Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Při žehlení mi došla destilovaná voda a tak nezbylo nic jiného, než použít vodu z vodovodu. Máme tu velmi tvrdou vodu a tak raději používám tu destilovanou (lépe řečeno demi vodu).

Překvapila mne ale jedna věc, když dám do žehličky normální vodu, tak napařuje o dost lépe a má také o dost větší spotřebu vody, skoro by to chtělo mít k žehličce hadici z kohoutku

Otázka tedy zní: Proč? Jak je možné, že žehlička lépe napařuje s normální tvrdou vodou než demi vodou? Napadá mě jedině nějaká souvislost právě s tvrdostí vody, ale tak daleko moje znalosti nesahají. Je tu někdo ve fyzice zdatnější, kdo by to dokázal vysvětlit?

PS: žehlení není moje nejoblíbenější činnost, ale někdo holt nezbývá nic jiného, než se chopit žehličky a pustit se do díla. Nikdo jiný to za mne totiž neudělá :-/

Jediný, co mě napadá je, že minerální složka kohoutkový vody jí dodává vyšší tepelnou vodivost, tedy vydatnější odpar.

Destilka ma vyssi bod varu ako obyc. voda.

mikollar píše:Destilka ma vyssi bod varu ako obyc. voda.

Googlením nenacházím nějaký údaj, ale říkám si, že ten rozdíl přeci nemůže být nějak moc veliký. Navíc teplota stěny parního generátoru je i tak o dost vyšší než je teplota vadu vody a pokud je rozdíl mezi teplotou varu pitné a demi vody i pět stupňů, jako že asi nebude, tak to nemůže hrát takovou roli.

Spíše se mi líbí to vysvětlení, že pitná voda má vyšší tepelnou vodivost. Z toho by se pak dalo soudit, že se teplo lépe dostává ke všem molekulám a voda se tak může snáze měnit na páru. Jestli je ovšem pravda nevím.

Žehli dál a pozorně to sleduj. Jistý p. Benford si všímal, že logaritmické tabulky jsou na začátku víc ušmudlané, a dodnes tu máme jeho zákon. Třeba i přes napařovací žehličku se dá obohatit naše poznání.

Co když má na to vliv podobně jako když se mluví o "skrytém varu" v souvislosti z ohřevem vody v mikrovlnce v hladkých skleněných nádobách? (nečistoty jsou jako jádra, na kterých se uvolňuje var)- Pokud jsi do žehličky celou dobu lil destilku, tak byl povrch varné dutiny desky hladký. Kapající voda tam dle efektu nějakýho vědce klouzala na parní mezivrstvě a tudíž se ji odpařovat moc rychle nechcelo (jako když cáknete vodu na litinovou desku kamen, ve kterých se intenzivně topí). No a pitná voda má v sobě nějakej ten uhličitan vápenatý + další látky, o kterých je lepší nevědět a ty svoji kondenzaci na povrchu varné dutiny nějak tento efekt narušují - navíc se povrch vápencem zdrsní a voda tam nemůže tolik cestovat, takže musí poslušně vřít..
Jinak některý žehličky mají tepelně ovládaný kapátko, čím je žehlící deska rozpálenější, pouští tam víc vody, aby přebytečná netekla ven. Nebo při vychladnutí uzavře kapátko úplně.

Bernard píše:Jistý p. Benford si všímal, že logaritmické tabulky jsou na začátku víc ušmudlané, a dodnes tu máme jeho zákon.

Nebyl to pan Benford ale Simon Newcomb, ale to je jedno. Zajímavá historie, díky za inspiraci

Jinak si nemyslím, že něco nového objevím, jen mi to trochu vrtá hlavou, ale řešení jistě někdo zná.

Artaban001 píše:Co když má na to vliv podobně jako když se mluví o "skrytém varu" v souvislosti z ohřevem vody v mikrovlnce v hladkých skleněných nádobách?

Může být pravda všechno, nebo část, nebo nic. Jsou to jen naše domněnky. Ale třebas sem zavítá i někdo fyzikálně vzdělaný obohatí mé povědomí o tomto světě

Jinak do žehličky leju co je zrovna po ruce a ten efekt je opakovatelný. Většinou tu nějakou demi vodu mám, tak ji většinou používám. Proto si myslím, že vnitřní povrch parního generátoru rozhodně nebude hladký jako když byl nový. Pokud tedy nový hladký byl. A protože to není nějaká super hyper vesmírná žehlička, tak tam také asi nebude nějaká chytrá tryska.

Artaban001 píše:klouzala na parní mezivrstvě a tudíž se ji odpařovat moc rychle nechcelo

Johann Gottlob Leidenfrost