Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Zdravím, stavím elektronické zapalování a vyskytl se mi problém, že když na cívku připojím ochrannou diodu, dioda nějakým způsobem vyzkratuje obvod a zapojení nefunguje. Pokud jí nepoužiji, mosfet se po čase spálí a to i přes to, že má v sobě zabudovanou ochrannou diodu ( používám typ IRFZ44 ). Tato situace ale nastane jenom, když spínám indukční zátěž. Pokud dáme na výstup mofetu LED s o odporem a tyto dvě součástky přemostím ochrannou diodou, vše funguje bez problémů. Diodu mám zapojenou správně , stejným způsobem je na všech zapojeních na internetu, katoda je zapojená na + baterie a anoda je na výstupu z mosfetu. Zkoušeli jsme obyčejnou usměrnovací diodu 1N4007, i rychlou diodu BA159 v obou dvou případech to samé

Pokud jsem to pochopil dobře, tak jsi diodu zapojil paralelně k cívce a to je špatně. Ty nesmíš vybíjet "náboj z cívky", ale chránit MOSFET. Tudíž musíš zapojit paralelně k mosfetu jeho ochranný obvod.

55V ? ani zo srandy - sa divim ze sa ti neprerazi hned po prvom cykle bez diody, daj tam nieco co da aspon 300V lepsie 600V a daj diodu a zenerku s hodnotou toho mosfetu ktory pouzijes
alebo to co pise kolega, ale ten mosfet na 55V - zabudni

Nějaká teorie je tady.

BU931P je trandik urceny na spinanie zapalovacej cievky, resp. BU941. Myslim, ze tam sa dioda nedava - tak ako ked spinas rele. Pri rele chces ten prud pri zatvarani tranzistora prave uzavriet tou diodou, ale pri zapalovani by ti to potom nezaiskrilo, preto musis mat vysokonapetovy tranzistor, co to vydrzi (napetovo aj prudovo).
http://livinginthepast-audioweb.co.uk/i ... 1-cct1.gif

Dovolil bych si jen dodat, že automatické zapojování antiparalelní diody k relátku není mnohdy úplně vhodné. Po rozpojení sínacího prvku totiž začne proud protékat diodou a odpad relátka se zpozdí, ale hlavně zpomalí, což může někdy dělat problém s opalováním kontaktů. Osobně nechápu proč v dnešní době nepoužít tranzistor s vyšším závěrným napětím a pokud to je nutné třeba jen lehce zatlumit odporem s kondenzátorem. Tato problematika je podrobně řešena i u PI detektoru kovů, kde je třeba, aby odeznění impulsu proběhlo co nejrychleji.

Osad tam irfp260 (irfp460) ziadnu diodu tam netreba. Okrem toho by bolo vhodne cez tranzistor dat kondik ak dobre pametam ale nutne to nieje.

S kondíkem opatrně, kdysi jsem s ním učunil nějakou tu zkušenost - zatímco na kladívku přerušovače byl kondík obvykle 250 nF, pak u tranzistorového přerušovače (na UCER vybíraný KU605 otevíraný proudem 0,8 A do báze zatížené proti kostře odporem 10 Ω, tehdy se nám totiž o nějakém PowerMOSFETu mohlo jen zdát) bylo lepší žádný kondík nedávat, nebo jen do 3n3, výše už to nepálilo spolehlivě, mezi 22n a 68n to hodilo jiskru jen náhodou.
Když se tam nechal původní kondík 0,25 µF, nepálilo to už vůbec, ačkoliv teoreticky se to mělo chovat, jako s původním kontaktním přerušovačem.
Se záchytnou diodou paralelně k přechodu c-e tranzistoru to přestalo pálit taky, navzdory všem zkušenostem z TV rozkladů.
Podotýkám, že to je zkušenost z 6 V rozvodu Traboše (ten byl jen jeden, a teprve teď, když už je to jedno, s odstupem mnoha let, mě napadlo, že tam mohly hrát roli i impulsní poklesy napájecího napětí, protože proudy tam tekly značné, a jakýkoli přechoďák znamenal čtyřikrát větší problém, než stejně velký vakl ve 12 V síti).
Je totiž také pravda, že ve Š120 (osazeno na 3 autech) na 12 V to pálilo i s těmi kondíky lépe a spolehlivěji, než původní zapalování, zejména nad 4500 otáček za minutu, ale s diodou se zanášel výfuk karbonem neskutečnou rychlostí, ani ne po 700 km byl ucpaný. Bez diody s karbonem problém nebyl.
Tedy, když kondík, tak vhodnou kapacitu vyzkoušet.

Zdá se, že jsi zcela nepochopil funkci.
Při rozepnutí do indukčnosti je tam překmit a tranzistor by měl být dimenzovaný na minimálně 200V, aby se zapalila jiskra.
Když je na 60V, tak celou energii toho překmitu požere (jelikož se nad Ubr chová jako zenerka) a upeče se.

Hill píše:Se záchytnou diodou paralelně k přechodu c-e tranzistoru to přestalo pálit taky, navzdory všem zkušenostem z TV rozkladů.

Ta antiparalelní dioda tam být jaksi musí, jinak si odpráskneš ten tranzistor, pokud víš jak funguje
Zrovnatak jí má zaintegrovaný ten darlington pro zapalování BU931T, nebo jakýkoliv MOSFET, došlo by totiž ke stejnému efektu, odpráskl bys to !

To máte všechno z toho, že troškaříte. Já používám v PI detektorech FGA25N120. Relaxační jehla je vysoká, ale úzká, což já potřebuju, a tranzistor se výrazně neohřívá, takže mě neujíždí stabilizace parametrů.

Ovšem v Traboši, to by byla perla. Asi by tenkrát stál víc, než to auto.

Sáhnout si na konektor od cívky je docela zážitek, problém je i v konektorech, málokterej se při tom kilovoltu chová jako izolant. A jestli se někde opravdu projeví závislost kapacity na přiloženém napětí, tak přesně tady.

Kámoš zásadně zkoušel zapalování tak, že strčil prst do fafky. Když to fungovalo, vyskočil, zatančil odzemek a byl spokojenej. Když ne, snažil se najít příčinu. Kladivem a šroubovákem...

danhard píše:Ta antiparalelní dioda tam být jaksi musí, jinak si odpráskneš ten tranzistor, pokud víš jak funguje...

Potíž je v tom, že s diodou traboš nejel. Na samotné KUčko vybírané na UCER>200 V to pálilo a najezdil jsem s tím přes sto tisíc kilásků, než se mi traboš na jednom přejezdu pod dveřmi zlomil, a po vystoupení jsem ty dveře už nezavřel.
Zapojení bylo pro každou cívku s jedním KF517 a jedním vybíraným KU605 podle ročenky AR kolem roku 1980, asi třetina jí byla věnovaná zapojením pro motorová vozidla včetně několika tyristorových a tranzistorových zapalování. A fungovalo to napoprvé bez diody a s nanejvýše malou paralelní kapacitou.
Přes kontakty přerušovače samozřejmě kondíky zůstat nesměly, jinak to chytalo jen se studeným motorem (vyzkoušeno po GO motoru výměnou, kdy mi tam s jiným motorem dali i jinou desku přerušovačů a neodizolovali zhášecí kondíky u kontaktů od kostry, natož, aby tam přendali původní desku, jak jsem požadoval - přišel jsem na to po pár kilometrech, když jsem zastavil u závor, a už neodjel).
Jak jsem psal, stavěl jsem to ve čtyřech exemplářích a fungovaly všechny naprosto pohodově.

Hill píše:...najezdil jsem s tím přes sto tisíc kilásků, než se mi traboš na jednom přejezdu pod dveřmi zlomil, a po vystoupení jsem ty dveře už nezavřel.

Přiliš mnoho knedlíků k obědu?

Kdepak, tomu Traboši bylo 15 let a měl tři a půl roku za sebou rovnání podlahy a nosníků vlevo potom, co do mě na náledí nabořila roztočená Volha kombi. Asi to nešlo srovnat za studena, tak si nejspíš pomohli autogenem. No a pak už ty prahy pod dveřmi hnily rychle.

Trabant přežil náraz Volhy...

Vidíš, kámoš měl málem dvoutunovýho Forda Taunus (trošku s tou hmotností přeháním + pozor, nebyl to Taurus, to je jiná řada), a ze zatáčky vyskočil dědek ve škodovce, auto mu de facto zlomil na půl a ujel.