Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Byl jsem v obchodě doplnit zásoby a překvapilo mě, že se šmirgly dělí podle použití. Měli na kovy, dřevo a plasty. Dřív jsem vždycky bral jen podle hrubosti. Vím, že se dělají na papíře, nebo plátně. Plátno je prý na dřevo a na papíře prý jdou zase použít pod vodou. Netuším už kde jsem to vzal, ani jestli je to pravda. Nemá někdo ponětí jak to je a proč se dělí podle materiálu?

Co já znám, tak plátno bylo na kov a skelný papír na dřevo. Pak jsou smirky pod vodou používané a ty jsou také na papíru, ale mají jiné vodě odolné lepidlo.

Taky může jít o jinej materiál zrna, krom smirku se můžou skládat z tvrdšího, nebo naopak měkčího (a levnějšího matroše).

Obvykle plátna mají pevnější lepidlo než papíry - takže mají při broušení delší životnost a nerozhoduje jestli se použijou na dřevo nebo kov. Ano, dřív se říkalo plátno na dřevo a papír na kov, ale třeba takový skládaný segmentový kotouče do úhlovejch brusek jsou taky z plátna - a brousí se tím všecko možný. Pro broušení pod vodou = za mokra se používají spešl papíry - s vodou rozplavitelným lepidlem a naopak voděodolnou podložkou, protože u nich se právě předpokládá, že se namočí do vody a uvolněný lepidlo "pustí" brusný zrna, který se pak prohánějí tím namočeným papírem po podkladu = brousí se "pastou" vzniklou z brusiva a namočenýho lepidla a odbroušenejch zbytků podkladu. Nejčastější použití "waterproof" papírů je karosářská klempířina = příprava "pod lak", kdy se tak do sklovita brousí tmelenej povrch.

Pokud nejde o broušení v lakýrnictví , tak jde spíše o to , jak budeš brusivo používat . Za obrábíš plochy , jaký máš nástroj , či vůbec nějaký . Obecně papíry jsou pro nenáročné , spíše domácí využití . Dříve nebyl rozdíl v cenách veliký , dnes je to sakra rozdíl . Brusivo je stejné , ale druh toho přilepení velmi různý . Na ty podřadné se podíváš a sype se to . Z průmyslových pásů ruční prací nejsi schopen brusivo odstranit . Obecně je pro užití brusiva důležitá rychlost posuvu a menší plošný tlak . Tak se více využije brusných materiálů před jejich degradací . Jako u všeho , to nejlevnější jen připomíná brusný materiál ....

...a smirek se už prakticky nepoužívá, jen korund a karbid křemíku (karborundum)

Dík za odpovědi. Používám to jen na ruční broušení, většinou dřeva. Občas na větší plochy použiju takovej brousící špalík, kterej se šmirglem obalí.
Dá se tedy říct, že když koupím šmirgl na kov, tak je jen kvalitnější, jak určenej na dřevo a můžu ho tedy použít v klidu na všechno.

I když píšou, že na dřevo je papírový podklad smirku, kupoval jsem i na dřevo "plátýnka" - na papíře byl většinou jen skelný papír a ten se brzo vždy vydrolil

Charos píše:...a smirek se už prakticky nepoužívá, jen korund a karbid křemíku (karborundum)

Smirek je Korund (s příměsemi).

Myslel jsem přírodní smirek

Na podkladu nesejde, záleží na kvalitě provedení a na co to používáš (o hrubosti brusiva ani nemluvím).
Plátno je mechanicky mnohonásobně pevnější, má o pevnější lepidlo, proto se používá jako podklad pro strojní broušení (pásy, kotouče, segmenty) a proto tedy i déle vydrží při ručním broušení. A těmi pásy se brousí dřevo i kovy a mnohé jiné materiály.
Papír je levnější a na ruční šolíchání stačí. Ale i tam jsou veliké rozdíly od různých výrobců.
I staré papíry Carborundum z burzy mnohdy vydrží víc než nové plátno z hyper super....
Ale platí samozřejmě i to o broušení pod vodou, řečené výše.

Já pomalu dobírám zásobu pásu pro pásový truhlářský brusky, co kdysi brácha zprivatizoval v práci. Je to 100 a 120-ka červený lepidlo s brusivem na papíru. Nalepil jsem si ho alkaprénem na brusný špalky cca 70 x 200 mm tl. 30 mm. Naposled před pěti rokama, postavil jsem s tím 3 velký letadla, 190, 220 a 260 cm rozpětí a stále drží a brousí. Do vibračky a pilníku Modela taky nic jinýho nedávám. Protože jsem potřeboval 150 a 180-ku, nalepil jsem si stejně zelený papíráky na dřevo z drogérie a ty nevydržely naprosto nic.

zprivatizoval

Ukradl. Nazývejme věci pravými jmény.

Ty víš opravdu naprosto všecko, státní zaměstnanče.
Akorát že se ta truhlárna v Novobydžovským stavebním podniku kolem roku 1995 rušila a vše se rozprodávalo za zlomky původní ceny tomu, kdo přišel a přinesl hotovost. A to co zůstalo ze železa se vyvezlo do Břemusu a nebo prodalo na palivový dříví.

Na tohle jsou tady jiní, co vědí všechno Akorát si dovolím opravit malou nepřesnost. Státní zaměstnanec a zaměstnanec státního podniku není totéž, tady máš asi malinkou mezírku ve vzdělání
A na rozdíl od jiných přiznám, když se zmýlím. Takže, pokud to bylo jinak, tak se za to ono nařčení omlouvám. Ohne prdel.