - T 613, T 713, Signál 2, Speciál 47...